ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.975.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 975/2021-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s. r. o., se sídlem ve Svatavě, Pohraniční stráže č. 255, identifikační číslo osoby 18248675, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Závodní č. 391/96, proti povinné Prosecké skály s. r. o. se sídlem v Praze 9, Freyova č. 1/12, identifikační číslo osoby 24243108, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, pro 14 671 405 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 4389/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2020, č. j. 39 Co 365/2020-110, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 4. 12. 2020, č. j. 39 Co 365/2020-110, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2020, č. j. 78 EXE 4389/2019-97, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 108 EX 02793/19, na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 78 EXE 4389/2019-38. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný zákonný důvod pro zastavení exekuce, když ve věci existuje řádný, pravomocný a vykonatelný exekuční titul, jímž je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 5. 2018, č. j. 15 C 444/2015-235, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 19 Co 49/2019-366, dovolání i ústavní stížnost proti těmto rozsudkům byly odmítnuty a povinnou podaná žaloba na obnovu nalézacího řízení není způsobilá zapříčinit zastavení exekuce. Skutečnost, že podání žaloby na obnovu řízení jako mimořádného opravného prostředku proti exekučnímu titulu nemůže být důvodem pro zastavení exekuce, plyne i z ustanovení §235c a 243 občanského soudního řádu, podle kterých může příslušný soud po jejím podání při splnění dalších předpokladů exekuci odložit, a tedy a contrario nikoliv zastavit.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost zakládá na právní otázce, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, konkrétně zda může mít podaná žaloba na obnovu řízení v určitých případech suspenzivní účinek. Namítá, že dne 17. 6. 2020 podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 žalobu na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 15 C 444/2015, v jehož rámci byl vydán exekuční titul v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že se ve věci objevily nové skutečnosti a důkazy, které zásadním způsobem zpochybňují přiznaný nárok oprávněné, je povinná přesvědčena, že bude s návrhem na povolení obnovy řízení úspěšná a v následném řízení bude exekuční titul zrušen. V případě, že by došlo ke zrušení exekučního titulu v rámci obnoveného nalézacího řízení, hrozila by provedením exekuce povinné závažná újma na jejích právech a právech třetích osob, spočívající především v prodeji nemovitých věcí ve vlastnictví povinné a neoprávněného zásahu do jejích práv na vlastnictví majetku, přičemž návrat do původního stavu by v tomto případě byl velmi obtížný. Odvolací soud pochybil, když rozhodl o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť měl vyčkat na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 o podaném návrhu na povolení obnovy řízení, které je pro další průběh řízení klíčové, a dopustil se tak nezákonného zásahu do základních práv povinné. Případný úspěch povinné v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení tak učinil zcela nevýznamným, neboť zamítnutím návrhu na zastavení exekuce povinná ztratila možnost řádně uplatnit svá práva u soudu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinné není přípustné.
4. Je již výrazem dlouhodobě ustálené soudní praxe, že případné napadení exekučního titulu prostřednictvím některého z mimořádných opravných prostředků není pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) a tedy ani pro samotné jeho (její) provedení významné, neboť podání mimořádného opravného prostředku nemá samo o sobě vliv na právní moc ani vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§235c a §243 o. s. ř.). V řízení o zastavení exekuce má význam zrušení exekučního titulu v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2062/2009, usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1882/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4012/2018).
5. Z právě uvedeného se tedy zřetelně podává, že okolnost, že exekuční titul byl napaden žalobou na obnovu řízení, nemá v řízení o nařízení exekuce (na její provedení) význam. Podání tohoto mimořádného opravného prostředku nemá samo o sobě za následek odklad (či zánik) vykonatelnosti podkladového rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1997 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1640/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4169/2019). Až v případě, že by exekuční titul byl v rámci řízení o obnově zrušen, mohl by být založen důvod pro zastavení exekuce. V tomto případě by povinná měla možnost bránit se novým návrhem na zastavení exekuce, aniž by jeho projednání bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4296/2019). Odvolací soud se tak tvrzeného zásahu do práv dovolatelky nedopustil, když návrh na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že pouhé podání žaloby na obnovu nalézacího řízení nemůže být řádným důvodem pro zastavení exekuce. Má-li povinná za to, že jsou splněny důvody pro odklad exekuce podle ustanovení §266 odst. 2 o. s. ř., má k dispozici návrh na odklad exekuce (srov. s ustanovením §54 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu), s návrhem na zastavení exekuce však nemůže uspět.
6. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 5. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu