ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2249.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 2249/2021-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce I. H. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, Tychonova č. 221/1, IČO 60162694 , o 2 652 139 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 6 pod sp. zn. 61 C 252/2020, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021č. j. 62 Co 5/2021-31, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021 č. j. 62 Co 5/2021-31 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu úrazu, který žalobce v roce 1989 utrpěl při výkonu základní (vojenské) služby, je „soukromoprávní povahy a k jeho posouzení je určen toliko soud“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2340/2020 vydaným ve věci odškodnění téhož úrazu žalobce ze dne 24. 9. 1989, ve které se žalobce domáhal „náhrady na bolestném a ztížení společenského uplatnění ve výši 245.000 Kč, náhrady na nemajetkové újmě – zadostiučinění ve výši 650.000 Kč, náhrady za znalecký posudek ve výši 15.000 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení za správní řízení ve výši 104.047 Kč“, v němž dovolací soud dospěl k závěru o tom, že po zrušení (s účinností od 1. 7. 2016) zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých poměrech vojáků v záloze, je dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí takto uplatněných soukromoprávních nároků, jestliže zde „není jiného orgánu, který by podle zákona byl povolán projednávat nároky žalobce a o nich rozhodovat“.
Nutno dodat, že závěr o nedostatku pravomoci soudů k projednání a rozhodnutí věci by v posuzovaném případě znamenal porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání jako součásti spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2738/10, ze dne 28. 5. 2013 sp. zn. II. ÚS 2570/10 nebo ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 1561/13).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím řízení o věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 11. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu