ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1167.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1167/2021-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem, Ph.D., v právní věci žalobce L. N., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalované Famade Prague, s.r.o. , se sídlem v Praze 4 - Záběhlicích, Dunická 3143/4, identifikační číslo osoby 24132021, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 25/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č. j. 29 Co 340/2020-376, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2020, č. j. 65 C 25/2016-370, kterým bylo pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 5. 2019, č. j. 29 Co 197/2019-280.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2020, č. j. 29 Co 340/2020-376, podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, přičemž v souvislosti s podáním dovolání zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pak představuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 65 C 25/2016-364, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že soudy nižších stupňů pravomocně nerozhodly o opakované žádosti žalobce (vtělené do dovolání) o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nedošlo-li v mezidobí (oproti stavu, z něhož vycházel soud prvního stupně v usnesení ze dne 10. 3. 2020, č. j. 65 C 25/2016-351, resp. soud odvolací v usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. 29 Co 170/2020-359, jimiž soudy rozhodly o předchozí žádosti žalobce) ke změně rozhodných poměrů na straně žadatele, jež by mohla případné odlišné rozhodnutí o další žádosti odůvodnit, bylo by rozhodování soudu o opakovaných žádostech čirým formalismem v rozporu s procesní ekonomií. Opačný přístup by totiž nutně vedl k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o ustanovení zástupce, ať už by tato rozhodnutí měla podobu zamítnutí žádosti či zastavení řízení o žádosti pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu