ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.505.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 505/2021-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. T. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1417/25, proti žalovaným 1) RHEINFELS s. r. o. se sídlem v Mostě při Bratislave, Studené č. 642, Slovenská republika, IČO 36349054, a 2) Argoinvest s. r. o. se sídlem v Novém Mestě nad Váhom, Malinovského č. 1229/11, Slovenská republika, IČO 45682585, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 143/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. října 2020 č. j. 15 Co 288/2020-68, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 10. 2020 č. j. 15 Co 288/2020-68 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že zánik žalovaných jako právnických osob před zahájením řízení brání soudu jednat ve věci samé a „má za následek zastavení řízení“, neboť se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (tzv. podmínky řízení), soud podle ustanovení §103 o. s. ř. zkoumá kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o. s. ř.); jde-li však o nedostatek odstranitelný, učiní k tomu vhodná opatření a řízení zastaví jen tehdy, jestliže se jej odstranit nepodaří (§104 odst. 2 o. s. ř.). Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá (mimo jiné) i to, že v žalobě je uveden jako účastník řízení někdo, kdo v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19 o. s. ř. Naproti tomu úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané ustanoveními §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Povinností toho, kdo takový úkon činí, je mimo jiné řádně uvést účastníky jménem, příjmením a bydlištěm, resp. obchodní firmou nebo názvem a sídlem právnické osoby; neurčitost nebo nesrozumitelnost označení účastníků je důvodem pro postup soudu podle §43 o. s. ř. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení §103 o. s. ř. není vadou žaloby z hlediska její určitosti či srozumitelnosti ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. a, naopak, taková vada žaloby nepředstavuje nedostatek podmínky řízení. Závěr o tom, že označení účastníka v žalobě je neurčité nebo nesrozumitelné, zakládá odlišné důsledky; soud zde nevychází z ustanovení §19 a §104 odst. 1 o. s. ř., podle něhož se řízení zastavuje, ale jeho procesně adekvátní rámec představuje ustanovení §43 o. s. ř. a rozhodnutí o odmítnutí žaloby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněný pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1278, 3994/2010).
Za vadu podání nelze tedy považovat to, že správně označený účastník ve skutečnosti nemá způsobilost být účastníkem řízení. Za této situace se totiž nejedná o to, že je pochybné, kdo se má řízení zúčastnit (tj. o správnost nebo úplnost žaloby v označení účastníků řízení), ale o zkoumání jedné z podmínek, za nichž může soud jednat ve věci (podmínek řízení), tj. o zjišťování, zda správně (řádně) označený účastník má způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem řízení se odvozuje od právní osobnosti, tj. od způsobilosti mít práva a povinnosti (srov. §19 o. s. ř. a §15 odst. 1 o. z.). Odpověď na otázku, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, dává hmotné právo. Nedostatek této podmínky řízení nevyplývá z norem procesního práva, ale z toho, že takovýto subjekt není podle hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti a že proto nemá ve smyslu ustanovení §19 o. s. ř. ani způsobilost být účastníkem řízení; o hmotném právu pak soud není povinen a ani oprávněn účastníky poučovat (srov. též §5 o. s. ř.). Postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. tedy nelze odstraňovat nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že v žalobě byl jako účastník řízení označen ten, kdo podle ustanovení §19 o. s. ř. nemá způsobilost být účastníkem řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 208/2001).
V posuzovaném případě odvolací soud postupoval v souladu s uvedenými závěry soudní praxe, rozhodl-li o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., jestliže žalobce již součástí rozhodujících skutečností žaloby učinil tvrzení o zániku zástavního věřitele společnosti RHEINFELS s. r. o., IČO 36349054, zaniklé sloučením, jakož i jejího právního nástupce společnosti Argoinvest s. r. o., IČO 45682585, která byla usnesením Okresního soudu v Trenčíně ze dne 23. 9. 2019 č. j. 37 Cbr/68/2014-200 ve znění opravného usnesení ze dne 15. 10. 2019 č. j. 37 Cbr/68/2014-202 ke dni 25. 10. 2019 zrušena bez likvidace a zanikla ke dni 19. 12. 2019. Tvrzené skutečnosti byly vedle uvedených soudních rozhodnutí žalobcem, mimo jiné, doloženy výpisem z „Obchodného registra Okresného súdu Bratislava I“ ohledně společnosti RHEINFELS s. r. o. a výpisem z „Obchodného registra Okresného súdu Trenčín“ ohledně společnosti Argoinvest s. r. o.; výpisy byly vystaveny dne 20. 7. 2020 Slovenskou poštou, a. s. a byla k ním přiložena „osvedčovacia doložka“ o provedení zaručené konverze z elektronické do listinné podoby. Žalobce dovolání nepřípustně založil na nových skutečnostech a důkazech (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.), pokud teprve v rámci dovolací argumentace nově tvrdí a internetovými výpisy z „obchodného registru“ dokládá, že společnost RHEINFELS s. r. o., IČO 36349054, „právní subjektivitu“ neztratila, neboť v obchodním rejstříku Slovenské republiky jsou zapsané „dvě obchodní společnosti“ RHEINFELS s. r. o. se shodným obchodním jménem a identifikačním číslem, přičemž pouze u jedné je uvedeno datum výmazu dne 5. 8. 2010. Přehlíží přitom, že s dovoláním předložené internetové výpisy mají jen „informativní charakter“ a výpis „z Obchodného registra Okresného súdu Trenčín“ evidentně zachycuje stav jen do doby, než byl „spis postoupený na jiný rejstříkový soud z důvodu místní nepříslušnosti“, a proto neobsahuje zápis o „dobrovolném výmazu“ společnosti, k němuž došlo až v době po postoupení spisu rejstříkovému soudu Bratislava I.
Ze shora provedeného výkladu rovněž vyplývá, že nemůže obstát dovolací argumentace žalobce (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1658/2015, sp. zn. 28 Cdo 1757/2004 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 475/13), podle které bylo povinností soudů „pokusit se odstranit nedostatek podmínky řízení kontaktováním orgánů veřejné správy“, případně „učinit opatření k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci“ žalovaných podle §43 odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatel nebere náležitě v úvahu, že v projednávané věci se nejednalo o případ nesprávnosti nebo neúplnosti žaloby, resp. nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků (jako tomu bylo v dovolatelem uváděných rozhodnutích, na která nepřiléhavě odkazuje ve prospěch svého opačného názoru), který je důvodem postupu podle ustanovení §43 o. s. ř. (potažmo §104 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který – jak bylo vyloženo výše – nelze tímto postupem odstranit. Nepřiléhavý je též odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 108/93, jehož závěry dopadají jen na postup soudu v restitučním řízení.
Namítá-li žalobce, že „bylo porušeno jeho právo domáhat se svého zákonného práva u soudu“, pak přehlíží, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Pokud se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly též ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, nelze mít vydání rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nezpůsobilosti žalovaných být účastníkem řízení z důvodu jejich zániku jako právnických osob před zahájením řízení, za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu