ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2284.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 2284/2020-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce S. U. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, proti žalované Kaufland Česká republika v.o.s. se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 2428/203, IČO 25110161, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 89/90, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 143/2014, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2017 č. j. 62 Co 215/2016-211, takto:
I. Dovolání žalované proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017 č. j. 62 Co 215/2016-211 v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle ustanovení §237 občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce aplikace ustanovení §150 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K posuzování, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání náhrady nákladů řízení, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 222/2014 anebo v projednávané věci vydaný nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. II. ÚS 648/18 a v nich vyjádřený právní názor, že úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud nemusí zcela nebo zčásti přiznat náhradu nákladů řízení, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci; soud přitom přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.; závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by měl náklady řízení podle jeho výsledku hradit, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.
Aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, k níž odvolací soud přistoupil, odůvodňují jak osobní a majetkové poměry žalobce (které vedly k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované vzniklých před soudem prvního stupně), tak majetkové poměry žalované jako velké nadnárodní společnosti, to vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku záviselo na vypracování znaleckého posudku, jímž byl (ve spojení s výslechem znalce k písemnému posudku) řádně důkaz proveden teprve v odvolacím řízení (k otázce nezbytnosti výslechu znalce, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné výhrady, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 29 Cdo 635/2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 28 Cdo 4318/2018).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované směřující proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že žalobce ani žalovaná (srov. též v projednávané věci vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017 č. j. 21 Cdo 3792/2017-280) nebyli se svým dovoláním úspěšní (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu