ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2771.2021.2
sp. zn. 23 Cdo 2771/2021-257
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně B of B cars s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Vratimovská 688/34, identifikační číslo osoby 28595581, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Boleslavova 901/7, proti žalované 1) N. P. , narozené dne XY, a 2) B. P. , narozené dne XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupenými Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Křížkovského 10/617, o zaplacení 216 736,60 Kč s příslušenstvím a o vydání věci, eventuálně o zaplacení 1 027 344 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 164/2017, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-168, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, se zastavuje .
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-168, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 216 736,60 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla v souvislosti se smlouvou o koupi ojetého automobilu, jež byla uzavřena mezi žalobkyní jako prodávající a právním předchůdcem žalovaných (J. P., narozeným dne XY) jako kupujícím. Kupující ani po opakované výzvě nesplnil svou povinnost převzít předmět koupě po vyřízení reklamace, během níž se nepodařilo nalézt tvrzenou vadu vozidla (nefunkčnost bezklíčového startu), v důsledku čehož žalobkyni vznikla škoda ve výši 40 838 Kč (náklady za uskladnění automobilu od 9. 3. 2016 do 20. 10. 2016), ve výši 908 Kč (náklady na přípravu automobilu na předání soudem určenému schovateli), ve výši 3 067 Kč (náklady na přepravu automobilu na místo uložení a předání soudem určenému schovateli), ve výši 750 Kč (soudní poplatek za přijetí automobilu do úschovy), ve výši 125 000 Kč (náklady soudní úschovy) a ve výši 46 173,60 Kč (náklady právního zastoupení v řízení o soudní úschově).
2. Právní předchůdce žalované následně podal u téhož soudu žalobu, v níž požadoval po žalobkyni vydání věci (vozidla totožného s předmětným automobilem), anebo eventuálně zaplacení částky 1 027 344 Kč s příslušenstvím (představující kupní cenu vozidla), a to z titulu odpovědnosti žalobkyně za vady předmětu koupě.
3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 12. 2017, č. j. 59 C 164/2017-45, spojil řízení ve věcech pod sp. zn. 59 C 164/2017 (řízení o žalobě podané žalobkyní) a pod sp. zn. 30 C 220/2017 (řízení o žalobě právního předchůdce žalovaných) ke společnému řízení s tím, že věc bude dále vedena pod sp. zn. 59 C 164/2017.
4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, uložil právnímu předchůdci žalovaných zaplatit žalobkyni částku 216 736,60 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu právního předchůdce žalovaných, aby soud zavázal žalobkyni vydat právnímu předchůdci žalovaných osobní motorové vozidlo značky XY, nebo aby zavázal žalobkyni zaplatit právnímu předchůdci žalovaných částku 1 027 344 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a o nákladech státu (výrok IV).
5. Po skutkové stránce soud prvního stupně vycházel z toho, že právní předchůdce žalovaných jako podnikající fyzická osoba u žalobkyně dne 17. 10. 2013 objednal ojeté vozidlo XY (dále jen „vozidlo“) se specifikovaným příslušenstvím v celkové hodnotě 1 027 344 Kč včetně daně z přidané hodnoty; právní předchůdce žalovaných v rámci objednávky požadoval mj. také záruku. Sjednaná cena byla zaplacena na účet žalobkyně dne 1. 11. 2013 právním předchůdcem žalovaných, který dne 7. 11. 2013 převzal vozidlo se stavem tachometru 4 133 km. Po převzetí vozidla je právní předchůdce žalovaných nastartoval a odjel od sídla žalobkyně. Dne 13. 7. 2015 (stav tachometru 33 822 km) právní předchůdce žalovaných poprvé reklamoval vadu vozidla (nefunkční bezklíčový start) a požadoval její odstranění; žalobkyni se však při servisním zásahu nepodařilo tvrzenou vadu zjistit. Právní předchůdce žalovaných poté opakovaně reklamoval tutéž tvrzenou vadu vozidla dne 16. 7. 2015 (stav tachometru 33 896 km), dále dne 21. 7. 2015 (stav tachometru 34 104 km), dne 19. 11. 2015 (stav tachometru 38 131 km), dne 2. 12. 2015 (stav tachometru 38 500 km), dne 22. 12. 2015 (stav tachometru 38 500 km) a dne 2. 3. 2016 (stav tachometru 43 352 km); žalobkyni se však po žádné reklamaci nepodařilo zjistit existenci tvrzené vady vozidla, které pokaždé nastartovalo bez potíží. Žalobkyně přesto na vozidle pokaždé vyměnila komponenty pro jeho startování. E-mailem ze dne 2. 12. 2015 právní předchůdce žalovaných upozornil žalobkyni, že minimálně od března roku 2015 byla opakovaně řešena závada vozidla, jež má za následek jeho nefunkčnost. Právní předchůdce žalovaných proto žádá výměnu vozidla za nové nebo vrácení celé kupní ceny. Po poslední reklamaci (učiněné dne 2. 3. 2016) bylo vozidlo ode dne 9. 3. 2016 připraveno k vyzvednutí. Právní předchůdce žalovaných si však vozidlo nevyzvedl. Žalobkyně dne 7. 6. 2016 dopisem doručeným dne 8. 6. 2016 vyzvala právního předchůdce žalovaných k vyzvednutí vozidla. Právní předchůdce žalovaných dne 5. 9. 2016 vyzval žalobkyni k předání nového vozidla či vrácení kupní ceny (výzva byla doručena 9. 9. 2016). Žalobkyně dne 18. 7. 2016 podala soudu návrh na přijetí vozidla do soudní úschovy a zaplatila soudní poplatek ve výši 750 Kč i zálohu na soudní úschovu ve výši 125 000 Kč. Vozidlo bylo dne 20. 10. 2016 uloženo u společnosti PROCAR OSTRAVA s.r.o. (identifikační číslo osoby 25849921). Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 36 Sd 30/2016-35, přijal vozidlo do úschovy soudu ve prospěch právního předchůdce žalovaných; toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 2. 2017. Žalobkyni dále vznikly náklady složené z částky 40 838 Kč za uskladnění vozidla od 9. 3. 2016 do 20. 10. 2016, z částky 908 Kč za přípravu automobilu na předání soudem určenému schovateli, z částky 3 067 Kč za přepravu automobilu na místo uložení a předání soudem určenému schovateli a z částky 46 173,60 Kč za náklady právního zastoupení v řízení o soudní úschově.
6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil tak, že žalobkyně a právní předchůdce žalovaných uzavřeli dne 17. 10. 2013 písemnou kupní smlouvu, na základě níž došlo k zaplacení kupní ceny a k předání předmětu koupě. Ačkoli právní předchůdce žalovaných poté opakovaně reklamoval vady vozidla, jejich existenci se žalobkyni nepodařilo zjistit a ani v řízení žádná tvrzená vada vozidla nebyla prokázána. Pokud proto právní předchůdce žalovaných po poslední reklamaci odmítl od žalobkyně vozidlo převzít, porušil tím svou povinnost vyplývající z kupní smlouvy, čímž zapříčinil vznik škody na straně žalobkyně v podobě jí vzniklých výše vyčtených nákladů. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. Žalobu právního předchůdce žalovaných naopak soud prvního stupně zamítl, neboť vozidlo po převzetí od žalobkyně prokazatelně jezdilo, když ke dni 13. 7. 2015 stav tachometru oproti dni předání vozidla vzrostl. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalovaných u žalobkyně telefonicky opakovaně reklamoval tvrzenou vadu vozidla, přičemž tato závada nemohla existovat již při převzetí vozidla. Právní předchůdce žalovaných žalobkyni jako prodávajícímu tak tvrzenou vadu neoznámil včas podle §441 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), a nemá proto nárok na výměnu vozidla za nové či vrácení kupní ceny.
7. K odvolání právního předchůdce žalovaných Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV (výrok I napadeného rozhodnutí), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, aby soud uložil povinnost žalobkyni vydat právnímu předchůdci žalovaných osobní motorové vozidlo značky XY, a pro případ, že žalobkyně vozidlo k dispozici nemá, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalovaných částku 1 027 344 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok II napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozhodnutí).
8. Odvolací soud označil skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci za úplná a správná. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně a právní předchůdce žalovaných uzavřeli kupní smlouvu podle ustanovení §409 a násl. obch. zák. ústně, neboť písemnou objednávku ze dne 17. 10. 2013 nelze považovat za uzavření písemné smlouvy. Žalobkyně právnímu předchůdci žalovaných neposkytla záruku, neboť tato záruka by musela být učiněna v písemné formě, a tak může být činěna odpovědnou za vady podle ustanovení §425 a násl. obch. zák. V tomto ohledu odvolací soud uzavřel, že bylo na právním předchůdci žalovaných, aby vady, resp. nároky z vad uplatnil u žalobkyně ve lhůtě dvou let od převzetí zboží. Právní předchůdce žalovaných postupně pětkrát uplatnil vadu (nefunkčnost bezklíčového startu), když požadoval její opravu (odstranění vady); do dvou let od převzetí vozidla však pro tyto opakované vady právní předchůdce žalovaných od kupní smlouvy neodstoupil, když za odstoupení od smlouvy nelze považovat e-mail ze dne 2. 12. 2015, v němž právní předchůdce žalovaných požadoval výměnu automobilu za nový nebo vrácení kupní ceny, neboť uvedeným e-mailem kupující neprovedl jednoznačnou volbu práva z odpovědnosti za vady zboží. Právní předchůdce žalovaných navíc vozidlo po dni 2. 12. 2015 nadále užíval, o čemž svědčí také stav tachometru, což dále nasvědčuje tomu, že e-mailem ze dne 2. 12. 2015 od smlouvy neodstoupil. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že jelikož právní předchůdce žalovaných neodstoupil od kupní smlouvy ve lhůtě dvou let od převzetí vozidla, podle §428 odst. 1 písm. c) obch. zák. nesvědčí mu žádný nárok z titulu odpovědnosti za vady vozidla. Bylo by proto nadbytečné se zabývat tím, zda ke dni 7. 11. 2013 vykazovalo vozidlo tvrzené vady. Nárok žalobkyně na náhradu škody je naopak v souladu s §2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Odvolací soud následně usnesením ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 Co 214/2020-201, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2020, č. j. 59 C 164/2017-184, podle něhož soud prvního stupně po právní moci tohoto usnesení pokračuje v řízení na straně původního žalovaného J. P., narozeného dne XY, zemřelého dne 30. 10. 2019, posledně bytem v XY, s právními nástupkyněmi zůstavitele – žalovanou 1) a žalovanou 2).
10. V rámci řízení o pozůstalosti původního žalovaného Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. 99 D 3070/2019-216, schválil dohodu žalované 1) s dědici o vypořádání majetku náležejícího do společného jmění manželů, na základě níž žalované 1) připadá také předmětné vozidlo jako součást závodu původního žalovaného.
11. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2021, č. j. 59 C 164/2017-250, opětovně rozhodl, že soud pokračuje v řízení na straně původního žalovaného s žalovanou 1) a žalovanou 2).
II. Dovolání a vyjádření k němu
12. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně proti všem jeho výrokům), jakož i rozsudek soudu prvního stupně (rovněž ve všech jeho výrocích) napadly obě žalované dovoláním. Odvolací soud se podle dovolatelek v napadeném rozhodnutí při řešení otázky hmotného práva, zda v případě alternativního uplatnění nároků z vad zboží podle obchodního zákoníku, a to nároku na výměnu zboží za nové a odstoupení od smlouvy, dojde ke zrušení smlouvy, odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Podle dovolatelek byla odvolacím soudem rovněž nesprávně vyřešena otázka, zda k platnosti odstoupení od kupní smlouvy pro vady předmětu koupě je nutné, aby kupující odstoupil ve lhůtě stanovené v §428 odst. 1 písm. c) obch. zák., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; námitka pozdního oznámení vady ve smyslu §428 odst. 3 obch. zák. navíc nebyla žalobkyní v řízení vznesena. Dovolatelky nadto odvolacímu soudu vytýkají, že nepřihlédl k jimi tvrzeným vadám řízení před soudem prvního stupně, jenž nedodržel všechny požadavky na řádnou koncentraci řízení ve smyslu §118b zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, a nesprávně provedl účastnický výslech právního předchůdce žalovaných. Z výše uvedených důvodů žalované navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Žalobkyně se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem, odmítla argumentaci žalovaných, označila jejich dovolání za nepřípustné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
15. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, zastavil.
16. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 Co 248/2019-168, bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dále se proto zabýval jeho přípustností.
IV. Přípustnost dovolání
17. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
18. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda k včasnosti odstoupení od kupní smlouvy pro vady předmětu koupě je nutné, aby kupující odstoupil ve lhůtě stanovené v §428 odst. 1 písm. c) obch. zák., neboť odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
20. Otázka, pro jejíž řešení je dovolání přípustné, se zároveň dotýká existence právního titulu, na jehož základě měly vzniknout jednotlivé dílčí nároky žalobkyně na náhradu škody, o nichž odvolací soud rozhodl výrokem I napadeného rozsudku. Protože samotná existence daného právního titulu, nikoli jeho jednotlivé nároky, je předmětem dovolání, neuplatní se v této věci ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v nákladech na skladování vozidla a jeho uložení do soudní úschovy a nákladech na právní zastoupení v řízení o soluční úschově limit pro přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 71/2001, ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2259/2011, či ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015).
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Dovolání je důvodné.
22. Jelikož žalobkyně a právní předchůdce žalovaných předmětnou smlouvu uzavřeli dne 17. 10. 2013 jako dvě podnikající osoby v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, Nejvyšší soud nárok žalovaných z odpovědnosti za vady vozidla posoudil podle ustanovení obchodního zákoníku (srov. §3028 odst. 3 o. z. a §261 odst. 1 obch. zák.).
23. Podle §425 odst. 1 obch. zák. prodávající odpovídá za vadu, kterou má zboží v okamžiku, kdy přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího, i když se vada stane zjevnou až po této době. Povinnosti prodávajícího vyplývající ze záruky za jakost zboží tím nejsou dotčeny.
24. Podle §428 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b) kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle §427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad, na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba (odstavec 1). K účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží (odstavec 2). Účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (odstavec 3).
25. Podle §436 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§345 odst. 2), může kupující a) požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy (odstavec 1). Volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Jestliže se však ukáže, že vady zboží jsou neopravitelné nebo že s jejich opravou by byly spojeny nepřiměřené náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží, požádá-li o to prodávajícího bez zbytečného odkladu poté, kdy mu prodávající oznámil tuto skutečnost. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny (odstavec 2). Neoznámí-li kupující volbu svého nároku ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy (odstavec 3). Vedle nároků stanovených v odstavci 1 má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na smluvní pokutu, je-li sjednána (odstavec 4).
26. Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že zákon rozlišuje z hlediska právních následků mezi oznámením vad (§428 obch. zák.) a oznámením volby mezi nároky z těchto vad (§436 a §437 obch. zák.). Opomenutí prvého má (zásadně) za následek (k námitce zhotovitele) nemožnost domoci se nároků z odpovědnosti za vady soudní cestou. Neoznámení volby nároku z vad objednatelem je spojeno s odlišnými důsledky, a to v závislosti na tom, zda vady představují porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016).
27. V projednávané věci ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů vyplývá, že právní předchůdce žalovaných existenci sporné vady (nefunkčnosti bezklíčového startu vozidla) poprvé oznámil žalobkyni dne 13. 7. 2015. Za daných okolností tak bylo na odvolacím soudu, aby předně posoudil, zda právní předchůdce žalovaných žalobkyni podal zprávu o vadě zboží (vozidla) ve lhůtě upravené §428 odst. 1 obch. zák., a aby následně odvolací soud hodnotil, zda právní předchůdce žalovaných svou volbu mezi nároky z odpovědnosti za vady zboží (vozidla) oznámil žalobkyni ve lhůtě upravené §436 odst. 2 obch. zák. Pokud odvolací soud takto nepostupoval, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
28. Další otázkou nastolenou dovolatelkami, a sice možností alternativního uplatnění nároků z vad zboží, se dovolací soud nezabýval, poněvadž by to s ohledem na výše uvedené bylo předčasné.
29. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak existenci žádných takových vad nezjistil.
30. Za vadu řízení nelze považovat skutečnost, že soud prvního stupně vyslechl právního předchůdce žalovaných pouze k části předmětu řízení, čímž mu odňal možnost vyjádřit se k dalším skutečnostem, jak namítají dovolatelky. Nejvyšší soud v minulosti vysvětlil, že rozhodne-li soud o věci samé bez výslechu účastníka, nejedná se o takový postup, kterým by účastníku byla odňata možnost jednat před soudem; neprovedení tohoto důkazu mu nijak nebrání vyjádřit se k věci či k ostatním provedeným důkazům (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010). Závěry citovaného rozhodnutí platí také v případě, kdy je účastník vyslechnut pouze k části předmětu řízení.
31. Podle žalovaných dále soud prvního stupně zatížil řízení vadou, když účastníky poučil podle ustanovení §118b o. s. ř. na začátku a nikoli na konci jednání, a proto řízení nebylo řádně koncentrováno. Podle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 5. 9. 2018 bylo účastníkům řízení při skončení (jediného) jednání poskytnuto poučení podle ustanovení §119a o. s. ř., jehož obsahu účastníci porozuměli a netvrdili další rozhodné skutečnosti, resp. nenavrhli další důkazy (srov. č. l. 74). Řízení před prvním stupněm tak bylo řádně koncentrováno nejpozději k tomuto okamžiku (bez ohledu na případné nesprávné poučení o zákonné koncentraci řízení podle §118b o. s. ř.). Ani v tomto ohledu tudíž Nejvyšší soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou.
VI. Závěr
32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I, včetně navazujících nákladových výroků II a III, podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
33. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby se vypořádal s odvolacími námitkami žalovaných napadajícími skutkové závěry soudu prvního stupně, a postavil tak najisto, zda byl předmět koupě zatížen spornou vadou. V případě zjištění existence této vady pak odvolací soud znovu posoudí, zda právní předchůdce žalovaných její existenci oznámil žalobkyni včas (ve smyslu §428 odst. 1 obch. zák.) a zda také včas žalobkyni sdělil svou volbu nároku z odpovědnosti za vady zboží (ve smyslu §436 odst. 2 obch. zák.). Dospěje-li odvolací soud k závěru, že právní předchůdce žalovaných obě uvedené lhůty dodržel, dále posoudí, zda právnímu předchůdci žalovaných vzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy (ať už na základě změny dříve zvoleného nároku z odpovědnosti za vady zboží či na základě jiného ustanovení zákona), a pokud ano, výkladem projevu vůle zjistí, zda právní předchůdce žalovaných od smlouvy odstoupil. V závislosti na uvedených závěrech pak odvolací soud posoudí důvodnost žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody a nároku žalovaných na výměnu vozidla za nové, eventuálně na vrácení kupní ceny.
34. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu