ECLI:CZ:NS:2021:20.NCU.58.2021.1
sp. zn. 20 Ncu 58/2021-33
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli A) L. B. , narozeným XY, a B) J. H. , narozeným XY, oběma bytem XY, zastoupenými Mgr. Monikou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, takto:
Rozsudek Okresního soudu pro okres Waupaca, stát Wisconsin, Spojené státy americké ( Waupaca County Circuit Court ), ze dne 24. února 2021, sp. zn. 21-PA-2, jímž bylo stanoveno rodičovství L. B., narozeného dne XY, a J. H., narozeného dne XY, k nezletilému AAAAA (Pseudonym)., narozenému dne XY v XY (Spojené státy americké),
se uznává,
pokud jde o určení otcovství (rodičovství), na území České republiky.
Odůvodnění:
Okresní soud pro okres Waupaca, stát Wisconsin, Spojené státy americké, rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 21-PA-2, ke společnému návrhu obou navrhovatelů a surogátní (náhradní) matky Ch. W. (dále „surogátní matka“) a jejího manžela J. W. rozhodl, že navrhovatelé jsou prohlášeni zákonnými rodiči AAAAA., který se narodil surogátní matce dne XY, přebírají veškerá rodičovská práva a povinnosti včetně zákonné povinnosti pečovat o dítě, jakož i rozhodovací a vyživovací povinnost.
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení §15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“).
Ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení §55 odst. 2 v návaznosti na §52 ZMPS.
V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a to při respektování právních záruk, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče (rodičů).
Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu od citovaného nálezu Ústavního soudu odchýlil.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to rovněž navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelé (§140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu