ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.617.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 617/2021-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Moravské drůbežářské družstvo , se sídlem v Olomouci, Svobody 956/31, identifikační číslo osoby 02147785, zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, K. Sliwky 126/18, proti povinnému R. S. , narozenému XY, bytem v XY, t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, pro 1 124 822,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 2117/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 Co 187/2020-96, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 25. 3. 2020, č. j. 49 EXE 2117/2019-61, zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce nařízené exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 10. 5. 2019, č. j. 142 EX 424/19-024, kterým byla postižena účast povinného ve společnosti R, IČO XY (dále též jen „R.“). Soud uzavřel, že povinný je veden jako společník obchodního podílu o velikosti 100 %, přičemž je zde údaj „jako správce Soukromého svěřenského fondu R.“. Skutečnost, že majetek neměl být exekucí postižen, nebyla prokázána (povinný nepředložil pravomocný rozsudek soudu o vyloučení obchodního podílu ve společnosti z exekuce). Proto okresní soud neshledal důvod k zastavení exekuce [§268 písm. f) o. s. ř. ve spojení s §52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řádu“].
2. Městský soud v Praze (dále též jen „soud odvolací“) napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje. Vyšel ze zjištění, že obchodní společnost vznikla dne 16. 12. 2013, že jejím společníkem nejprve byla T. L., a to jako fyzická osoba do 20. 4. 2016, od tohoto dne do 11. 1. 2018 byli společníky povinný a P. L., oba mající společný obchodní podíl jako svěřenští správci Soukromého svěřenského fondu R., od 11. 1. 2018 je jediným společníkem povinný, ovšem jako správce Soukromého svěrenského fondu R. Jednateli byli od 16. 12. 2013 T. L. a povinný, od 7. 9. 2017 i P. L. Funkce povinného zanikla 27. 4. 2017, funkce T. a P. L. 11. 1. 2018. Od 20. 12. 2017 je jednatelem M. S. Dále z notářského zápisu sp. zn. NZ 41/2016 a N 35/2016 ze dne 18. 1. 2016 (sepsaný notářskou JUDr. Ivanou Kondrovou) odvolací soud zjistil, že R. S. společně s T. L. si přáli vytvořit Soukromý svěřenský fond R. a do jeho majetku vyčlenit uvedené movité a nemovité věci. Jako majetek ve statutu tohoto svěřenského fondu jsou pod bodem 1. uvedeny nemovité věci tvořící fond při jeho vzniku, jako movitá věc tvořící fond je pod bodem 2 uveden podíl o velikosti 100 % na základní kapitál obchodní společnosti R. Pod bodem 3. byli určeni jako první svěřenští správci R. S. a P. L., pod bodem 4. 1. je konstatováno, že fond je založen bez jmenovitého určení obmyšlených a jejich podílu na svěřenském majetku, možnými obmyšlenými jsou povinný, T. L. a Zdravotní klaun o. p. s., IČ 265479, podle bodu 4.7 se zakladatelé mohou za trvání fondu rozhodnout o tom, že svěřenská správa končí a majetek fondu přechází na obmyšlené, a to v rozsahu uvedeném v takovém rozhodnutí zakladatelů. Fond byl podle bodu 5.1. zřízen na dobu určitou do 1. 1. 2040.
3. Městský soud s odkazem na §1448 zákona 89/2012 S., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), uzavřel, že podíl ve výši 100 % ve společnosti R. patří do nezávislého vlastnictví Soukromého svěřenského fondu R., ve kterém je povinný správcem. Povinný jedná podle §1448 odst. 3 o. z. vlastním jménem, ale na účet fondu vykonává vlastnická práva k majetku fondu; majetek není vlastnictvím správce. Proto ani nelze majetek tohoto fondu postihnout. Neztotožnil se se závěrem obvodního soudu, že je třeba podat vylučovací žalobu podle §267 o. s. ř., neboť z výpisu z obchodního rejstříku přímo vyplývá, že podíl není vlastnictvím povinného. Podle odvolacího soudu neobstojí ani námitka, že za situace, kdy je proti povinnému vedeno trestní řízení pro trestný čin poškozování věřitele, je na zřízení svěřenského fondu nutno nahlížet jako na neplatné. Trestní řízení není skončeno a v exekučním řízení nelze posuzovat otázky, které přísluší soudu v trestním řízení. Proto také považuje tvrzení oprávněného o tom, že povinný svěřenský fond založil s úmyslem vyhnout se plnění svých povinností, v exekučním řízení za bezvýznamné, s tím že občanský zákoník obsahuje institut, kterým lze takové jednání povinného zvrátit.
4. Oprávněný napadl rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání spojil s řešením právních otázek dosud dovolacím soudem neřešených:
1) zda je soudní exekutor, potažmo soud v exekučním řízení vázán zápisem ve veřejném rejstříku stran toho, komu náleží podíl v obchodní korporaci (zde ve společnosti R.), anebo zda je soudní exekutor, popř. soud oprávněn zkoumat, kdo je skutečným vlastníkem obchodního podílu podle hmotného práva,
2) zda je soudní exekutor, popř. exekuční soud oprávněn posuzovat neplatnost právního jednání, na jehož základě je ve veřejném rejstříku zapsán jako vlastník obchodního podílu korporace někdo jiný než povinný (při neplatnosti takového právního jednání by byl skutečným vlastníkem podílu povinný), a to i v případě, že toto právní jednání je předmětem trestního řízení vedeného proti povinnému,
3) zda v případě, pokud soudní exekutor dospěje k závěru, že skutečným vlastníkem obchodního podílu v obchodní korporaci je (alespoň v rovině reálné pravděpodobnosti) dle hmotného práva povinný, přesto, že ve veřejném rejstříku je jako vlastník zapsán někdo jiný než povinný, může takový obchodní podíl postihnout exekučním příkazem,
4) zda v případě, že soudní exekutor dospěje k závěru, že povinnému podle hmotného práva (alespoň v rovině reálné pravděpodobnosti) náleží obchodní podíl v obchodní korporaci, ačkoliv je ve veřejném rejstříku zapsán jako společník někdo jiný než povinný, a tento obchodní podíl postihne exekučním příkazem, je na této jiné osobě, aby své tvrzené právo vylučující postižení v exekuci uplatnila u soudu vylučovací žalobou, a zda může mít v takovém případě povinný úspěšný se svým návrhem na částečné zastavení exekuce stran tohoto postiženého podílu jen tehdy, předloží-li v exekučním řízení pravomocný rozsudek soudu o vyloučení obchodního podílu z exekuce vydané na základě vylučovací žaloby.
5. K otázce 1) dovolatel uvedl, že podle jeho názoru není soudní exekutor, popř. soud vázán zápisem ve veřejném rejstříku stran toho, komu náleží podíl v obchodní korporaci, nýbrž je oprávněn zkoumat, kdo je (alespoň v rovině reálné pravděpodobnosti) skutečným vlastníkem obchodního podílu podle hmotného práva. K otázce 2) uvedl, že soudní exekutor, popř. exekuční soud je oprávněn posuzovat neplatnost právního jednání, na jehož základě je ve veřejném rejstříku zapsán jako vlastník obchodního podílu korporace někdo jiný než povinný, a to i v případě, že toto právní jednání je předmětem trestního řízení vedeného proti povinnému. Správné řešení otázky je takové, že pokud soudní exekutor dospěje k závěru, že vlastníkem obchodního podílu v obchodní korporaci (alespoň v rovině reálné pravděpodobnosti) je podle hmotného práva povinný, i když je ve veřejném rejstříku jako vlastník zapsán někdo jiný, může takový obchodní podíl postihnout exekučním příkazem. K otázce 4) uvedl, že pokud povinnému podle hmotného práva (alespoň v rovině reálné pravděpodobnosti) náleží obchodní podíl v obchodní korporaci, ačkoliv je ve veřejném rejstříku zapsán někdo jiný než povinný a tento obchodní podíl postihne soudní exekutor exekučním příkazem, je na třetí osobě, aby své tvrzené právo uplatnila u soudu prostřednictvím vylučovací žaloby. Povinný pak může podat návrh na (částečné) zastavení exekuce, je-li obchodní podíl z exekuce vyloučen. Jednání povinného a jeho zemřelé manželky spočívajícím ve zřízení Soukromého svěřenského fondu R. považuje za absolutně neplatné, jehož smyslem bylo odklonit majetek povinného a jeho zemřelé manželky tak, aby nemohl být postižen věřiteli. Pokud odvolací soud se tím zabývat odmítl, rezignoval na vyslovení přezkoumatelné právně kvalifikační úvahy, „což představuje jednak nesprávné právní posouzení věci a jednak podstatnou vadu řízení.“ Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
7. Podle §267 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
8. Podle §1448 odst. 1 o. z. svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.
Podle §1448 odst. 2 o. z. vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy.
Podle §1448 odst. 3 o. z. vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.
9. Judikatura dovolacího soudu ve smyslu citovaného ustanovení §267 o. s. ř. je ustálena v názoru (jak již uvedl i odvolací soud), že vylučovací žaloba má své místo vždy tam, kde je postižen majetek třetí osoby, jež má takové právo k tomuto majetku, které výkon rozhodnutí nepřipouští (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3920/2020, usnesení ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016). Žaloba na vyloučení věci má tak své opodstatnění vždy, vznikají-li pochybnosti o vlastnictví postižené věci či práva.
10. Pokud jde o postižení majetku, soudní exekutor zásadně postihuje majetek povinného, neboť exekuce je vedena proti němu kvůli nesplnění povinnosti uložené mu v exekučním titulu (§37 odst. 2 ex. řádu). Exekutor může postihnout i majetek, o němž předpokládá , že povinnému náleží (např. odvolacím soudem zmíněná movitá věc, která se nachází v bytě povinného, či v případě nemovité věci zapsání povinného jako jejího vlastníka).
11. V souzené věci soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv majetek - postižením účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným R., a to obchodního podílu povinného na základním kapitálu podniku tvořeného vkladem ve výši 200 000 Kč (§320, §320aa o. s. ř. ve znění účinném od 1. 4. 2014, č. l. 50). Obchodní podíl však povinnému nenáleží (ani nenáležel), neboť byl převeden (vyčleněn) jeho zemřelou manželkou do majetku Soukromého svěřenského fondu R., který byl založen podle výpisu z rejstříku svěřenských fondů k 21. 6. 2016. Vyčleněním podílu do svěřenského fondu, který nemá právní osobnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019), vzniklo oddělené a nezávislé vlastnictví, které není vlastnictvím ani zakladatele fondu ani jeho správce ani osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Toto oddělené vlastnictví, k němuž vlastnická práva vlastním jménem na účet fondu vykonává správce, který se také zapisuje do obchodního rejstříku, však exekučním příkazem postiženo nebylo. Protože se v souzené věci nejedná ani o případ, kdy by byl povinný v obchodním rejstříku zapsán jako společník R. a třetí osoba by jeho vlastnictví zpochybňovala, odvolací soud správně v souladu s judikaturou dovolacího soudu uzavřel, že důvod pro podání vylučovací žaloby a kladné pravomocné rozhodnutí o vyloučení věci jako předpoklad pro zastavení exekuce není v dané věci dán.
12. V rámci řízení o zastavení exekuce nelze vyloučit, že exekuční soud bude posuzovat platnost právního jednání povinného v souvislosti s dispozicí s jeho majetkem (§588 o. z.). Oprávněná spojuje povinnost soudu platnost právního jednání povinného zkoumat s oprávněním soudního exekutora vyhodnotit si, kdo je „pravděpodobným“ vlastníkem obchodního podílu bez ohledu na zápis ve veřejném rejstříku. Z obsahu exekučního příkazu ani obsahu spisu však nevyplývá, že by exekutor zpochybňoval platnost převodu obchodního podílu zemřelé manželky povinného do svěřenského fondu, protože, jak připomněl odvolací soud, povinný vlastníkem obchodního podílu nikdy nebyl.
13. Protože se odvolací soud ve svých závěrech neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu