ECLI:CZ:NS:2021:21.ND.170.2021.1
sp. zn. 21 Nd 170/2021-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Bohemia Faktoring, a. s. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, proti povinné O. K. , narozené XY, bytem XY, pro 5 272 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 5608/2021, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 5608/2021, projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petr Kocián podal dne 29. 1. 2021 u Okresního soudu v Chomutově spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 27. 1. 2021 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 5 272 Kč s příslušenstvím podle rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 9. 2020 č. j. 16 C 36/2020-42.
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 12. 3. 2021 č. j. 26 EXE 5608/2021-23 vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že „po uplynutí odvolací lhůty oprávněnému“ bude věc postoupena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místní příslušnosti. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze „určit“, neboť soudem bylo zjištěno, že povinná není občanem České republiky a že minimálně od června 2019 nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu, přičemž ohledně majetku povinné na území České republiky oprávněný neuvedl ničeho a exekuční soud z vlastní iniciativy „ve fázi před vydáním pověření k provedení exekuce není oprávněn po majetku povinného pátrat“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Chomutově (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu