ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.760.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 760/2021-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné L. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štramberská 143/12, pro 240 765 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 56 E 44/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2020, č. j. 13 Co 220/2020-74, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 13 Co 220/2020-74, k odvolání povinné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2020, č. j. 56 E 44/2008-52, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 149 EX 1456/15.
2/ Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) ze skutečnosti, že exekuce byla nařízena (usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2008, č. j. 56 E 44/2008-4) a je soudním exekutorem vedena podle vykonatelných platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 4. 9. 2007 č. 4440709149 a ze dne 4. 9. 2007 č. 2140709148 (dále „exekuční tituly“ nebo „platební výměry“) pro pohledávky oprávněné ve výši
240 765 Kč, přičemž povinná v návrhu na zastavení exekuce jednak uplatnila námitku promlčení, jednak namítala, že jí exekuční tituly nebyly doručeny (od roku 2001 totiž trvale žila v Itálii), a v neposlední řadě tvrdila, že v České republice žádné zdravotní služby nečerpala, takže by neměla hradit penále, které svou výší přesahuje jistinu a je tak v rozporu s dobrými mravy.
3/ K námitkám promlčení a nemravnosti (případně neexistenci) vymáhaných pohledávek odvolací soud zdůraznil, že exekuční řízení je zásadně určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli k nalézání práva. Exekuční soud proto není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a nepřihlíží ani k vadám nalézacího řízení (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012, jakož i na nálezy Ústavního soudu). Vymáhání pohledávek nemůže být promlčeno s ohledem na datum vydání platebních výměrů (4. 9. 2007), délku pětileté promlčecí lhůty (§16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění účinném do 30. 11. 2011 - dále „ZPojZP“) a datum zahájení exekučního řízení (15. 1. 2008).
4/ K otázce doručování platebních výměrů odvolací soud označil námitku povinné se zřetelem ke správným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o okolnostech doručování za „věcně zcela bezpředmětnou“. Skutečnost, že se povinná v roce 2001 odstěhovala do Itálie a neučinila přitom jakékoli opatření „za účelem zajištění doručování písemností v České republice, jde jen k její tíži“. Platební výměry oprávněné ukládající povinnosti k zaplacení dlužného pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění (jež je v posuzované věci vymáháno) se řídí ustanovením §26d ZpojZP, který doručování písemností upravuje jako lex specialis ve vztahu k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZVZP“), či ve vztahu k zákonu č. 500/2004 Sb., správnímu řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále „správní řád“ (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2018, sp. zn. 20 Cdo 3454/2017). Za situace, kdy oprávněné nebyl znám pobyt povinné coby plátce pojistného, povinná se na zdravotní pojišťovně oznámené adrese nezdržovala a jinou adresu pro doručování oprávněné neoznámila, došlo v souladu se zákonem k doručení exekučních titulů veřejnou vyhláškou (poslední den patnáctidenní lhůty po vyvěšení oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením je tudíž nutno považovat za den doručení).
5/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Podle dovolatelky mělo být při doručování platebních výměrů postupováno podle §26d ZPojZP, nikoli podle §53 odst. 1 ZVZP, jak judikuje Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. června 2018, sp. zn. 20 Cdo 3454/2017. S tím souvisí druhá dovolacím soudem dosud neřešená otázka, „zda aplikace nesprávného právního předpisu, která vede ke stejnému závěru jako aplikace právního předpisu na danou problematiku použitelná, může tím, že vede k naplnění stejného cíle, zhojit nesprávné právní posouzení věci“ .
6/ Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
8/ K předestřené otázce aplikace právního předpisu na doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny dovolatelka přehlíží, že odvolací soud v napadeném usnesení ohledně této odvolací námitky povinné přisvědčil (bod 13 odůvodnění) a okolnosti doručování exekučních titulů, které nebyly v předchozím řízení rozporovány (což platí i pro řízení dovolací), jednoznačně hodnotil podle §26d ZPojZP (ve znění účinném od 1. 7. 2002), jehož odstavec 6 umožňuje doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou, tj. tímto specifickým náhradním způsobem (odvolací soud k tomu pouze podotkl, že obdobnou úpravu obsahuje i §53b ZVZP). Odvolací soud se proto nemohl odchýlit od závěru usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2018, sp. zn. 20 Cdo 3454/2017, který řešil postup při doručování platebních výměrů zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního předpisu (tj. podle ZPojZP) s vyloučením obecné úpravy správního řádu (§19 a násl.). Jestliže dovolatelka přípustnost dovolání v posuzované otázce konstruovala na rozporu odvolacím soudem řešené otázky s citovaným usnesením dovolacího soudu, nemohla uvedený předpoklad dovolání tímto způsobem založit.
9/ Druhá dovolatelkou ohlášená otázka (dovolacím soudem údajně neřešená) je nesrozumitelná potud, že odvolací soud v napadeném usnesení aplikoval správný právní předpis (otázka povinné výslovně vychází z „aplikace nesprávného právního předpisu“, na jejímž řešení tudíž napadené usnesení ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí), jehož se dovolatelka ostatně dožadovala a v daném ohledu pro ni nemohou být důvody usnesení odvolacího soudu nijak překvapivé. Směřuje-li povinná k tomu, že odvolací soud zvolil nesprávný procesní postup (např. že měl povinnou o změně právního hodnocení oproti závěru soudu prvního stupně poučit, což však nebylo třeba, protože povinná se takové změny odvoláním sama domáhala), jednalo by se toliko o oznámení vady řízení, k níž nemůže dovolací soud v případě nepřípustného dovolání beztak přihlédnout (viz §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
10/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu