ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.785.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 785/2021-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. S. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalovanému D. Š., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, o určení existence zásahu a možnosti zásahu do vlastnických práv k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 36 C 161/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 10. 2020, č. j. 30 Co 125/2020-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 11. 2019, č. j. 36 C 161/2018-100, určil, že přístavbou rodinného domu č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalovaného, a to postavením vyčnívajícího balkonu, ze kterého je přímý pohled do ložnice v 1. patře domu č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. XY, ve vlastnictví žalobkyně, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu o určení, že přístavbou rodinného domu č. p. XY, a to výstavbou vyčnívající přístavby v přízemí, kdy z oken této části domu je přímý pohled do jídelny v přízemí domu č. p. XY, a výstavbou schodiště k domu č. p. XY, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Výrokem III zamítl žalobu o určení, že provozováním výrobní činnosti žalovaným v jeho domě č. p. XY, v obytné zóně, rušící hlukem a vibracemi bydlení žalobkyně a její rodiny v jejím domě č. p. XY, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Výroky IV a VI rozhodl o nákladech řízení, výrokem V přiznal odměnu za zastupování ustanovenému zástupci žalobkyně.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. 30 Co 125/2020-137, výrokem I zrušil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku V a řízení zastavil. Výrokem II rozhodl o postoupení věci stavebnímu úřadu – Městskému úřadu Nový Bor. Výroky III – IV rozhodl o nákladech řízení. Výrokem V potvrdil výrok V napadeného rozsudku.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Sporuje závěr odvolacího soudu o příslušnosti správního orgánu k projednání a rozhodnutí věci. Má za to, že tato otázka má být posouzena jinak. Sama sice původně brojila proti postupu správního orgánu, který ji vyzval k podání žaloby k soudu; za situace, kdy se již soudy věcí zabývaly, je však zastavení soudního řízení neekonomické a nesprávné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobkyně nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Pokud má být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016).
Jinými slovy řečeno, pouhá polemika dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu