ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.150.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 150/2021-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. Č. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, proti žalované Bode-Panzer s.r.o. , se sídlem v Rajhradu, Tovární 14, identifikační číslo osoby 63480182, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 186/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2020, č. j. 74 Co 69/2019-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 14 C 186/2018-109, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.000.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2018 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že dovolání by mělo být jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Namítá-li předně dovolatelka, že jediným subjektem, kterému svědčilo oprávnění přeložku sloupu vysokého napětí provést, byla společnost E.ON Česká republika, s. r. o., a odvozuje z toho neplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky pro počáteční nemožnost plnění, konstruuje vlastní skutková tvrzení. Dovolatelka pomíjí, že přípustnost dovolání nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Přípustnost dovolání tak nemohou založit poukazy dovolatelky na judikaturu Nejvyššího soudu na věc nedopadající, konkrétně na rozsudek ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3932/2010, a rozsudek ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011.
Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatelky o tzv. nenaplnění odkládací podmínky. Namítá-li dovolatelka, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „zda v případě, že je převzetí povinnosti podmíněno větou, ,pokud by toto ochranné pásmo stavbu takto mělo omezovat‘, jedná se o odkládací podmínku“, přehlíží, že na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno. Podle dikce §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou specifikovaná otázka, „zda je soud povinen při výkladu smlouvy zohlednit sjednaný účel smlouvy, a zejména, zda je soud povinen posoudit dohodnutá práva a povinnosti při zohlednění účelu smlouvy, tedy nikoliv ryze formalisticky, jak to učinil odvolací soud v tomto řízení“. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na posouzení nikoli neurčitého ujednání stran o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu v případě porušení její povinnosti. Na projednávanou věc tak nedopadá dovolatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3038/2018, řešící odstranění možné neurčitosti ujednání postupem dle §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelčina polemika se závěry odvolacího soudu, který neshledal zákonné předpoklady pro moderaci smluvní pokuty. Odvolací soud smluvní pokutu neshledal nepřiměřeně vysokou s dostatečným odůvodněním, a to s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, a okolnostem, které její sjednání provázely. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal i na jednotlivé funkce smluvní pokuty. Uplatnění smluvní pokuty v projednávané věci nepředstavuje výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a není tak v rozporu s dovolatelkou citovanou judikaturou, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006.
Dovolatelkou namítané nedostatečné odůvodnění rozhodnutí a případné neprovedení některých důkazů není způsobilé vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se touto námitkou nemohl zabývat, neboť jde o vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná vada řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá.
Přípustnost dovolání nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu