ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2809.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2809/2021-1266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně AQUAPALACE, a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na struze 227/1, PSČ 110 00, IČO 29141729, zastoupené Mgr. Petrem Vacířem, advokátem, se sídlem v Praze 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, PSČ 120 00, proti žalované Subterra a.s. , se sídlem v Praze 8, Libeň, Koželužská 2246/5, PSČ 180 00, IČO 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Dolnokrčská 20/16, PSČ 140 00, o zaplacení částky 22 568 536 Kč příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 103/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 17/2016-1226, 4 Cmo 61/2020, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 64 904 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 2 Cm 103/2009-1022, zamítl žalobu na zaplacení částky 22 568 536 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Doplňujícím usnesením ze dne 9. 1. 2018, č. j. 2 Cmo 103/2009-1140, uložil Městský soud v Praze žalobkyni zaplatit žalovanému částku 2 147,75 Kč.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 17/2016-1226, 4 Cmo 61/2020, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně doplněný shora uvedeným usnesením (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. Podle žalobkyně napadený rozsudek závisí na řešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jedná se o otázky, zda
1) v případě, kdy byl shledán základ nároku na slevu z ceny díla pro vadné provedení jeho části a zároveň slevu lze určit pouze s nepoměrnými obtížemi, resp. vůbec bez procesního zavinění žalobkyně, lze žalobkyní uplatněný nárok zamítnout, ač soud mohl využít postupu dle §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)?
2) byl objednatel podle úpravy obsažené v §436 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) oprávněn požadovat slevu z ceny díla poté, co zhotovitel nepřistoupil k opravě vad a objednatel je odstranil sám?
Podle žalobkyně se odvolací soud při řešení otázky ad 1) odchýlil od závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2406/2016, ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3098/2007, a ze dne 29. 12. 1983, sp. zn. 1 Cz 47/83, z nichž se podává, že pokud poškozený prokáže vznik škody, ale neprokáže její výši uplatněnou v žalobě, může soud s přihlédnutím k výsledkům provedeného dokazování použít ustanovení §136 o. s. ř. ohledně té části škody, jejíž výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Žalobkyně má za to, že jestliže soudy shledaly, že žalovaná odpovídá žalobkyni za vady díla, byly povinny jí poskytnout právní ochranu a určit výši nároku podle §136 o. s. ř. Žalobkyně namítla, že nebyla ani soudy upozorněna, že ohledně předmětného nároku neunáší důkazní břemeno.
Ke druhé v dovolání formulované otázce žalobkyně namítá, že se odvolací soud odchýlil od závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, když argumentoval, že střecha SO 115 byla žalobkyní rekonstruována a její případné vady tak odstraněny v období 8-10/2008; odpovědnost žalované tedy zanikla ještě před notifikací skupiny vad ad 3) v podané žalobě.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout z důvodu, že na žalobkyní předkládaných otázkách napadené rozhodnutí nezávisí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když žalobkyně ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Odvolací soud v bodech 27 - 34 svého rozhodnutí vysvětlil, že odpovědnostní předpoklady žalované za vytčené vady díla ve všech třech skupinách vad zůstaly v řízení neprokázány, resp. provedenými důkazy byly vyvráceny. Odvolací soud v odborných otázkách vycházel ze závěrů znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně a jeho doplňku. V souvislosti se skupinou vad v napadeném rozsudku vymezenou pod bodem 1) odvolací soud uvedl, že „Zpráva o prověření podkladů pro převzetí rozestavěné stavby“ ze dne 15. 11. 2015 vypracovaná společností EuroSTAVOKONZULT s.r.o., ani odborná zpráva „Posouzení aktuálního stavu ke dni 28. 8. 2006“, vypracovaná společností ARCADIS Project Management s.r.o. dne 18. 9. 2006, nepředstavují relevantní podklad pro zpracování znaleckého posouzení prokazujícího vady a poruchy stavby způsobené nekvalitní prací zhotovitele. Stejný závěr odvolací soud učinil i ohledně odborné zprávy „Posouzení aktuálního stavu ke dni 28. 8. 2006“ vypracované společností ARCADIS Project Management s.r.o. dne 18. 9. 2006 ve vztahu ke skupinám vad vymezeným pod bodem 2) písm. a) a ohledně zjišťovacích protokolů závad při montáži – Protokolu závad 01, 02 a 03 zpracovaného společností PKI, s.r.o., jež se vztahuje ke skupině vad pod bodem 2) písm. b). Odvolací soud dodal, že jsou zde navíc dány i odpovědnostní výluky zhotovitele podle článku III odst. 2 písm. e) bod iv. alinea d) a g) dohody z 8. 12. 2005. V souvislosti se skupinou vad vymezených pod bodem 3 odvolací soud dovodil, že přičitatelnost zjištěných vad žalované, resp. její odpovědnost vylučuje jednak jejich prokázané odstranění náhradními kooperanty žalobkyně v roce 2008 nezbytné k předání Aquaparku Čestlice do užívání veřejnosti dne 7. 5. 2008 (před notifikací žalované), jednak výluka z odpovědnosti zhotovitele za vady díla podle článku III odst. 2 písm. e) bod iv. alinea a) dohody z 8. 12. 2005. Odvolací soud uzavřel, že není-li dána odpovědnost žalované za vady rozestavěného díla ve všech třech vytčených skupinách, není třeba se zabývat výší případné slevy z dohodnuté ceny.
Dovolatelkou formulované otázky tak nesplňují předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v §237 o. s. ř., neboť na ní formulovaných otázkách napadené rozhodnutí nezávisí. Žalobkyně předně svou první otázku staví na přesvědčení, že byl shledán základ nároku na slevu z ceny díla a odvolací soud žalobu zamítl z důvodu nemožnosti určení výše slevy z ceny díla. K takovým závěrům však odvolací soud nedospěl. Jak vyplývá se shora vyložených závěrů odvolacího soudu, tento neshledal základ nároku na slevu z ceny díla za daný; výší slevy z ceny díla se nezabýval proto, že nebyla dána odpovědnost žalované za vytýkané vady díla.
Ani druhá dovolatelkou formulovaná právní otázka není způsobilá založit přípustnost jejího dovolání. Odvolací soud jednak uvedl, že žalobkyně nechala odstranit vady díla ještě předtím, než vady notifikovala žalované, tedy nikoli poté, co vady oznámila žalované, ta nepřistoupila k opravě a tak je objednatel odstranil sám, případně je odstranit nechal. Současně však odvolací soud uvedl, že je v souvislosti s touto skupinou vad dána výluka z odpovědnosti za vady díla, tedy uvedl další důvod, který by samostatně obstál jako odůvodnění zamítavého rozhodnutí, přičemž žalobkyně jej v dovolání nenapadla. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 11. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu