ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2767.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2767/2021-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně M. B. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody 77/12, proti žalované 2) Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 17 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 78/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 36 Co 72/2021-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, č. j. 31 C 78/2019-114, ve výroku pod bodem I zastavil řízení ve vztahu k první žalované Pojišťovna Patricie a. s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61859869 (v důsledku zpětvzetí žaloby vůči této žalované), ve výroku pod bodem II uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni částku 510 Kč, ve výroku pod bodem III žalobu co do částky 17 290 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 11. 9. 2019 do zaplacení zamítl a ve výrocích pod body IV a V rozhodl o nákladech řízení.
Ve výroku o zastavení řízení proti první žalované rozsudek soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním. První žalovaná zanikla bez likvidace fúzí sloučením s nástupnickou společností Generali Česká pojišťovna a. s., identifikační číslo osoby 45272956, tj. s druhou žalovanou, a ke dni 2. 7. 2021 byla vymazána z obchodního rejstříku.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání žalobkyně v části směřující proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (první výrok), ve výroku pod bodem III tento rozsudek potvrdil (druhý výrok), změnil jej ve výrocích o nákladech řízení (třetí a čtvrtý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (pátý a šestý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, aniž uvedla, v jakém rozsahu jeho rozhodnutí napadá. „Důvod pro přípustnost dovolání“ s odkazem na §237 občanského soudního řádu spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dlouhodobě zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., jak je tomu i v posuzovaném případě, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť neoznačila žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, a na základě závěrů, které přisuzuje dovolacímu soudu, nelze takové rozhodnutí ani identifikovat.
Dovolatelka požadavku na vymezení uplatněného předpokladu přípustnosti dovolání, vyplývajícímu z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostála, neboť rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, nikterak neoznačila.
Uvedený nedostatek již nelze odstranit, neboť uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), předsedou senátu (§243f odst. 2 o. s. ř.) dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako nepřípustné (ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení), dílem jako vadné (ve zbývající části) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu