ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2108.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2108/2021-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně MIDESTA, s. r. o., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27685098, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalované MORYS s. r. o., se sídlem v Ostravě, Korejská 894/9, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 42864771, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, o zaplacení částky 999 945,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 126/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2021, č. j. 8 Co 374/2020-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné [§241a odst. 1 ve vztahu k §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení odvolacího soudu je založeno na závěru, že předpokladem solidární odpovědnosti účastníků sdružení za závazky vůči třetím osobám [§835 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“)] je, že účastník sdružení činí právní úkon, jenž takový závazek zakládá, pod společným jménem sdružení. Nelze-li dovodit, že takový úkon vůči třetím osobám byl učiněn pod společným jménem sdružení, nemohou být z takového úkonu ani zavázáni ostatní účastníci sdružení ve smyslu §835 odst. 2 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4244/2011).
V poměrech posuzované věci tak bylo podstatné zjištění, že smlouvu o dílo č. 201 080/011 (3572.02) ze dne 29. 10. 2012 neuzavírala za objednatele obchodní společnost VOKD, a. s., pod společným jménem sdružení (potažmo jako subjekt k tomu zmocněný), nýbrž tento právní úkon činila jménem svým (viz body 16 až 21 rozsudku odvolacího soudu).
Položením otázky hmotného práva, zda solidární odpovědnost účastníků sdružení za závazky vůči třetím osobám dopadá i na situaci, kdy třetí osoba (subdodavatel) je „v přesvědčení, že svou část díla (subdodávku) realizuje pro sdružení, jakožto generálního zhotovitele“, kterou dovolatelka ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu opírá primárně o předpoklad, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak (byť jej pro absenci nezaměnitelného, a to i jen slovního, uvedení jejího dosavadního řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevymezila řádně), in eventum o předpoklad, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (k přípustnosti posloupného vymezení případných předpokladů srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2659/20), uplatňuje dovolatelka nezpůsobilý dovolací důvod.
Polemiku s právním závěrem odvolacího soudu dovolatelka staví – implikujíc „přesvědčením“ postupitelky (OCHI-INŽENÝRIG, spol. s r.o.), že výše označenou smlouvu o dílo obchodní společnost VOKD, a. s., s postupitelkou uzavřela pod společným jménem sdružení – na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud přitom již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, které se opírá o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř.) [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům je podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu