ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2047.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2047/2021-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MPI TECH CZ s. r. o. se sídlem v Přerově, Převo I – Město, Lipnická 3454/5, PSČ 750 02, IČO 28562143, zastoupené Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Laškov 16/0, PSČ 798 57, proti žalované Credito servisní a inkasní CZ s. r. o. se sídlem v Praze 5, Smíchov, Karla Engliše 3201/6, PSČ 150 00, IČO 42865751, zastoupené Mgr. Ing. Janem Langrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28, PSČ 150 00, o zaplacení částky 814 758 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 85/2016, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 55 Co 387/2020-397, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 375 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 43 C 85/2016-338, zastavil řízení o odvolání žalované a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť žalovaná i přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě poplatek z odvolání nezaplatila. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 55 Co 387/2020-397, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, když odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Odvolací soud poukázal na to, že z obsahu spisu plyne, že žalovaná nezaplatila soudní poplatek ani na výzvu soudu ve lhůtě jí určené. Žalovaná v odvolání tuto skutečnost nezpochybnila, pouze opětovně uvedla důvody, pro které nemohla včas svoji povinnost splnit. Odvolací soud ovšem poukázal na to, že těmito důvody se již zabýval soud prvního stupně v rozhodnutí o návrhu žalované o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku, konkrétně v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2020, č. j. 43 C 85/2016-372, kterým byl návrh žalované zamítnut. Citované usnesení bylo k odvolání žalované potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 55 Co 326/2020-386. Soud prvního stupně proto podle názoru odvolacího soudu postupoval správně, když odvolací řízení zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku.
Žalovaná napadla usnesení odvolacího soudu včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky formulované dovolatelkou. K povinnosti dovolatelky formulovat právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí, viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013.
Dovolatelka veškerou argumentaci v dovolání založila na tom, že soudy nesprávně posoudily otázku prominutí zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 o. s. ř. Na řešení této otázky ovšem napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, neboť odvolací soud se nyní zabýval pouze tím, zda soud prvního stupně postupoval správně, když odvolací řízení zastavil podle §9 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelkou předestřená argumentace k otázce prominutí zmeškání lhůty by byla relevantní v řízení o její žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku, které již ovšem bylo pravomocně skončeno (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2020, č. j. 43 C 85/2016-372, kterým byl návrh žalované zamítnut, bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, č. j. 55 Co 326/2020-386).
Vzhledem k tomu, že dovolatelka neformulovala právní otázku, na které by záviselo napadené rozhodnutí, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, a to v souladu se závěrem nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, podle něhož jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( §243c o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu