ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.5.2021.1
sp. zn. 21 Cul 5/2021-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka o návrhu navrhovatele M. G., narozeného dne XY, bytem v XY, podaném proti Nejvyššímu soudu, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 3909/2020, takto:
I. Návrh navrhovatele k Nejvyššímu soudu, aby „určil 30 denní lhůtu pro rozhodnutí o žalobcově dovolání“, se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 30. 9. 2021, doručeným Nejvyššímu soudu dne 4. 10. 2021, se navrhovatel M. G. domáhal, aby Nejvyššímu soudu byla určena lhůta „k provedení procesního úkonu“, tedy, „aby určil 30 denní lhůtu pro rozhodnutí o žalobcově dovolání“. Svůj návrh odůvodnil tím, že proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020 č. j. 3 Co 66/2019-326 podal dne 5. 11. 2020 dovolání, které bylo senátu č. 25 Nejvyššího soudu „přiděleno“ dne 28. 12. 2020; a v uvedené věci nebylo doposud rozhodnuto. Žalobce uplatnil právo na přednostní projednání, které opřel o svůj „relativně vysoký věk v kombinaci, že trpí závažnou chorobou a o Stanovisko občanskoprávního s obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2021 – Cpjn 206/2010 (ECLI:CZ:NS:2011:CPJN.206.2010.1) – Kapitola IV. Přiměřenost délky řízení, ad d) Význam řízení pro poškozeného“. Poukázal též na skutečnost, že řízení „již trvá 11,5 roku“, neboť žalobu na ochranu osobnosti doručil Městskému soudu v Praze jako soudu prvního stupně dne 12. 4. 2010.
Předseda senátu Nejvyššího soudu č. 25 JUDr. Robert Waltr ve vyjádření k návrhu uvedl, že k neodůvodněným průtahům v řízení před Nejvyšším soudem nedochází, neboť doba uplynulá od předložení věci dovolacímu soudu v porovnání s běžnou dobou rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání v civilních věcech není nepřiměřeně dlouhá. Má rovněž za to, že z povahy věci nelze soudu uložit povinnost rozhodnout ve věci samé v určité lhůtě, neboť takové rozhodnutí by bylo zásahem do nezávislé rozhodovací činnosti příslušného senátu, který jedině je oprávněn posoudit, zda je věc „zralá“ k rozhodnutí, a že věci mají být vyřizovány zásadně v pořadí, v jakém k soudu napadly.
Nejvyšší soud, jehož jiný senát, než který je podle rozvrhu práce povolán k rozhodnutí o dovolání podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020 č. j. 3 Co 66/2019-326, je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 13. 10. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V posuzovaném případě k průtahům v řízení nedošlo, neboť s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení, na dosavadní postup soudů a s přihlédnutím k datu nápadu věci dovolacímu soudu je ve věci postupováno s přiměřenou pečlivostí a nedošlo dosud k tomu, že by se přístup soudu k této věci odlišoval od obvyklého vysokého standardu v přístupu ke konkrétnímu projednávanému případu.
Stranou úvah nelze navíc ponechat, že v řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V posuzovaném případě navrhovatel – jak vyplývá z jeho podání ze dne 30. 9. 2021 – ve vztahu k žádnému konkrétnímu procesnímu úkonu, o jehož provedení Nejvyšší soud již rozhodl nebo jehož potřeba provedení je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a který ve věci musí být podle zákona učiněn, průtahy nenamítá (netvrdí). Domáhá se jen v obecné rovině rozhodnutí o podaném dovolání. Vyhovění takovému návrhu by však znamenalo – jak také vplývá ze závěrů shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004 – nepřípustný zásah do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Z uvedeného vyplývá, že již uvedené důvody samy o sobě představují skutečnost, pro kterou návrhu nelze vyhovět.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu