ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.804.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 804/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) B. B. , narozenému dne XY, a 2) D. B. , narozenému dne XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, pro 90 155 392,71 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 204 EX 9936/19, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. prosince 2020, sp. zn. 20 Co 216/2020, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným a dovoláním napadeným usnesením odmítl odvolání F. C., L. Č. a B. P. proti usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, ze dne 8. 7. 2020, č. j. 204 EX 9936/19-1765, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 9. 2020, č. j. 204 EX 9936/19-1955 – dále jen „usnesení soudního exekutora“ (výrok I.), usnesení soudního exekutora ve výrocích I. – IV., X. – XIV, XV. – XVIII. a XIX. – XXII. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (výrok II.), usnesení soudního exekutora ve výroku VII. změnil tak, že se určuje výsledná cena spoluvlastnických podílů povinných id. ½ k nemovitým věcem uvedeným ve výroku V. usnesení soudního exekutora každého částkou 4 500 Kč a usnesení soudního exekutora ve výrocích V., VI., VIII. a IX. potvrdil (výrok III.). Námitku povinných, že napadené usnesení soudního exekutora není řádně odůvodněno, shledal odvolací soud nedůvodnou. Uvedl, že pokud byl účastníkům doručen znalecký posudek, který byl podkladem pro určení ceny, lze jako odůvodnění rozhodnutí o určení ceny akceptovat odkaz na jeho konkrétní obsah, jestliže soudní exekutor došel k závěru, že je v něm stanovení obvyklé ceny řádně zdůvodněno a podloženo. V dané věci byl znalecký posudek povinným doručen spolu s rozhodnutím o ceně (prostřednictvím jejich právního zástupce) a mohli tak v odvolání uplatnit své konkrétní výhrady proti stanovení obvyklé ceny, kterou považují za podhodnocenou. Povinnost soudního exekutora doručit znalecký posudek před rozhodnutím o určení ceny nevyplývá ze zákonné úpravy ani z judikatury. Práva povinných tedy nebyla nikterak dotčena, neboť své námitky mohli uplatnit v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud pak sám neshledal ani žádné nedostatky znaleckého posudku, které by odůvodňovaly jeho přezkum revizním znaleckým posudkem, jehož vypracování povinní navrhovali. Znalec při určení obvyklé ceny postupoval standardním způsobem, přičemž svůj postup a závěry podložil konkrétními údaji. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v dané věci nebyl důvod k tomu, aby obvyklá cena spoluvlastnického podílu povinného na předmětných nemovitých věcech byla stanovena nižší částkou, než matematicky odpovídá výši podílu (tj. ½) ve vztahu k ceně nemovitosti jako „celku“. Vyšel z toho, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ (souboru) nemovitých věcí, jejichž obvyklá cena jako „celku“ byla znalcem stanovena porovnáním (při aplikaci příslušných koeficientů) částkou 9000 Kč, odpovídá matematické hodnotě spoluvlastnického podílu ve výši 4 500 Kč.
2. Proti části výroku III. usnesení odvolacího soudu, jíž byl změněn výrok VII. usnesení soudního exekutora, podali povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují ze skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Výslednou cenu nemovitých věcí považují za záměrně podhodnocenou a kategoricky odmítají metody ocenění, kterými znalecký ústav k této ceně dospěl. S odkazem na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, namítají, že nelze nekriticky přejímat cenu stanovenou znalcem, která je pouze vodítkem, jež není závazné. V dané věci měl být zpracován revizní znalecký posudek, který by potvrdil názor dovolatelů o chybnosti závěru znalecké společnosti. Provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí by pak v případě ceny stanovené znaleckým posudkem závažně zkrátilo práva dovolatelů, a to zejména právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené usnesení odvolacího soudu dle jejího názoru spočívá na správném posouzení a vyhodnocení skutkového i právního stavu věci. Povinní ve svém dovolání nepředkládají žádný konkrétní důvod ani důkaz, že provedená znalecká ocenění jsou nesprávná. Pouze konstatují, že provedená ocenění jsou v rozporu s tržní situací. Ke zpracování revizního znaleckého posudku není dle oprávněné důvod, neboť povinní konkrétně neoznačili vady dosavadního ocenění a ani neuvedli, jaká cena by měla být správná. Dle jejího názoru by měl dovolací soud dovolání povinných odmítnout jako nedůvodné.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Dovolatelé především namítají, že odvolací soud pouze převzal cenu uvedenou ve znaleckém posudku, aniž by kriticky tyto závěry přezkoumal. Odvolací soud však v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení vysvětlil, proč není důvod pochybovat o závěrech znaleckého posudku a proč je pokládá za správné (bod 9. a 14. odůvodnění). Toto odůvodnění dovolací soud pokládá za dostatečné za situace, kdy povinní poté, co jim byl doručen znalecký posudek, žádné skutečné konkrétní vady posudku neuvedli a omezili se na v podstatě paušální tvrzení o existenci vad posudku. Nelze proto dospět k závěru, že cena nemovitých věcí byla určena na základě „nekritického přejímání“ závěrů znaleckého posudku ve smyslu usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, jak tvrdí povinní v dovolání.
6. Jde-li o námitku dovolatelů, dle které měl být vypracován revizní znalecký posudek, odvolací soud logicky zdůvodnil, proč nemá důvod pochybovat o správnosti tohoto znaleckého posudku a proč nebyl vyžádán revizní znalecký posudek. Soud tak dostál všem zásadním požadavkům na zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů i na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. a odmítnutí provedení dalšího důkazu znaleckým posudkem bylo projevem zásady volného hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu, a nikoliv projevem zjevné svévole (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1768/2014).
7. Dle výše uvedeného nelze dát dovolatelům za pravdu ani v jejich tvrzení, že by na základě rozhodnutí odvolacího soudu došlo k porušení jejich práva vlastnit majetek.
8. Vzhledem k tomu, že závěry uvedené v odůvodnění usnesení odvolacího soudu jsou v napadeném rozhodnutí popsány a odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, není dovolání povinných přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu