ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.1.2021.1
sp. zn. 21 Cul 1/2021-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu otce M. M., narozeného XY, bytem XY, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. Nco 114/2019, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu - projednání námitky podjatosti se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) bylo u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 114/2019 vedeno řízení o námitce podjatosti, kterou vznesl otec (navrhovatel) proti „všem členům senátu 32 Co“ Krajského soudu v Praze, který projednával jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ v řízení vedeném pod sp. zn. 25 P 140/2015.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 30. 3. 2021, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 13. 4. 2021, se otec domáhá, aby byla určena lhůta k provedení procesního úkonu – projednání jeho námitky podjatosti. Návrh odůvodnil tím, že o jeho námitce bylo rozhodnuto „pouze zčásti“, protože námitka směřovala nejenom proti senátu Krajského soudu v Praze 32 Co, nýbrž i proti „všem funkcionářům Krajského soudu v Praze, tedy i ve vztahu k JUDr. Drápalovi, Mgr. Francovi, JUDr. Švehlové a JUDr. Škubalové“. Nerozhodnutím o této námitce dochází ve věci k průtahům. Dále sděluje důvody, proč jsou jmenovaní soudci „podjatí“.
Vrchní soud v Praze sdělil, že o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto dne 24. 1. 2020, na námitku ve vztahu k jmenovaným soudcům - funkcionářům Krajského soudu v Praze - bylo v usnesení reagováno v bodě 29.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 21. 4. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
Jak vyplývá z obsahu spisu, o návrhu otce na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, č. j. Nco 114/2019-581, kterým bylo rozhodnuto tak, že (stručně řečeno) soudci senátu 32 Cdo (rozhodující právní věc otce) a senátu 100 Co (zastupující senát) nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Co 112/2019.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85/2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudního oddělení soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007, nebo recentní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 21 Nd 88/2021).
Z uvedeného vyplývá, že obsahem výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2020, č. j. Nco 114/2019-581, byla námitka otce (zde navrhovatele) zcela vyčerpána, a proto ve věci Vrchního soudu v Praze vedené pod sp. zn. Nco 114/2019 nemůže k tvrzeným průtahům docházet.
Návrh tak není důvodný.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu