ECLI:CZ:NS:2021:20.ND.289.2021.1
sp. zn. 20 Nd 289/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci péče o nezletilou AAAAA , narozenou XY, bytem ve XY, dceru H. J. , narozené XY, bytem ve XY, pro doručování adresou v XY, zastoupené Mgr. Jakubem Klatovským, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Dejvická 306/9, a M. J. , narozeného XY, bytem v XY, o úpravu poměrů nezletilého dítěte na dobu před a po rozvodu manželství rodičů, o návrhu matky na určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Návrh matky na úpravu poměrů nezletilé dcery AAAAA pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů nezletilé projedná a rozhodne Okresní soud v Tachově.
Odůvodnění:
1) Navrhovatelka se dne 17. 6. 2021 obrátila na Nejvyšší soud s návrhem na úpravu poměrů své dcery AAAAA, narozené XY (dále jen „nezl. dcera“ či „nezletilá“), pro dobu před a po rozvodu manželství, k němuž připojila návrh na určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř“). Uvedla (krom jiného), že před podáním návrhu ve věci samé vznikla objektivní potřeba určit místní příslušnost soudu, jelikož nezl. dcera nemá na území České republiky dlouhodobě faktické bydliště, ale pouze bydliště trvalé na adrese ve XY, přičemž od července 2015 bydlí ve Spolkové republice Německo (dříve s oběma rodiči ve městě XY, od června 2021 doposud s matkou a jejím novým partnerem na adrese v XY).
2) K výzvě Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021 navrhovatelka své podání doplnila o žádost, aby o věci rozhodly soudy České republiky, neboť nezletilá dcera a oba rodiče nezletilé jsou českými státními občany, mají v České republice trvalé bydliště, hovoří českým jazykem, jsou registrovanými přeshraničními pracovníky (tzv. pendlery) a mají v České republice rodinné zázemí v rámci prarodičů nezletilé dcery. V případě ukončení práce matky v zahraničí by se matka s nezletilou do České republiky vrátily. Rodiče nezletilé zahájí po úpravě poměrů nezletilé v České republice rozvodové řízení. Pro nezletilou, která hovoří česky, bude z hlediska jazykové vybavenosti vhodnější, aby byla v řízení zastoupena českým orgánem péče o dítě. V současné době nezletilá dochází do školy ( Mittelschule ) ve městě XY a od září 2021 jde do 6. třídy. Kamarády z řad spolužáků má především v XY, u prarodičů a v místě předchozího bydliště, avšak rovněž se stýká s dětmi příbuzných v České republice. V rámci širšího vymezení důvodů pro určení místní příslušnosti Okresního soudu v Tachově navrhovatelka uvedla, že v případě soudního jednání před uvedeným soudem má možnost zajistit zázemí, včetně možnosti přespání a případného hlídání pro nezletilou dceru u svých rodičů ve S., přičemž v obvodu zmíněného soudu má nezletilá dcera rovněž trvalé bydliště.
3) Dne 14. 9. 2021 Nejvyšší soud obdržel vyjádření M. J., otce nezletilé, který výslovně souhlasí s tím, že na základě důvodů uváděných matkou je v zájmu nezletilé, aby řízení o úpravě poměrů dítěte proběhlo v České republice u Okresního soudu v Tachově.
4) Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5) Návrh na určení místní příslušnosti byl Nejvyššímu soudu předložen přímo navrhovatelkou, aniž by dosud ve věci samé probíhalo řízení před českými soudy. Nejvyšší soud proto předně musel posoudit, zda je vůbec dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sp. zn. 30 Nd 80/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2021, sp. zn. 30 Nd 566/2020). Postupoval přitom podle přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále „nařízení Brusel II bis“ či „nařízení“), jde-li o posouzení pravomoci v otázkách rodičovské zodpovědnosti (srov. čl. 1 bod 1. písm. b/, čl. 1 bod 2. písm. a/, čl. 2 bod 7. a čl. 72 nařízení), a podle nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti (dále „nařízení o výživném“), jde-li o posouzení pravomoci ohledně vyživovací povinnosti (srov. čl. 1 bod 1. a čl. 76 nařízení o výživném).
6) Podle čl. 12. bodu 3. nařízení Brusel II bis soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci 1, v případě, že dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu, a všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.
7) Podle čl. 3 písm. d) nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.
8) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. 30 Cdo 1994/2013, uveřejněném pod číslem 62/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. 30 Nd 201/2013, uveřejněném pod číslem 96/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil - s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. C-656/13 - že pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená nařízením Brusel II bis jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost, což znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště (srov. čl. 8 nařízení), popřípadě soud určený dohodou (tzv. prorogací) nositelů rodičovské zodpovědnosti (bod 12 preambule nařízení). Čl. 12 bod 3. nařízení proto umožňuje založit příslušnost soudu členského státu, v němž dítě nemá obvyklé bydliště, i v případě, že u zvoleného soudu neprobíhá žádné jiné řízení (srov. čl. 12 bod 1. nařízení), a to za předpokladu existence výslovné nebo přinejmenším jednoznačné shody ohledně uvedené prorogace příslušnosti mezi všemi účastníky řízení, a to nejpozději ke dni, kdy je návrh na zahájení řízení podán ke zvolenému soudu (viz čl. 16 nařízení). Současně musí být naplněna též podmínka silného vztahu dítěte k členskému státu a podmínka souladu se zájmem dítěte; nejlepší zájem dítěte lze přitom zajistit jen tak, že bude v každém jednotlivém případě přezkoumána otázka, zda je zamýšlená prorogace příslušnosti v souladu s tímto nejlepším zájmem, a že prorogace příslušnosti platí jen pro konkrétní řízení, které bylo zahájeno u soudu, v jehož případě došlo k prorogaci příslušnosti.
9) Promítnutím výše uvedených judikatorních závěrů do poměrů posuzované věci je zřejmé, že požadavek silného vztahu nezletilé k České republice je naplněn jejím státním občanstvím, trvalým bydlištěm, znalostí jazyka a jeho užíváním coby jazyka mateřského a v neposlední řadě i rodinným zázemím zde žijících příbuzných osob, s nimiž nezletilá udržuje častý kontakt (umocněný rovněž skutečností, že do přestěhování žila s rodiči právě na území České republiky). Není tudíž rozhodným momentem, že se obvyklé bydliště nezletilé v současnosti nachází výhradně na území Spolkové republiky Německo. Nelze zároveň přehlédnout, že oba rodiče nezletilé jsou státními občany České republiky a shodně akceptují příslušnost soudů České republiky. Za vylíčených okolností je zájem nezletilé na tom, aby řízení proběhlo v mateřském jazyce dítěte a jejích rodičů před českými soudy, nepochybný.
10) V souladu s čl. 12 bodem 3. nařízení Brusel II bis proto Nejvyšší soud shledává pravomoc soudů České republiky pro řízení o určení rodičovské zodpovědnosti k nezletilé. S ohledem na čl. 3 písm. d) nařízení o výživném je potom českým soudům dána rovněž pravomoc pro řízení o úpravě výživného.
11) Na základě vzájemné dohody obou rodičů byl jako místně příslušný zvolen Okresní soud v Tachově, v jehož obvodu navrhovatelka zajistí zázemí pro nezletilou a kde má nezletilá dosud trvalé bydliště. Nejvyšší soud - rovněž i s ohledem na celkovou blízkost města XY, v němž v současnosti nezletilá žije - proto určil podle §11 odst. 3 o. s. ř. jako místně příslušný Okresní soud v Tachově.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu