ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2054.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2054/2020-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně VAPES CE s. r. o. , se sídlem v Horní Suché, Stonavská 51/6, PSČ 735 35, identifikační číslo osoby 25888595, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštát, K. Sliwky 34, proti žalované CALYPSO GROUP s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Brožíkova 550, identifikační číslo osoby 28831365, PSČ 530 09, zastoupené Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148/11, o zaplacení částky 435 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 764 042,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 19/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 30. 1. 2020, č. j. 23 Co 364/2019-110, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu dovolacího řízení částku 12 535,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem označeným v záhlaví k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 6. 2019, č. j. 123 C 19/2018-78, ve výroku pod bodem II a III, jimiž soud prvního stupně částečně (co do částky 611 233,92 Kč) zamítl žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) [dále jen „o. s. ř.“], Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v řešení dvou otázek, které má za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu.
V prvé řadě předkládá otázku, „zda lze moderovat smluvní pokutu, která je jinak sjednaná v dovolené výši, z důvodu, že druhá smluvní strana popřípadě třetí strana, která nebyla účastníkem právního vztahu, nesplnila příslib daný v rámci jednání o uzavření smlouvy za stavu, kdy se tento příslib nepromítl do žádného závazného smluvního ujednání mezi účastníky posléze uzavřené smlouvy, navíc za stavu, kdy takové přísliby byly neurčité či jejich splnění bylo zjevně právně nemožné.“
Takto formulovanou otázku odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí (srov. §237 o. s. ř.). Jeho právní posouzení je (mimo jiné) založeno na tom, že příslib, který dovolatelka dala žalované, byl dovolatelkou porušen; závěr o tom, že šlo o příslib nemožný či neurčitý, rozhodně neučinil. Konstatoval pouze, že příslib nebyl vtělen do kupní smlouvy obsahující ujednání o smluvní pokutě.
Otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí, kritéria stanovená v §237 o. s. ř. nesplňuje, a k závěru o přípustnosti dovolání proto vést nemůže (srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Z téhož důvodu neotevírá přípustnost dovolání ani podpůrně formulovaná otázka, „zda je možné smluvní pokutu moderovat podle jiného ustanovení smlouvy o zcela jiné smluvní pokutě pro jiný skutkový případ, který na projednávanou věc nedopadá (vztaženo na projednávanou věc moderovat smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 3) podle smluvní pokuty dle čl. IV odst. 4 smlouvy)“.
Odvolací soud totiž „nemoderoval smluvní pokutu podle jiného smluvního ustanovení“, nýbrž ji (v souladu s §2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) moderoval „s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti“, přičemž na „hodnotu a význam“ povinnosti zaplatit kupní cenu usuzoval zejména z toho, že pro případ porušení téže povinnosti trvajícího déle než 15 dnů a majícího za následek, že kupující od kupní smlouvy odstoupil, byla v téže smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 20% z celkové kupní ceny. To, že odvolací soud vzal ujednání o další smluvní pokutě na zřetel právě za uvedeným účelem, je zcela zřejmé z úvodu bodu 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Coby obiter dictum lze poznamenat, že taková okolnost by vskutku mohla o „hodnotě a významu“ povinnosti zaplatit kupní cenu řádně a včas pro žalobkyni vypovídat.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu