ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1083.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1083/2021-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce A. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Hledíkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 19, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení částky 45 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 41/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 23 Co 326/2020-174, takto:
I. Dovolaní se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 87 150 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění spočívajícího v odškodnění úrazu dle pojistné smlouvy uzavřené se žalovanou dne 28. 4. 2009, č. 7000344497. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce vzal žalobu zpět co do částky 42 000 Kč, soudy proto dále rozhodovaly o plnění ve výši 45 150 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. 10 C 41/2019-151, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2020, č. j. 10 C 41/2019-154, uložil žalované povinnost žalobci zaplatit částku 45 150 Kč s příslušenstvím (výrok I) a částku 35 004,50 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II) a vrátil žalobci část zálohy na znalečné ve výši 400 Kč (výrok III).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku II o náhradě nákladů řízení napadl žalobce dovoláním, v němž ve vztahu k přípustnosti dovolání předně konstatoval, že pro podání dovolání mu svědčí výjimka podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť v projednávané věci šlo o spotřebitelský spor. Žalobce dále namítal, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu (usnesení ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5728/2016) a Ústavního soudu (usnesení ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 257/05) při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Konkrétně brojil proti závěru soudu, že žalobce zavinil částečné zpětvzetí žaloby, a rovněž měl za to, že odvolací soud pochybil, pokud náhradu nákladů neposoudil dle §142 odst. 3 občanského soudního řádu. V této souvislosti žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II o náhradě nákladů řízení potvrzuje.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a následně o dovolání rozhodl podle o. s. ř., ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
Žalobce dovoláním výslovně napadá výrok II odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Takové dovolání ovšem není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Tento zákonný předpoklad přípustnosti nelze překlenout tím, že ve věci samé bylo rozhodováno o vztah ze spotřebitelské smlouvy, jak se domnívá žalobce. Již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se co do rozhodnutí ve věci samé takového vztahu týkalo. Řečeno jinak – ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů dovolující prolomení zákonného limitu přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nijak neprojevuje.
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu