ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.965.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 965/2021-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. Č. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Sokolovská 1494, proti žalovaným 1) M. L. , narozenému XY, a 2) J. L. , narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným Mgr. Janem Eichlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 174/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2020, č. j. 21 Co 91/2020-359, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně advokátky Mgr. Šárky Svobodové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 6 C 174/2016-262, výrokem I zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaní na vlastní náklady odstranili část střechy objektu dvorního příslušenství u č. p. XY, stojícího na pozemku par. č. XY, přesahující na pozemek par. č. XY, vše v katastrálním území XY. Výrokem II zřídil pro každého vlastníka pozemku par. č. XY služebnost přesahu střechy zemědělské stavby stojící na pozemku par. č. XY nad pozemek par. č. XY. Výrokem III uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci jednorázovou náhradu za zřízení služebnosti ve výši 900 Kč. Výroky IV až VI rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2020, č. j. 21 Co 91/2020-359, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III. Výrokem II změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV, V a VI tak, že výrok I vypustil a změnil výši nákladů řízení před soudem prvního stupně. Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ve věci šlo o žalobu na odstranění neoprávněné stavby – části střechy přesahující na pozemek žalobce. Soud žalobu na odstranění přesahující části zamítl a ve prospěch nemovitosti žalovaných zřídil za náhradu potřebnou služebnost. S tím však žalovaní nebyli a nejsou spokojeni, žádají zamítnutí žaloby, a to patrně bez zřízení služebnosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; odkazují „na závěry Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 4588/2016“. Dále tvrdí, že „jedná se též částečně o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“. Tuto otázku však nijak nespecifikují, a nepodává se ani z obsahu dovolání; proto k ní dovolací soud nemohl přihlížet.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“)].
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Teprve řádné a konkrétní vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání; k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou.
Žalovaní v dovolání polemizují s postupem soudů a předkládají svůj náhled na věc; podle obsahu dovolání však jeho přípustnost konkrétně vymezují jen tvrzením o rozporu napadeného rozhodnutí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4588/2016, a to tak že tvrdí, že v této věci „žalobci žádali odstranění svodu vody nad jejich pozemkem, avšak Nejvyšší soud souhlasil se závěrem krajského soudu, který žalobu zamítl s odůvodněním, že se jedná o zjevné zneužití práva, neboť svod vody nepředstavuje prakticky žádné omezení vlastnického práva žalobců a současně odkázal na ust. §1023 obč. zákoníku“; vytýkají, že odvolací soud nevysvětlil, proč se od těchto závěrů odklonil.
K tomu dovolací soud uvádí: Odvolací soud skutečně nevysvětlil, proč nepostupoval podle uvedeného rozhodnutí, na které žalovaní odkázali v odvolání, věcně však postupoval správně, když k uvedené pasáži nepřihlédl. Ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4588/2016 totiž nešlo o vypořádání neoprávněné stavby podle §135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), jako v nyní projednávané věci; ač se na první pohled může zdát, že jde o stejné věci, jejich skutkový i právní základ je jiný (stavba přesahující bez právního důvodu na sousední pozemek nemusí být stavbou neoprávněnou podle §135c obč. zák.). Dovolací soud opakovaně vyslovil, že žalobu na vypořádání neoprávněné stavby nelze zamítnout pro rozpor s dobrými mravy; pokud by bylo odstranění stavby v rozporu s dobrými mravy, musí soud vypořádat vztahy mezi účastníky jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 91/2007). Pokud je požadavek na odstranění neoprávněné stavby v rozporu s dobrými mravy, požaduje judikatura, aby neoprávněná stavba byla vypořádána jiným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 432/2002). Tuto judikaturu lze vztáhnout i na případy, kdy lze na požadavek na odstranění neoprávněné stavby nebo její části vztáhnout ustanovení §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o zneužití práva; to je totiž jeden z případů jednání, který je v rozporu s dobrými mravy (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2576/2000). Kdyby soud služebnost nezřídil, přesahovala by střecha nad sousední pozemek nadále bez právního důvodu.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovanými tvrzený důvod přípustnosti dovolání, tedy že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není dán; jiný důvod přípustnosti dovolání nebyl řádně uplatněn. Dovolání proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že žalovaní nebyli v řízení úspěšní, má žalobce podle §243b a 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou vyčísleny níže.
Nejvyšší soud však neponechal bez povšimnutí, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně požaduje náhradu nákladů řízení za 1) další poradu s klientem 1. 4. 2021 a 2) sepis vyjádření k dovolání žalovaných.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je soud povinen zabývat se účelnosti jednotlivých nákladů, tedy velmi pečlivě vzít v potaz všechna kritéria, která se podílí na konečné výši nákladů řízení. Mezi taková kritéria patří např. zvláštnost případu, princip proporcionality, nezbytnost jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam, s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů, které z objektivního hlediska jsou via facti úkony a tedy výdaji z pohledu uplatňování či bránění práva zbytnými atd. – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014).
Z podaného dovolání je zřejmé, že není přípustné, na což poukazuje i žalobce. Obsah vyjádření tak správně poukazuje na stěžejní nedostatek podaného dovolání a zároveň žalobce předkládá polemiku s názory dovolatelů. Samotné vyjádření k dovolání pak lze považovat za náklad potřebný k účelnému bránění práva. Jiná situace však panuje ohledně požadované náhrady nákladů za další poradu s klientem dne 1. 4. 2021.
Za účelně vynaložené náklady ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014).
Zároveň podle usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 492/16 není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů spojených se zastoupením advokátem účastníku, který ve věci neměl úspěch, není jeho porušením ani to, nepřizná-li soud tyto náklady úspěšnému účastníku, dospěje-li k závěru, že jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, kupř. právě proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
S ohledem na výše uvedené názory a obsah vyjádření k dovolání Nejvyšší soud neshledal, že by zástupkyní žalobce vykazovaný právní úkon služby, představující další poradu s klientem, mohl představovat náklad potřebný k účelnému bránění práva. V případě protistranou podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které neobsahuje zákonem stanovené náležitosti (např. vymezení dovolacího důvodu či příslušné varianty předpokladu přípustnosti dovolání), nelze vedle písemně podaného vyjádření k dovolání za účelně vynaložený náklad také považovat advokátem vykazovanou (realizovanou) poradu s jeho klientem, jež podanému písemnému vyjádření k dovolání měla předcházet (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 84/2021).
Náklady dovolacího řízení tak s ohledem na výše uvedené sestávají z odměny advokátky 1 500 Kč za sepis vyjádření k dovolání [§11 odst. 1 písm. k), §9 odst. 1 a §7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 1 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu