ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.220.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 220/2021-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/5, proti žalovanému M. J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 227/2016, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovoláních podaných oběma účastníky řízení v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 C 227/2016-361, přikázal ze společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. 53 Co 54/2020-397, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu 3 375 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího i odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají dovolání oba účastníci řízení. Žalovaný v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s tím, že výkonem rozhodnutí mu hrozí závažná újma. Poukazuje především na skutečnost, že žalobkyně je cizí státní příslušnicí, nemá občanství České republiky a na území České republiky nedisponuje žádným majetkem. V případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu je tak značně snížena možnost požadovat zpět po žalobkyni jí přiznané plnění na základě rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s odkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Má za to, že se jedná o institut zcela výjimečný a v projednávané věci nejsou dány skutečnosti opodstatňující odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu hrozila žalovanému, s ohledem na jím tvrzené důvody, závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoliv předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovoláních podaných v označené věci oběma účastníky řízení [§243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu