Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2021, sp. zn. 21 Cdo 1329/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1329.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1329.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 1329/2021-121 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Univerzity Hradec Králové se sídlem v Hradci Králové, Rokitanského č. 62, IČO 62690094, proti žalovanému T. P. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 29, o určení, že byly splněny podmínky pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 254/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 2020 č. j. 21 Co 93/2019-89, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2020 č. j. 21 Co 93/2019-89, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Namítá-li dovolatel, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3183/2018 (proti němu podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 122/19) se v posuzované věci nepoužijí, neboť k prodloužení pracovního poměru žalovaného došlo dne 30. 6. 2010 (tedy poté, co bylo zákonem č. 110/2009 Sb. novelizováno ustanovení §70 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách), pak přehlíží, že dovolací soud v uvedeném rozsudku provedl obecný výklad přechodného ustanovení čl. X zákona č. 365/2011 Sb., podle něhož pracovní poměry na dobu určitou, které vznikly, byly opakovaně sjednány nebo byly prodlouženy v době do 31. 12. 2011, se i po tomto datu řídily „dosavadními předpisy“, tj. právní úpravou dopadající na ně do dne 31. 12. 2011. Počet opakování pracovního poměru na dobu určitou je přitom nutné – s ohledem na datum účinnosti novely zákoníku práce provedené zákonem č. 365/2011 Sb. a na ustanovení čl. X zákona č. 365/2011 Sb. – uvažovat od vzniku (opakovaného sjednání nebo prodloužení) pracovního poměru na dobu určitou po 31. 12. 2011. Z hlediska tohoto výkladu je tak nerozhodná námitka dovolatele, že právní úpravy ustanovení §70 odst. 4 zákona o vysokých školách ve znění do 31. 12. 2011 a ustanovení §39 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2012 jsou si podobné. V posuzované věci je podle tohoto výkladu zřejmé, že pracovní poměr žalovaného se do 30. 6. 2012 řídil v souladu s ustanovením čl. X zákona č. 365/2011 Sb. právními předpisy dopadajícími na něj před 1. 1. 2012, a to ustanovením §70 odst. 4 zákona o vysokých školách ve znění účinném do 31. 12. 2011. Uzavřeli-li účastníci následně dodatky ze dne 18. 6. 2012 a ze dne 5. 6. 2015, postupovali v souladu s ustanovením §39 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2012, neboť doba trvání pracovního poměru nepřekročila ani v jednom případě tři roky a pracovní poměr na dobu určitou nebyl (v době po 31. 12. 2011) opakován více než dvakrát. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 6. 2021 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2021
Spisová značka:21 Cdo 1329/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1329.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Pracovní poměr
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§39 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/13/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 2592/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12