ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2702.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2702/2020-474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně H. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, proti žalované Správě a údržbě silnic Zlínska, s. r. o. , se sídlem ve Zlíně, K Majáku 5001, identifikační číslo osoby 26913453, zastoupené JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, o zaplacení 91 796,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 239/2008, o dovolání Ostravské znalecké, a. s. , se sídlem v Ostravě, Na Prádle 3389/8a, identifikační číslo osoby 26838745, zastoupené Mgr. Martinem Blaškem, advokátem se sídlem v Ostravě, Olbrachtova 1334/27, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2019, č. j. 47 Co 368/2013-389, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (v rámci řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 6. 2013, č. j. 20 C 239/2008-251) rozhodl v záhlaví označeným usnesením, že znaleckému ústavu se nepřiznává odměna za doplnění č. 2 znaleckého posudku č. 339/44/09 ze dne 27. 7. 2009.
Proti tomuto usnesení podal znalecký ústav dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238a o. s. ř. dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Ustanovení §238a o. s. ř. představuje pozitivní výjimku z obecného pravidla přípustnosti dovolání jen proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí (§237 o. s. ř.). Zákonodárce zde taxativně vymezuje některá rozhodnutí soudu, která stricto sensu ani nejsou rozhodnutími odvolacího soudu (resp. „odvolacími rozhodnutími“), nýbrž toliko prvoinstančními rozhodnutími soudu v rámci probíhajícího odvolacího řízení (podobně srov. Vojtek, P. in: Lavický, P., a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. Wolters Kluwer. ISSN 2336-517X – komentář k §236 a §238a o. s. ř.).
Usnesení, jímž krajský soud (v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé) podle ustanovení §139 odst. 2 o. s. ř. rozhoduje o znalečném v první instanci (tj. nepřezkoumává k odvolání účastníka či znalce rozhodnutí soudu prvního stupně o znalečném) nepředstavuje rozhodnutí odvolací soudu, jak jej mají na mysli ustanovení §236 odst. 1 ve spojení s §237 o. s. ř. Současně takové usnesení nelze subsumovat pod rozhodnutí zákonodárcem taxativně vyjmenovaná v §238a o. s. ř. Pro projednání dovolání, jež bylo proti takovému rozhodnutí podáno, proto není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu ( mutatis mutandis srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který Nejvyšší soud dovolání znaleckého ústavu směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně o znalečném zastavil podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věta první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu