ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1341.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 1341/2021-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915/24, proti žalované R. G., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Jaklem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 218/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 9 Co 157/2020-331, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 9 C 218/2016-300, zamítl žalobu, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem s podílem ½ vzhledem k celku k domu č. p. XY na parcele, p. č. stavební XY v části obce XY, obec XY, k. ú. XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 9 Co 157/2020-331, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena. Žalobce nesouhlasí s tím, že není spoluvlastníkem předmětného domu, byť celou jeho výstavbu řídil a převážně financoval. Za dovolacím soudem dosud nevyřešenou otázku považuje, zda je stavebníkem a vlastníkem nově postavené stavby osoba, která sice podepsala smlouvu o dílo, ale která si je vědoma toho, že nestaví pro sebe, nemá úmysl stavět pro sebe, procesu zhotovení stavby se neúčastní a zhotovení stavby nefinancuje, přičemž je ve smlouvě o dílo jako objednatel uvedena a následně do katastru nemovitostí zapsána jako vlastník jen proto, aby byli skryti skuteční stavebníci. Toto vše činí po předchozí dohodě se skutečnými stavebníky, kteří se na rozdíl od ní fakticky procesu výstavby účastní, proces výstavby ovlivňují a výstavbu financují. Namítá, že odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která se však vztahuje ke skutkově odlišným situacím, kdy je spor veden mezi objednatelem díla, který se účastní procesu výstavby a za vlastníka se považuje, a další osobou, která se rovněž za stavebníka a vlastníka považuje, ačkoli není výslovně uvedena jako objednatel díla. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Jelikož ke vzniku spoluvlastnictví žalobce a žalované k předmětnému domu mělo dojít před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení okolností rozhodných pro vznik podílového spoluvlastnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel namítá, že odvolací soud na daný případ aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, která však nedopadá na zjištěný skutkový stav v řešené věci. Nejvyšší soud tak podle názoru dovolatele dosud ve své rozhodovací praxi neřešil otázku, zda je stavebníkem a vlastníkem nově postavené stavby osoba, která se na procesu výstavby fakticky i finančně účastní a má v úmyslu stavbu vystavět pro sebe, nebo osoba, která podepsala smlouvu o dílo, aniž by se na procesu výstavby fakticky i finančně účastnila a aniž by měla v úmyslu stavbu vystavět pro sebe.
Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Z judikatury dovolacího soudu se podává, že pro posouzení, zda ke stavbě vzniklo výlučné vlastnictví či podílové spoluvlastnictví více osob, hraje důležitou roli otázka, zda byla stavba postavena svépomocně nebo zda byla postavena na základě smlouvy o dílo. Pokud byla stavba postavena svépomocně, nabývá vlastnictví k nově zhotovené stavbě ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník ve smyslu občanského práva). Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely výslovnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2003, č. 2, str. 47), všechna rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz ].
Jinak je tomu ovšem v případě, kdy je stavba postavena na základě smlouvy o dílo. V tomto případě je vlastníkem zhotovované stavby objednatel, a to od počátku výstavby. Je-li objednatelů více, stávají se spoluvlastníky stavby, nebylo-li ujednáno něco jiného. Uzavření smlouvy o zhotovení věci na zakázku více objednateli totiž v sobě zahrnuje i dohodu o nabytí spoluvlastnictví ke zhotovované věci, nebylo-li, byť i konkludentně, ujednáno něco jiného [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 349/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 3, str. 102), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 628/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1266/2016; ke správnosti uvedených závěrů se přihlásil Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. II. ÚS 3157/10 (dostupném na http://nalus.usoud.cz) ].
Dovolací soud podotýká, že v projednávaném případě soudy dospěly k závěru, že nebyla prokázána (byť i ústní) dohoda o výstavbě předmětného domu, přičemž objednatelem byla toliko matka žalované, která byla stavebníkem a k předmětnému domu tak originárně nabyla vlastnické právo. Následně darovací smlouvou převedla vlastnické právo k předmětnému domu a pozemku pod ním žalované. Pouhé financování a faktické řízení výstavby žalobcem bez úmyslu být stavebníkem a vlastníkem nově vzniklé stavby nevede k nabytí spoluvlastnického podílu na předmětné stavbě.
Z judikatury dovolacího soudu se dále podává, že poté, co se stavba stala věcí v právním slova smyslu, nelze již uzavřít dohodu o založení podílového spoluvlastnictví ke stavbě, neboť objednatel se již stal vlastníkem rozestavěné stavby [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 5071/2009 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2013, č. 1, str. 19a), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1992, sp. zn. 3 Cdo 111/92 (uveřejněný pod č. 44/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Další osoba se může stát spoluvlastnicí k takovéto stavbě pouze tehdy, nabude-li spoluvlastnický podíl jiným zákonem předvídaným způsobem (například na základě převodu spoluvlastnického podílu či na základě dědění). Pouhé financování stavby či řízení stavby, ani vědomí matky žalované, že jí svědčí vlastnické právo k předmětnému domu jen proto, že žalobce a žalovaná jako jeho vlastníci v evidenci katastru nemovitostí figurovat nechtěli, nemůže samo o sobě představovat způsob nabytí spoluvlastnického podílu poté, kdy předmětný dům jako věc v právním smyslu vznikl a byl ve výlučném vlastnictví matky žalované.
V posuzovaném případě soudy obou stupňů učinily skutkové zjištění, že předmětný dům nevznikl svépomocně, nýbrž byl postaven na základě smlouvy o dílo, přičemž jeho objednatelem byla toliko matka žalované. Z toho dovodily, že s ohledem na obsah smlouvy o dílo se vlastníkem předmětného domu stala matka žalované; přitom zdůraznily, že žalobce neprokázal existenci jím tvrzené dohody o výstavbě. Jelikož matka žalované nabyla vlastnické právo k předmětnému domu originárně výstavbou, mohl žalobce nabýt vlastnictví k předmětné nemovitosti pouze derivativně způsoby uvedenými v §132 obč. zák. Podílovým spoluvlastníkem se pak podle závěrů soudů může stát pouze osoba, která nabude spoluvlastnický podíl jiným zákonem předvídaným způsobem. Takové nabytí spoluvlastnického práva ze strany žalobce však nebylo prokázáno a žalobce to ostatně ani netvrdil.
Dovolací soud přezkoumal soulad právních závěrů soudů obou stupňů s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a dospěl k závěru, že závěry soudů obou stupňů v dovolacím přezkumu obstojí. Rozhodnutí jsou totiž zcela správně založena na tom, že při výstavbě předmětného domu na zakázku je rozhodující uzavřená smlouva o dílo a ujednání v ní obsažená. Zmiňuje-li dovolatel, že došlo k uzavření konkludentní dohody o výstavbě před výstavbou samotnou, pak pomíjí, že takové skutkové zjištění soudy obou stupňů neučinily.
K námitce dovolatele, že odvolací soud nesprávně posoudil postavení matky žalované jako nepřímé zastoupení, dovolací soud dodává, že ve vztahu k této námitce dovolatel blíže neformuluje jakoukoli právní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání.
Námitky žalobce nejsou důvodné, neboť odvolací soud se od judikatury dovolacího soudu nijak neodchýlil a jeho závěry jsou s ustálenou rozhodovací praxí zcela v souladu.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu