ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1758.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1758/2021-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce T. T. , nar. XY, bytem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Liškou, advokátem, se sídlem Domažlická 800, 339 01 Klatovy proti žalovanému J. P. , nar. XY, bytem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, se sídlem Mánesova 808/22, 500 02 Hradec Králové, o zaplacení 271 738 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 177/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2021, č. j. 25 Co 345/2020-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 8. 2020, č. j. 6 C 177/2018-232, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 242 728,25 Kč s úrokem z prodlení z částky 220 409,25 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení a z částky 22 319 Kč od 11. 4. 2017 do zaplacení v obou případech ve výši 8,05 % ročně; výrokem II. zamítl žalobu co do částky 29 009,75 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 13. 3. 2017 do zaplacení a výroky III a IV rozhodl o náhradě nákladů řízení.
O odvolání žalovaného do výroku I, III a IV rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 25 Co 345/2020-263, v němž výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I, III a IV a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně zůstal odvoláním žalovanému nedotčen.
Odvolací soud vzal ze skutkových zjištění soudu prvního stupně za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo – provedení oprav traktoru John Deer, kdy rozsah prací (opravy traktoru) byl původně sjednán v první objednávce ze dne 13. 1. 2017. Při provádění opravy byl zjištěn větší rozsah poškození, potřeba dalších prací a došlo k dalšímu ujednání, jehož obsahem bylo nejen rozšíření rozsahu předmětu opravy, ale i předpokládané zvýšení původní ceny díla o 200 000 Kč bez DPH, jak bylo uvedeno ve druhé objednávce ze dne 3. 3. 2017, kterou žalovaný podepsal. Žalovaný byl podle zjištění soudu s rozšířením rozsahu prací nejen srozuměn, ale průběh prací při svých návštěvách v místě zhotovování díla sledoval, s žalobcem kooperoval a následně předmět díla po opravě počátkem března 2017 bez výhrad jako bezvadný převzal. Tvrzení žalovaného, že žalobce již před uzavřením smlouvy věděl, že je třeba udělat práce ve větším rozsahu, a že vše to, co bylo na opravách provedeno, vyplývá již z první objednávky, nebylo podle závěru odvolacího soudu v řízení prokázáno, stejně tak jeho tvrzení, že o rozšíření díla a zvýšení jeho ceny žalovaný nevěděl. Odvolací soud s ohledem na skutková zjištění vyplývající z okolností provádění opravy nepřisvědčil žalovanému, že druhou objednávku podepsal pod tlakem a nikoliv vážně a svobodně. Ztotožnil se proto se soudem prvního stupně, že mezi účastníky došlo ke zcela určité změně původní smlouvy o dílo jak v předmětu díla, tak v ceně díla, byla tedy uzavřena smlouva o dílo ve znění objednávek č. 1 a č. 2. Argumentaci žalovaného k hodnocení uzavřené smlouvy a potřebě aplikace ustanovení §2612 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nepovažoval odvolací soud za odůvodněnou, neboť toto ustanovení je použitelné pro případ, kdy se po uzavření smlouvy zjistí, že cena určená odhadem za nezměněný předmět díla bude překročena; taková skutečnost v dané věci nenastala. Pokud jde o účtované navýšení ceny díla, bylo v dané věci vycházeno ze závěrů znaleckého posudku, v němž znalec hodnotil přiměřený hodinový čas na opravu a cenu za opravu ve srovnatelných opravárenských servisech, která byla posouzena jako cena obvyklá. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo by měly být následující otázky dovolacím soudem posouzeny jinak. Dovolatel formuloval tyto dovolací otázky:
„1) Zda je v souvislosti s ustanovením §2612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, vyžadována pro oznámení zhotovitele objednateli o nutnosti podstatně překročit cenu určenou odhadem písemná forma.
2) Zda ujednání o povinnosti vystavit objednávku poté, co bude překročen cenový limit, bez ohledu na formu oznámení vyžadovanou ustanovením §2612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, zakládá povinnost zhotovitele vystavit písemnou objednávku bez zbytečného odkladu.
3) Zda se jedná o dostatečně určité sjednání ceny díla, když objednávka obsahuje cenu díla stanovenou souhrnně i za opravy, které do této objednávky nenáleží, přičemž cena za jednotlivé předměty díla není blíže specifikována.
4) Zda se jedná o platnou objednávku díla, když je cena za dílo ujednána neurčitě.
5) Zda se jedná o platnou objednávku díla, když je předmětem objednávky sjednáno mimo jiné i to, co předmětem objednávky být nemělo a mělo být provedeno z jiného titulu.
6) Zda se jedná o změněný předmět díla, když jsou předmětem následné opravy součásti původního předmětu opravy? Zda je oprava součástí předmětu opravy zahrnuta v opravě předmětu opravy, nebo znamená rozšíření předmětu díla.
7) Zda soud může přiznat žalobci odměnu za odpracování 240 hodin pouze na základě znaleckého posudku, který délku trvání oprav za běžných okolností stanovil v rozmezí 110 až 240 hodin, aniž by se soud skutečným časem stráveným opravou blíže zabýval a žalobce takovýto čas strávený opravou prokázal.“
Žalovaný se neztotožňuje s právními závěry obou soudů, když podle něj nebylo prokázáno, že mezi účastníky bylo ujednáno rozšíření původní objednávky, které mělo za následek navýšení ceny díla - opravy. Namítá, že nebyl o navýšení ceny díla žádným způsobem informována a poukazuje přitom na ustanovení §2612 o. z., podle něhož, zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. Dovolatel má tedy za to, že jestliže žalobce svou notifikační povinnost nesplnil, jeho nárok na zvýšenou cenu díla zanikl. Zdůraznil, že žalobce ho informoval o navýšení ceny díla až ex post, až po jejím provedení dne 6. 3. 2017, a jako již v předešlém řízení tvrdí, že k podepsání druhé objednávky byl donucen situací, jelikož předmět díla potřeboval k výkonu své činností. Dovolatel je názoru, že cena za opravu stanovená v objednávce č. 2 je sjednána neurčitě, byla-li sjednána jednou částkou, bez jakékoli specifikace pro jednotlivé předměty opravy, kdy soudy nezohlednili, že v objednávce č. 2 byla v navýšení ceny díla zahrnuta i částka za novou objednávku nesouvisející s původně sjednanou opravou motoru. Dovolatel poukazuje i na značně sporné naúčtované množství odpracovaných hodin na opravě s tím, že soudy nezjišťovaly skutečnou dobu, po níž měly práce na opravách trvat, spokojily se pouze s rozmezím určeným znaleckým posudkem mezi 110 až 240 hodinami a pro právní posouzení věci vzaly bez dalšího nejvyšší hranici rozmezí.
Žalovaný proto z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, jak vyplývá z dovolacího návrhu, neboť uváděné důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu se podle něj vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně; zároveň navrhl, aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání žalovaného přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žádná z dovolatelem nastíněných otázek není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Dovolatelem předestřené otázky jsou založeny na vlastních skutkových závěrech dovolatele, k nimž však soudy nedospěly a na kterých právní posouzení věci nezaložily. Dovolatel na vlastních skutkových závěrech pak dospívá k vlastním právním závěrům a na základě nich formuluje otázky, které soudy neřešily. Zatímco soudy ze skutkových okolností v dané věci zjistily, že žalovaný byl s rozšířením rozsahu prací nejen srozuměn, ale průběh prací při svých návštěvách v místě zhotovování díla sledoval, s žalobcem kooperoval, následně předmět díla po opravě počátkem března 2017 bez výhrad jako bezvadný převzal a uzavřely, že rozsah předmětu díla byl stanoven ve smlouvě o dílo ve znění objednávek č. 1 a č. 2 určitě, dovolatel při formulaci otázek vychází z vlastního závěru, že nebyl o navýšení rozsahu díla a zvýšení ceny díla žádným způsobem informován a staví je na vlastní úvaze o potřebě vyřešit otázky týkající se oznámení zhotovitele objednateli o nutnosti podstatně překročit cenu určenou odhadem a postupu při vystavení objednávky při překročení cenového limitu. Na řešení těchto otázek není ale právní závěr odvolacího soudu založen. Odvolací soud vysvětlil, proč neaplikoval ustanovení §2612 o. z., upravující potřebu oznámení zhotovitele objednateli při překročení ceny díla určené odhadem, neboť toto ustanovení dopadá na jiný skutkový stav věci, nikoliv na skutkové okolnosti, podle nichž došlo ke změně smlouvy. Nejvyšší soud přitom již vícekrát judikoval (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, nebo usnesení ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017 či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci. Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolatelem položené otázky postavené na zpochybnění právního posouzení věci, resp. na vlastním právním posouzení, vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Námitky dovolatele k výši ceny díla jsou námitkami ke skutkovým zjištěním, a tyto námitky nepodléhají dovolacímu přezkumu. Nejvyšší soud opakovaně judikuje, že skutkové závěry odvolacího soudu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014 nebo usnesení ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Je na místě připomenout, že podle §2586 o. z. je cena díla ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Konkrétně určená výše ceny díla není tedy nezbytnou náležitostí smlouvy o dílo a soud prvního stupně prováděl dokazování o obvyklé ceně v dané věci sjednaného předmětu díla a učinil závěr, že cena díla sjednaná účastníky je cenou obvyklou se srovnatelným předmětem díla.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání zároveň v tom, že jím formulované otázky hmotného práva by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak, je nutno konstatovat, že taková formulace podle judikatury Nejvyššího soudu významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3303/2020, dostupných na www.nsoud.cz ). Těmto požadavkům na vymezení uvedeného předpokladu přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál, proto ani tyto dovolací námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tzn. i ve výroku o nákladech řízení, pak ve vztahu k tomuto výroku soudu žádnou argumentaci, natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř., neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné a toto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu