ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.907.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 907/2021-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně K. F., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Barborou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 1078/1, proti žalované Adecco EMEA business solutions, s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Pikrtova č. 1737/1a, IČO 06919952, o určení zdánlivosti a neplatnosti rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 221/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2021, č. j. 23 Co 6/2021-27, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. j. 23 Co 6/2021-27, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení dovolatelkou namítané otázky podmínek zastavení řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. o SOP“), v případě hrazení soudního poplatku formou převodu z účtu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla dovolacím soudem řešena jinak.
Z hlediska skutkových zjištění z obsahu spisu vyplývá, že výzva k úhradě soudního poplatku z návrhu (kdy soudní poplatek nebyl uhrazen přímo s podáním žaloby – srov. ustanovení §4 odst. 1 zák. o SOP) byla žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně doručena dne 12. 10. 2020, v usnesení stanovená patnáctidenní lhůta uplynula dne 27. 10. 2020 (úterý), soudní poplatek, hrazený formou převodu z účtu, byl na účet soudu připsán dne 29. 10. 2020.
Judikatura Nejvyššího soudu (včetně té recentní) je za jedno v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna dnem připsání platby na účet soudu (k tomu srov. právní závěr vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 152/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním č. 30/2020, nebo usnesení ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2111/2020). Závěry zde vyjádřené byly aprobovány i recentní judikaturou Ústavního soudu [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/2020, a zde vyjádřený názor, že „…co se týče včasnosti zaplacení soudního poplatku, judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, resp. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu…“ (srov. bod 14. usnesení)].
Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/2019, a na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3110/2020, není případný již proto, že tento nález a usnesení se problematikou včasnosti zaplacení soudního poplatku, hrazeného formou převodu z účtu, nezabývají; řeší pouze otázku dobrodiní ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. v případech hrazení soudního poplatku kolkovými známkami, vylepenými na předepsaném formuláři, který je soudu zaslán prostřednictvím pošty; závěry zde uvedené tak nejsou na řešený případ užitelné (viz již citované usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/2020, které bylo vydáno později než žalobkyní odkazovaný nález).
Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu