ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2703.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2703/2020-476
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně H. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, proti žalované Správě a údržbě silnic Zlínska, s. r. o. , se sídlem ve Zlíně, K Majáku 5001, identifikační číslo osoby 26913453, zastoupené JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, o zaplacení 91 796,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 239/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 47 Co 368/2013-406, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 47 Co 368/2013-406, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 91 796,50 Kč s příslušenstvím jako odměny za zpracování účetnictví v březnu a dubnu 2008 na základě smlouvy o vedení účetnictví a její přílohy č. 1 označené jako ceník prací.
2. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č. j. 20 C 239/2008-251 (již druhým v pořadí), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 91 796,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a dále žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 111 988 Kč (výrok II) a státu ve výši 20 134,27 Kč (výrok III).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla v rámci jejich podnikatelské činnosti uzavřena dne 1. 4. 2006 smlouva, podle které žalobkyně vedla pro žalovanou účetnictví. Tuto smlouvu posoudil jako nepojmenovanou podle §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), blížící se smlouvě o dílo podle §536 a násl. obch. zák. Žalobkyně řádně zpracovala a žalované předala účetnictví za březen a duben 2008. Za chyby, k nimž v účetnictví došlo, nesla podle soudu prvního stupně odpovědnost žalovaná, která žalobkyni nepředala pokladnu a dávala ji zfalšované bankovní výpisy, že kterých následně žalobkyně vycházela. Účetní operace provedené J. W., jejichž nezákonností byla žalované způsobena škoda, nebyly pracemi přičitatelnými žalobkyni, neboť neodpovídaly rozsahu prací podle dohod o provedení práce uzavřených mezi žalobkyní a J. W. Částka účtovaná žalobkyní za 29 pracovních dnů po 308 Kč za hodinu odpovídala podle soudu prvního stupně zaběhlé obchodní praxi účastnic a příloze č. 1 smlouvy.
4. Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu o zaplacení částky 91 796,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (první výrok), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 43 396,70 Kč (druhý výrok), nahradit náklady řízení státu (České republice Okresnímu soudu ve Zlíně) ve výši 20 134,27 Kč (třetí výrok) a nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 14 588,60 Kč (čtvrtý výrok).
5. Odvolací soud se po částečném zopakování a doplnění dokazování ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy mezi účastnicemi a o tom, že žalobkyně v březnu a dubnu 2008 (do 17. 4. 2008) vedla a účtovala jednotlivé položky účetnictví žalované. Dále vyšel ze zjištění o trestné činnosti J. W. při nakládání se svěřenými prostředky žalované a při vědomém a cíleném uvádění nepravdivých údajů v účetních knihách žalované (minimálně v pokladním deníku, v rekapitulaci mezd, bankovních výpisech, v přehledech pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a v odvodech záloh na daň z příjmu fyzických osob) v období od 1. 4. 2006 do 16. 4. 2008, za které nenesla odpovědnost žalobkyně, neboť činnost J. W. nespadala pod dohody o provedení práce uzavřené mezi ní a žalobkyní. Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o správném výpočtu odměny ve vyúčtování žalobkyně. Za stěžejní pro nárok na odměnu považoval zjištění, kolik položek a jakého druhu do dne 17. 4. 2008 žalobkyně zaúčtovala, neboť podle přílohy č. 1 smlouvy o vedení účetnictví byla měsíční fakturace oceňována podle druhu zaúčtovaných položek, buď stanovenou cenou za jednotku, nebo hodinovou sazbou 300 – 800 Kč, přičemž žalobkyně ji vypočetla za 203 hodin po 380 Kč bez ohledu na to, jaký druh položek zaúčtovala.
6. Odvolací soud dále uvedl, že k prokázání výše odměny za zpracování účetnictví za březen a duben 2008 žalobkyně (v průběhu odvolacího řízení) navrhla důkaz znaleckým posudkem. Soudem ustanovený znalecký ústav, jehož úkolem bylo odpovědět na otázky, kolik účetních položek a jakého druhu zaúčtovala žalobkyně v období od 1. 3. 2008 do 17. 4. 2008 a jaká odměna za takto zapracované účetnictví žalobkyni náleží (přitom měl vycházet zejména ze zálohované účetní sestavy Policie České republiky k datu 18. 4. 2008, z účetnictví zpracovaného za měsíc březen 2008 a z protokolů o předání účetnictví ze dne 18. 4. 2008), zpracoval doplnění znaleckého posudku (označené jako doplnění č. 2), v němž učinil závěr, že z důvodu absence podkladů s komplexními informacemi o rozsahu provedených prací, nelze stanovit objektivně a spolehlivě výši fakturace za uvedené období. Znalecký ústav neměl k dispozici data ze zálohované účetní sestavy žalované u Policie České republiky, neboť údaje a informace obsažené na elektronickém nosiči (DVD) založeném v připojeném trestním spise se mu nepodařilo získat. Žalobkyně sdělila odvolacímu soudu (v podání ze dne 21. 5. 2018 učiněném na základě výzvy soudu k návrhu důkazů k prokázání rozsahu žalobkyní provedených prací), že byla úspěšná při pokusu vlastní cestou data získat a předejít tak zpracování speciálního posudku s tím, že DVD otevře každý, kdo vlastní či provozuje SQL server (žalobkyně v podání též sdělila, že k úspěšnému otevření DVD znalcem je také třeba oslovit společnost Datec Retail Systems, a. s., která v dotčených letech poskytovala softwarové služby v oblasti účetního programu pro žalovanou, resp. jejího nástupce, a naimportovat data, případně že může znalecký ústav obsah DVD importovat za pomoci vhodných nástrojů a za účasti externího konzultanta z oblasti IT). Odvolací soud tento návod zaslal znaleckému ústavu (současně mu umožnil přibrat konzultanta). Znalecký ústav soudu sdělil, že SQL serverem nedisponuje a požádal jej (na základě sdělení IT konzultanta) o součinnost při zajištění zálohovaného účetnictví žalované (současně však vyjádřil pochybnost, zda předložené účetnictví povede k upřesnění či změně závěrů již učiněných v rámci doplnění znaleckého posudku). Odvolací soud vyzval nástupce společnosti Datec Retail Systems, a. s., společnost Diebold Nixdorf, s. r. o., ke zpřístupnění dat. Tato společnost sdělila odvolacímu soudu, že data lze zpřístupnit transformací databáze (do jiné aplikace), jež by trvala 2 týdny za cenu 12 800 Kč denně. Odvolací soud za účelem předejití navyšování nákladů řízení zaslal elektronické nosiče žalobkyni ke zpřístupnění dat pro možnost dopracování znaleckého posudku (s tímto postupem opatření dat ze zálohy žalovaná nesouhlasila). Žalobkyně podáním ze dne 16. 1. 2019 sdělila, že nehodlá navyšovat náklady řízení a požádala o rozhodnutí na základě již zpracovaného znaleckého posudku a ostatních důkazů (následně v podání ze dne 26. 2. 2019 odvolacímu soudu sdělila, že nedisponuje SQL serverem, který je k manipulaci potřeba, odkázala na dříve sdělený podrobný návod a navrhla předvolání znalce k jednání). Na výzvu odvolacího soudu pak žalovaná předložila jí archivované účetní sestavy, jejichž soulad se sestavami zálohovanými ke dni 18. 4. 2008 žalobkyně zpochybnila, neboť žalovanou předložené sestavy obsahovaly zaúčtované položky po rozhodném datu 18. 4. 2008 (do dne 26. 5. 2008). Na výzvu soudu žalobkyně nesdělila, jaký další procesní postup navrhuje za účelem získání dosud nepřístupných účetních sestav obsažených na DVD. Podle ní šlo o otázku výhradně technickou, nikoliv procesní.
7. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání množství zaúčtovaných položek a jejich druhu za měsíc březen a duben 2008 a o výši odměny, neboť překážkou pro jí navržený důkaz znaleckým posudkem byla nepřístupnost účetních sestav zajištěných Policií České republiky ke dni 18. 4. 2008. Podle odvolacího soudu bylo na žalobkyni, aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, o čemž ji opakovaně poučil. K tomu byly potřebné informace z účetních sestav. Pokud se nezdařilo data na nich obsažená získat, měla žalobkyně navrhnout důkaz k jejich opatření. Žalobkyně však neměla žádný další procesní návrh ohledně získání dat, na jejichž základě by znalecký ústav odpověděl na otázky zadané soudem. Z doplnění znaleckého posudku č. 2, v němž bylo uvedeno, že hodinová sazba 380 Kč je na spodní úrovni možného rozpětí, nebylo možno vyjít, protože odměna žalobkyně byla závislá na tom, kolik položek a jakého druhu účtovala, což prokázáno nebylo, a proto nelze výši odměny stanovit.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání (podle obsahu dovolání jen proti prvnímu výroku rozsudku), v němž co do přípustnosti uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2711/2018, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ) „při aplikaci ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř., neboť věnoval nedostatečný prostor důkaznímu návrhu dovolatelky na prokázání jejího nároku znaleckým posudkem (resp. jeho doplněním)“. Odvolací soud tak podle ní řešil otázku z oblasti procesního práva v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, nevypořádal se s řádně označeným důkazním návrhem a tím nedostatečně zjistil skutkový stav věci, čímž bylo dotčeno její právo na spravedlivý proces. Je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje jej zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Žalobkyně namítá, že odvolacímu soudu sdělila postup k úspěšnému opakování otevření DVD znalcem. Odvolacímu soudu vytýká, že znalecký ústav nepoučil o možnosti přizvat si konzultanta z příslušného oboru, příp. že se nerozhodl oslovit jiného znalce za situace, kdy znalecký ústav sdělil, že SQL serverem nedisponuje, a žádal soud o součinnost při zajištění zálohovaného účetnictví žalované, avšak současně v rozporu s tím sdělil, že ani předložení kompletního účetnictví by nevedlo k upřesnění či změně již učiněných závěrů. S odkazem na závěry výše zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu má tedy žalobkyně za to, že odvolací soud pochybil, neboť rezignoval na postup souladný s judikaturou, pokud řádně navrhla důkaz k prokázání svých tvrzení, zcela určitě označila zdroj dat, z nichž by znalecký ústav mohl vycházet, a tudíž poskytla soudu a znaleckému ústavu plnou součinnost a nad rámec toho poskytla také technický návod k získání dat. V dané věci podle ní nešlo o případ, kdy nebylo možné znalecký úkol realizovat a provést, pokud byla sama ve spolupráci s externími IT odborníky úspěšná v získání dat z DVD (v teoretické rovině) a poskytla tento návod soudu a znalci. Odvolacímu soudu též vyčítá, že znaleckému ústavu nepředložil výstupy z účetnictví získané od žalované, které měl k dispozici, a že namísto toho žalobkyni žádal o jejich autorizaci. S případnými námitkami se podle ní mohl odvolací soud vypořádat po vypracování znaleckého posudku na základě těchto podkladů a v rámci zásady volného hodnocení důkazů mohl sám rozhodnout, do jaké míry daná data bylo možné pro znalecký posudek použít.
10. Žalovaná navrhuje dovolání žalobkyně odmítnout, případně zamítnout, neboť nesplňuje zákonné náležitosti a nejsou z něj zřejmá kritéria jeho přípustnosti. Obsah dovolání je podle ní pouhou kritikou hodnocení důkazů a námitkou vadného procesního postupu odvolacího soudu. Závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene má za správný. Poukazuje mimo jiné na to, že sama provedla z historie zálohy namátkově interní výpočet, kterým kvantifikovala počet účetních operací provedených žalobkyní, a přitom zjistila, že větší část úkonů provedla paní W., za jejíž úkony si žalobkyně nemůže nárokovat odměnu. Odkaz žalobkyně na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu považuje za nepřiléhavý.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
12. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesní otázky postupu soudu při dokazování skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§127 o. s. ř.). Byť žalobkyně v dovolání takto výslovně danou otázku neformulovala, je zcela zřejmá z obsahu dovolací argumentace a též z odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu, v němž tato otázka byla řešena. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom na řešení takové procesní otázky záviselo, neboť postupem při dokazování znaleckým posudkem navrženým žalobkyní se odvolací soud ve svém odůvodnění podrobně zabýval a řešení této otázky bylo rozhodující pro posouzení, zda v řízení žalobkyně unesla důkazní břemeno.
IV. Důvodnost dovolání
14. Dovolání je důvodné.
15. Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3). Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba (odstavec 4).
16. Otázkou postupu soudu při dokazování znaleckým posudkem a při jeho hodnocení se dovolací soud zabýval již opakovaně. V žalobkyní zmíněném rozsudku ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2711/2018, s odkazem na svá dřívější rozhodnutí uzavřel, že znalecký posudek hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však tento důkaz liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně nesplnil jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nynější právní úprava (na rozdíl od dřívější úpravy) postup soudu pro tento případ upřesnila a v §127 odst. 2 o. s. ř. mu stanovila povinnost požádat znalce o vysvětlení. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, nechá zpracovat revizní znalecký posudek.
17. V citovaném rozsudku dovolací soud dále připomněl, že stranám sporu lze ve shodě s §127 odst. 4 o. s. ř. uložit povinnost součinnosti se znalcem. Splnění této povinnosti lze vymáhat ukládáním pořádkových opatření, konkrétně předvedení (§52 o. s. ř.) či pořádkových pokut (§53 o. s. ř.). Bezdůvodné odepření povinnosti součinnosti lze rovněž zohlednit v rámci volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). V tam řešené věci pak Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že upustil od vyhotovení znaleckého posudku k povaze sklepních prostor, jehož provedení nařídil, a to v situaci, kdy „znalecké stanovisko“ předložené jednou ze stran sporu nepovažoval za plnohodnotný znalecký posudek, neboť jeho zpracovatel nebyl vpuštěn do nemovitosti účastníka řízení a zpracovatel následně sdělil, že nemůže znalecký úkol splnit, neboť nedisponuje adekvátním technickým zázemím k provedení potřebných a nákladných sond, žalobkyně předepsaný způsob sondáže považovala za kontraproduktivní a předložila oponentní posouzení, v němž bylo poukazováno na rozpory závěrů předchozího „znaleckého stanoviska“, a žalovaná nepožadovala doplnění „znaleckého stanoviska“. Nejvyšší soud uvedl, že soud měl třeba i za součinnosti znalce zjistit, zdali lze tvrzené skutečnosti znalecky prokázat, zdali lze zvolit jinou metodu, zdali je možné vyhotovit znalecký posudek na základě současného obsahu spisu, případně se mohl dotázat jiného znalce či znaleckého ústavu, zdali znalecký posudek oni vyhotovit dokáží. Rovněž případné náklady na znalecké dokazování bylo možné řešit zákonem předvídaným způsobem, a sice prostřednictvím zálohy na dokazování podle §141 o. s. ř.
18. V nyní projednávané věci odvolací soud v situaci, kdy znalecký ústav v doplnění znaleckého posudku úplně nezodpověděl jemu kladené otázky, správně zjišťoval příčinu, pro kterou znalecký ústav zcela nesplnil znalecký úkol (vysvětlení ve smyslu §127 odst. 2 o. s. ř.). Následně vyzval k součinnosti žalobkyni k opatření dat nezbytných pro řádné zpracování znaleckého posudku. Žalobkyně nezbytnou součinnost ve smyslu §127 odst. 4 o. s. ř. poskytla tím, že uvedla technický návod, jakým lze získat potřebná data ze zálohy na elektronickém nosiči, který měl soud i znalecký ústav k dispozici, a následně též k další výzvě soudu sdělila, že nedisponuje technickými prostředky, které by umožnily, aby sama tato data pro znalecký ústav opatřila, tedy vysvětlila, z jakého důvodu není schopna poskytnout širší součinnost spočívající v získání potřebných dat vlastní činností. Za těchto okolností (kdy navíc s procesním postupem spočívajícím v tom, že by potřebná data ze zálohy účetnictví znaleckému ústavu poskytla sama žalobkyně, žalovaná nesouhlasila) nelze chování žalobkyně považovat za bezdůvodné odepření součinnosti, které by mohlo být hodnoceno k její tíži v rámci volného hodnocení důkazů.
19. Odvolací soud také postupoval v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry, jestliže následně vyzval podle §127 odst. 4 o. s. ř. k součinnosti při opatření dat společnost Diebold Nixdorf s. r. o., z jejíhož sdělení navíc bylo zřejmé, že žalobkyní uváděným postupem lze požadovaná data skutečně získat, byť za cenu vyšších nákladů. Odvolací soud však pochybil tím, že od požadavku na zpřístupnění dat (poskytnutí součinnosti uvedenou společností podle §127 odst. 4 o. s. ř.) a od dopracování znaleckého posudku poté ustoupil na základě vyjádření žalobkyně (v podání ze dne 16. 1. 2019), v němž žádala rozhodnout na základě již provedených důkazů, a tím, že s neuvedením návrhu jiného postupu získání dosud nepřístupných účetních sestav žalobkyní na základě další výzvy soudu spojoval závěr o neunesení důkazního břemene žalobkyní. Žalobkyně již v předchozím průběhu řízení navrhovala k prokázání tvrzení o výši odměny (závislé na množství a typu zaúčtovaných položek v účetnictví) provedení důkazu znaleckým posudkem a současně soudu sdělila též postup, jakým lze opatřit potřebná data ze zálohy účetnictví (z elektronického nosiče), kterou měl soud i znalecký ústav k dispozici. Tím učinila konkrétní návrh na provedení důkazu k prokázání rozhodných skutečností, který však odvolací soud řádně neprovedl, byť zjevně sám považoval zpřístupnění dat ze zálohy účetnictví ke dni 18. 4. 2008 za potřebné (ačkoliv znalecký ústav vyjádřil pochybnost, zda mohou zpřístupněná data ze zálohy účetnictví přinést upřesnění či změnu závěrů již učiněných v rámci doplnění znaleckého posudku č. 2). Na existenci řádného návrhu žalobkyně na provedení důkazu obsah jejího podání ze dne 16. 1. 2019 nic nezměnil (k možnosti odvolání návrhu na provedení důkazu pouze za podmínek §41a odst. 4 o. s. ř. srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 426/2002, uveřejněný pod číslem 58/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019). Bylo na odvolacím soudu, aby (v rámci uvážení ve smyslu §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) na základě návrhu žalobkyně sám určil, zda získání dat potřebných pro zpracování znaleckého posudku provede způsobem navrhovaným žalobkyní (tj. za součinnosti společnosti Diebold Nixdorf s. r. o.), či zda potřebná data budou poskytnuta znaleckému ústavu na základě součinností žalované, která disponovala přístupnou zálohou účetních sestav ke dni 26. 5. 2008, přičemž by se znalecký ústav v rámci svého posouzení (i s možnou pomocí konzultanta) vyjádřil též k jejich autenticitě zpochybňované žalobkyní. Odvolací soud se případně mohl též dotázat jiného znalce (znaleckého ústavu), zdali je schopen znalecký posudek vyhotovit včetně získání potřebných dat, pokud by měl pochybnosti o správnosti postupu či závěrů již ustanoveného znaleckého ústavu. Otázku zvýšených nákladů na takové znalecké dokazování (včetně nákladů osob poskytujících součinnost podle §127 odst. 4 o. s. ř.) bylo možné ve vztahu k žalobkyni řešit postupem předvídaným v ustanovení §141 odst. 1 o. s. ř. Pokud odvolací soud při provedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem žádným z těchto způsobů dále nepostupoval a od dokazování rozhodných skutečností znaleckým posudkem upustil, nelze jeho řešení této procesní otázky považovat za souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. Dokazování znaleckým posudkem navrženým žalobkyní nebylo provedeno řádně a tudíž je předčasný i závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyní ve vztahu ke skutečnostem, které jím měly být v řízení prokázány.
20. Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jiné vady řízení Nejvyšší soud neshledal.
21. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku (včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
22. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
23. V dalším průběhu řízení bude odvolací soud při zjišťování skutkového stavu (při provádění důkazu znaleckým posudkem) postupovat v souladu s ustanovením §127 o. s. ř., přičemž bude vhodné nejprve vyjasnit pochybnosti znaleckého ústavu (za jeho součinnosti, případně za součinnosti jiného znalce, znaleckého ústavu, či poskytovatele softwarových služeb) o tom, zda získaná data z účetní zálohy (vzhledem k jejich povaze, formátu a obsahu, jak jej bude možné zpřístupnit) skutečně mohou přispět ke zodpovězení požadovaných otázek.
24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu