ECLI:CZ:NS:2021:21.ND.430.2021.1
sp. zn. 21 Nd 430/2021-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. v právní věci žalobkyně ŠkoFIN s. r. o. se sídlem v Praze 5, Jinonice, Pekařská č. 635/6, IČO 45805369, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12, proti žalovaným 1) C. N. L. , narozenému XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, a 2) P. W. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeného obecnou zmocněnkyní R. Ch., narozenou XY, bytem XY, o 329.293,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 217/2017, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 217/2017, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hodoníně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 8. 2017 u Okresního soudu v Liberci domáhala po žalovaných zaplacení 329.293,- Kč s úrokem z prodlení.
Okresní soud v Liberci přípisem ze dne 6. 8. 2021 předložil věc k rozhodnutí podle §12 o. s. ř. Vrchnímu soudu v Praze. Předložení odůvodnil tím, že „oba žalovaní ve věku 81 a 63 let, stejně jako obecná zmocněnkyně žalovaného 2), fakticky bydlí v okrese Hodonín a právní zástupce žalobkyně má sídlo v Praze, že cesta k libereckému soudu pro žalované představuje 375 km (tam i zpět) a s ohledem na jejich věk popsaná situace je takovou, jakou má na mysli ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř, že předmětnou věc vyřizovaly tři soudkyně, z nichž jedna odešla do důchodu a dvě následně na mateřskou dovolenou, a nový soudce se s věcí seznamuje“.
Žalovaný 1) požádal „o přeložení soudního jednání do Hodonína či Brna“, uvedl, že „již více jak dva roky žije ve XY, okres Hodonín, že nedisponuje žádným dopravním prostředkem a že jeho zdravotní stav není zcela uspokojivý, cesta do Liberce je pro něj nereálná“.
Žalobkyně sdělila, že „si je vědoma ročníků narození stran žalovaných, ale že s přenesením věci k Okresnímu soudu v Hodoníně nesouhlasí, neboť žalovaný 1) má stále dle spisu bydliště v Liberci a na jednáních se účastní vždy osobně bez zjevných problémů a že žalovaný 2) je zastoupen na základě plné moci a může pověřit svého zástupce“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
V posuzované věci Okresní soud v Liberci neuvádí v návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně takové skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Skutečnost, že bydliště žalovaného 1), je mimo obvod Okresního soudu v Liberci, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem [žalovaný 1) se jednání u Okresního soudu v Liberci může účastnit prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí nebo který mu může být na jeho žádost ustanoven (za podmínek uvedených v ustanovení §30 o. s. ř.) soudem, a jeho případný výslech jako účastníka řízení může být proveden prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.), ekonomická zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně pouze přesunula ze žalovaného 1) na žalobkyni, a delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků]. Důvody uváděné místně příslušným soudem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Liberci a Okresnímu soudu v Hodoníně neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 217/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hodoníně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu