ECLI:CZ:NS:2021:21.ND.88.2021.1
sp. zn. 21 Nd 88/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného V. Z. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti povinné E. B. , narozené dne XY, bytem v XY, za účasti vydražitele J. Č., narozeného dne XY, bytem v XY, o udělení příklepu, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn. 015 EX 478/15, o návrhu povinné na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Zbyněk Poledna, JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., a JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1369/2020.
Odůvodnění:
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019 č. j. 20 Co 114/2019-265, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, ze dne 27. 2. 2019 č. j. 015 EX 478/15-238, kterým soudní exekutor udělil vydražiteli J. Č. příklep na nemovitých věcech v tomto usnesení specifikovaných, podala povinná dovolání.
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 5. 2020 do 28. 5. 2020 (věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 4. 5. 2020 poté, co nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. III. ÚS 831/20 bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. 20 Cdo 22/2020, kterým soud zastavil dovolací řízení) má dovolání projednat a rozhodnout o něm senát složený ze soudců soudního oddělení 20 ve složení JUDr. Zbyněk Poledna, JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., a JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. Řízení o něm je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 20 Cdo 1369/2020.
V podání ze dne 28. 12. 2020 povinná vznesla námitku podjatosti soudců „senátu 20 Nejvyššího soudu“ s odůvodněním, že „veškerá rozhodnutí, která senát 20 v její věci doposud vydal, jsou opakovaným porušováním zákona, vždy výhradně v její neprospěch a s ohledem na tuto skutečnost lze mít pochybnosti o nepodjatosti soudců“. Současně uvedla, že bližší odůvodnění námitky podjatosti doplní „bezodkladně po seznámení se spisem“, případně poté, co jí bude ustanoven zástupce, o kterého žádala již 19. 12. 2020. Přípisem ze dne 26. 1. 2021 sdělila, že ačkoliv jí Nejvyšší soud (přípisem doručeným dne 16. 1. 2021) poskytl lhůtu 20 dní k nahlédnutí do spisu a doplnění námitky podjatosti, doplní námitku podjatosti „až po ustanovení právního zástupce“, o kterého již dvakrát žádala, neboť se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a věku nemůže dostavit k nahlédnutí do spisu a „nebylo možné ani jiným způsobem zajistit nikoho, kdo byl ochoten toto nahlížení do spisu za povinnou učinit“. Uvedla dále, že důvody, pro které pochybuje o nestrannosti soudců, spatřuje zejména ve skutečnosti, že „je opakovaně rozhodováno, aniž by byla vypořádána žádost o ustanovení advokáta, průtahy s rozhodnutím ohledně ustanovení advokáta (…) a též načasování výzvy Nejvyššího soudu povinné na odstranění vady povinného právního zastoupení na dobu svátků vánočních a novoročních s nepřiměřenou lhůtou 14 dní“. Má za to, že podjatost soudců Nejvyššího soudu „ve vztahu k soudcům nižších instancí rozhodujících v její exekuční věci“ je „systémová“; jedná se o „systémový problém“; způsob „opakovaného nezákonného rozhodování“ Nejvyššího soudu v její věci „kopíruje činnost nižších instancí“ a tato pochybení „hraničí s jistotou záměru soudů poškodit povinnou“. Soudy přitom „činí opakovaná nezákonná rozhodnutí (pochybení) proti jedné ze stran“ za situace, kdy „druhou stranou sporu je de-facto rodina I. Z., která je zaměstnankyní na významné vedoucí pozici na XY“
Soudci soudního oddělení 20 Nejvyššího soudu JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., JUDr. Zbyněk Poledna, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., a JUDr. Aleš Zezula se k věci shodně vyjádřili tak, že nemají k účastníkům žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnost o jejich nepodjatosti v dané věci.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání. Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §15a odst. 1 větu první o. s. ř., §14 o. s. ř.).
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012 sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod č. 85 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudního oddělení soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007 sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Povinná své výhrady směřuje obecně proti soudcům „senátu 20 Nejvyššího soudu“, tedy i proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1369/2020. Nejvyšší soud proto rozhodoval o námitce podjatosti ve vztahu k soudcům uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí; dalších členů soudního oddělení 20 Nejvyššího soudu (JUDr. Aleše Zezuly) se vznesená námitka podjatosti netýká.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. Uvedení soudci nemají k věci ani k účastníkům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah nelze dovodit z údajů povinné (uvedených v podání ze dne 18. 12. 2020 a 26. 1. 2021) o okolnostech týkajících se postupu dotčených soudců v projednávané věci, neboť okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem pro vyloučení soudce – jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. – zásadně nejsou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Skutečnosti odůvodňující pochybnosti o nepodjatosti uvedených soudců nevyplývají ani z ostatního obsahu spisu a nemůže je založit ani námitka povinné, že členka rodiny oprávněného je zaměstnankyní Ministerstva spravedlnosti „na významné vedoucí pozici“, neboť z uvedeného tvrzení žádným způsobem nevyplývá existence jakéhokoli vztahu, který by ve smyslu výše uvedeného výkladu §14 o. s. ř. byl důvodem pro vyloučení soudců z projednání věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., JUDr. Zbyněk Poledna a JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1369/2020 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu