ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.941.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 941/2021-468
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A/ R. K. , narozeného XY, a B/ P. K. , narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti povinné R. V. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jiráskova 241/41, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 29 EXE 826/2017, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2021, č. j. 17 Co 171/2020-418, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné potvrdil usnesením ze dne 13. 1. 2021, č. j. 17 Co 171/2020-418, usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 16. 9. 2020, č. j. 29 EXE 826/2017-379, ve znění opravného usnesení okresního soudu ze dne 1. 10. 2020, č. j. 29 EXE 826/2017-390, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné ze dne 31. 3. 2020 na zastavení exekuce provedením prací a výkonů, vedené na základě exekučního příkazu ze dne 13. 3. 2020, č. j. 222 EX 1471/17-252, soudem pověřenou exekutorkou Mgr. Janou Slušnou, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou (dále „soudní exekutorka“) k vymožení nepeněžitého plnění uloženého vykonatelným usnesením okresního soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 3 C 185/2016-110 (dále „exekuční titul“).
2) Odvolací soud vyšel (v souladu se závěry soudu prvního stupně) ze zjištění, že soudní exekutorka vydala k návrhu oprávněných v pořadí již třetí exekuční příkaz, kterým povinné uložila (další) pokutu (zde ve výši 50 000 Kč) za účelem vymožení povinností, k jejichž splnění se povinná v rámci uzavřeného smíru zavázala (exekučním titulem, jímž okresní soud smír schválil), spočívajících v tom, že povinná vždy bezprostředně poté, co použije dřevěnou dvoukřídlou bránu umístěnou na jižním okraji pozemku parc. č. st. XY na hranicích s pozemkem parc. č. XY, jehož součástí je branka o celkové šířce 4,10 m a výšce 1,5 m tvořená dřevěnými svislými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělující pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. st. XY, vše v katastrálním území XY, tuto bránu řádně zamkne a opatří u každého dílu zpět železným spodním hákem do zdířky, dále vždy bezprostředně poté, co použije kovovou dvoukřídlou bránu a současně i branku šedivé barvy umístěnou vedle této brány na jižním okraji pozemku parc. č. XY na hranicích s pozemkem parc. č. XY o celkové šířce 4,68 m a výšce 1,5 m s výplní dřevěnými laťkami tmavě hnědé barvy, rozdělující pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. st. XY, vše v katastrálním území XY, tuto bránu zamkne a opatří spodním hákem do zdířky, branku bude řádně dovírat a klíče od branky a obou bran předá jen těm osobám, které současně o povinnostech vyplývajících z tohoto rozhodnutí poučí.
3) Podle názoru soudů obou stupňů bylo znovu prokázáno, že povinná ani po uložení předcházejících dvou pokut, které dosáhly celkové výše 40 000 Kč, nadále neplní exekvované povinnosti. S obranou povinné - tj. že své povinnosti uložené exekučním titulem řádně plní, že ze strany oprávněných jde o šikanózní výkon práva v rozporu s dobrými mravy, že proti ní oprávnění shromažďují důkazy (videonahrávky a fotografie) v rozporu se zákonem, jakož i to, že nenese odpovědnost za chování třetích osob, které použijí branku a bránu - se již soudy obou stupňů vypořádaly v předcházejících řízeních o dřívějších návrzích povinné na zastavení exekuce, a to v usnesení okresního soudu ze dne 25. 6. 2018, č. j. 29 EXE 826/2017-126, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 12. 2018, č. j. 21 Co 255/2018-163, a v usnesení okresního soudu ze dne 3. 12. 2019, č. j. 29 EXE 826/2017-276 (ve znění usnesení okresního soudu ze dne 30. 1. 2020, č. j. 29 EXE 826/2017-286), ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 21 Co 66/2020-335. Obsah pojmu „splnit bezprostředně“ je třeba vykládat tak, že povinná musí své povinnosti učinit v časovém úseku, který je potřebný k tomu, aby (v případě průjezdu motorovým vozidlem) otevřenou branou projela, za ní zastavila, vystoupila, došla k bráně, bránu zavřela, zamkla a opatřila spodním hákem do zdířky. Ze strany oprávněných se nejedná o šikanózní výkon práva či výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je-li vymáháno splnění povinností, ke kterým se povinná uzavřeným smírem sama zavázala a které opakovaně nesplnila; povinná nese i důsledky za nesplnění uvedených povinností osobami, jimž předá klíče od brány či branky.
4) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky „ platnosti soudního smíru (exekučního titulu), jehož plnění spočívá v činnostech a úkonech obtížně proveditelných v požadovaném časovém rámci, resp. ve faktické nemožnosti stoprocentního dodržení uložených povinností “.
5) Dovolatelka zdůraznila, že povinnost, k níž se zavázala v exekučním titulu, představuje plnění nemožné a zároveň rozporné s dobrými mravy, neboť je v souladu s obecně uznávaným míněním , že tuto činnost je možno ukončit v časovém rozmezí odpovídajícím několika minutám, nikoliv však bezprostředně; odvolací soud tak v rozporu s principy spravedlnosti trvá na dodržování zavírání bran „bezprostředně“, přičemž toto formalistické pojetí nemá oporu v běžném chápání spravedlnosti a lidského života. Rovněž i samotné podání exekučního návrhu povinná považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy.
6) K dovolání se vyjádřili oprávnění tak, že jeho přípustnost je vyloučena §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť plnění povinné nepřevyšuje 50 000 Kč. Bez zřetele k této skutečnosti představuje dovolání jen prostou rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy, jejichž rozhodnutí oprávnění považují za správné a přesvědčivé. Smír nebyl sjednán pro plnění nemožné, jelikož je lze provést bezprostředně.
7) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinné rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
8) Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9) V napadeném usnesení se odvolací soud (jakož i v předchozím rozhodnutí soud prvního stupně) mj. zabýval zcela zásadní námitkou povinné, že ona své povinnosti z exekučního titulu již řádně plní, což má platit rovněž ohledně jí příbuzných třetích osob. Totožná argumentace povinné zazněla v předešlých fázích exekuce (srov. např. odůvodnění odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2019, č. j. 29 EXE 826/2017-276, na č. l. 310 a 314 spisu) a opakovala se v samotném návrhu na zastavení exekuce ze dne 31. 3. 2020 (viz č. l. 344 a zde především tvrzení povinné, že „ výše uvedené povinnosti v souvislosti se zavíráním a zamykáním brány již řádně plní “), jakož i v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (č. l. 394 a 395 - viz např. tvrzení, že „povinná /…/ v drtivé většině případů bránu očekávaným způsobem zajistila“). Takto formulovaná obrana povinné může vést se zřetelem k dovoláním uplatněné námitce toliko k závěru, že na řešení dovoláním předestřené otázky napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí (ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.), poněvadž dovolatelka před soudy obou stupňů nenamítala (a jen obtížně mohla tímto způsobem hodnověrně svou obranu konstruovat), že povinnosti uložené exekučním titulem na jedné straně řádně plní, na straně druhé (kontradiktorně s předchozí námitkou) že plnit exekvované závazky nelze, protože je to těžko proveditelné či nemožné (nadto v souvislosti s tím odporující dobrým mravům). Ze spisového materiálu zároveň plyne, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami povinné, mezi nimiž ale okolnost reálné (ne)proveditelnosti vymáhaného plnění (bez jakéhokoli upřesnění, co má podle mínění povinné činit exekvované povinnosti plněním nemožným či těžko proveditelným) dovolatelkou uváděna doposud nebyla. Přichází-li povinná s uvedeným tvrzením poprvé až v dovolacím řízení, jedná se o novou skutečnost, ke které Nejvyšší soud v dovolacím řízení nepřihlíží (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.); v důsledku nepřípustné právní otázky se dovolatelka míjí i s důvodem dovolání (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.).
10) Dovolací soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu