ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1158.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 1158/2021-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce V. V., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o ochranu proti diskriminaci a o zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 55/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2020 č. j. 23 Co 201/2020-294, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020 č. j. 23 Co 201/2020-294 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Přestože dovolatel namítá nesprávné „řešení“ otázky, „zda obsazení senátu mimo rozvrh práce je důvodem vyloučení všech členů senátu“, která podle jeho mínění dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, ve skutečnosti jsou podstatou jeho dovolání námitky zmatečnostních vad řízení uvedených v ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (namítá-li, že odvolací soud i soud prvního stupně byly nesprávně obsazeny), popřípadě v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (namítá-li, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci), které dovolatel spatřuje zejména v tom, že JUDr. Michal Fridrich, jenž byl členem senátu odvolacího soudu, který věc projednal a rozhodl, „není zákonným soudcem ve věci“, že ve věci rozhodoval „naprosto svévolně vytvořený senát mimo platný rozvrh práce za zcela netransparentních podmínek“, že „jeho věc rozhodovali vyloučení soudci, a to JUDr. Denemarková, JUDr. Fridrich a Mgr. Adamičková“, neboť „soudci v senátě, kteří zjednají a připustí, aby v jejich senátě podle rozvrhu práce zasedal soudce zjevně mimo rozvrh práce, se podílejí na mimořádně vážném porušení základních zásad soudního řízení a nelze než mít za to, že jsou z věci vyloučení, neboť nemohou mít k věci a účastníkům řízení nestranný postoj“, a že „jeho věc na úrovni Obvodního soudu pro Prahu 7 rozhodovali nezákonní soudci přísedící, a to D. S. a Z. A.“, neboť přísedící měli být určeni k datu nápadu žaloby na soud, a nikoliv až k datu, kdy předsedkyně senátu nařídila soudní jednání, jakož i námitky dalších (jiných) vad řízení (namítá-li, že mu nebyla prodloužena bez řádného důvodu lhůta pro doplnění žaloby, že soudní jednání trvalo 4 hodiny, že soud nevzal v úvahu námitky žalobce, že má vysoký tlak a je mu špatně, a „trápil žalobce na jednání, ačkoliv mohl jednání odročit“, že nebyl proveden důkaz fotografií se záznamem vysokého tlaku žalobce v noci před jednáním bez řádného odůvodnění, že se jednalo o „nelidský a nevídaný přístup soudu k žalobci“ a že soud „neprovedl bez odůvodnění CD se záznamem z jednání soudu prvního stupně“). Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a ani nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost (§229 o. s. ř.) [což ostatně žalobce (jak vyplývá z obsahu spisu) učinil podáním ze dne 19. 8. 2020], která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto (zmatečnostních) vad řízení.
Dovolatel v dovolání navrhl nařízení jednání k projednání dovolání Nejvyšším soudem „z důvodu, aby účastníci dovolacího řízení mohli blíže vysvětlit svoji dovolací argumentaci“. Podle ustanovení §243a odst. 1 o. s. ř. dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání; považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání. Nejvyšší soud v projednávané věci rozhodl v souladu s ustanovením §243a odst. 1 o. s. ř. a se zásadou hospodárnosti řízení bez jednání, neboť osobní účast účastníků řízení u dovolacího soudu nebyla nezbytná a nařízení jednání k projednání dovolání žalobce – i s ohledem na výše uvedené závěry – Nejvyšší soud nepovažoval za potřebné.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle něhož dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu