ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3135.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3135/2020-655
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce MILNEA státní podnik v likvidaci , se sídlem v Praze 6 – Řepy, Třanovského 622/11, PSČ 163 04, IČO 00016187, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na příkopě 853/12, PSČ 110 00, proti žalované FOKR Czech s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Zábřeh, Čujkovova 1748/49, PSČ 700 30, IČO 25873580, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 47/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 8. 2019, č. j. 4 Cmo 89/2019-564, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Olejníčka, advokáta, se sídlem v Praze, Na příkopě 853/12, PSČ 110 00.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 10. 2008, č. j. 4 Cm 47/2006-104, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení ve výroku specifikovaného rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 23. 1. 2006 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 4 Cmo 89/2019-564, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku specifikovaný rozhodčí nález rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 23. 1. 2006 se zrušuje (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku pod bodem I podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, jež dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla řešena. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalované projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání není přípustné.
Žalovaná předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku „zda lze vyhovět žalobě na zrušení rozhodčího nálezu za stavu, kdy zde žádný rozhodčí nález není (existuje pouze listina takto označená, která však není rozhodčím nálezem, nýbrž jen výsledkem trestné činnosti v podobě zinscenovaného, tedy sehraného, rozhodčího řízení)“, jakožto otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Uvedená otázka však není způsobilou založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatelkou formulovanou otázku odvolací soud neřešil, jelikož nevycházel z toho, že rozhodčí řízení neproběhlo a rozhodčí nález, jehož zrušení se žalobkyně domáhala, neexistuje, nýbrž shledal rozhodčí doložku neplatnou podle §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to v důsledku podvodného jednání popsaného ve výše citovaném trestním rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Byl tudíž naplněn důvod předpokládaný v §31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jenž míří na případy, kdy není dána pravomoc rozhodce pro absenci platné rozhodčí smlouvy (z jiných důvodů než z důvodu nedostatku arbitrability podle §31 písm. a/), která by se vztahovala na projednávanou věc (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2406/2011, či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2124/2014).
Ačkoliv je přitom z obsahu dovolání zřejmé, že dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně průběhu rozhodčího řízení a formální existence rozhodčího nálezu, nezpochybňuje tyto závěry způsobem předpokládaným §237 o. s. ř. Argumentace dovolatelky se zakládá na tom, že z rozhodnutí soudů v trestní věci – rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 54 T 3/2010, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, se podává, že se M. M. dopustil trestného činu spočívajícího v zinscenování rozhodčího řízení a vydání listiny označené jako rozhodčí nález. Podle dovolatelky tak bylo ve výroku o vině trestními soudy rozhodnuto o tom, že zde není rozhodčí nález a rozhodčí řízení neproběhlo, přičemž těmito závěry byl civilní soud vázán. V souvislosti s nastíněnou otázkou vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, však dovolatelka nespecifikuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.
Namítala-li dovolatelka, že odvolací soud nijak nereagoval na její procesní obranu opřenou o neexistenci rozhodčího nálezu, jedná se o námitku, jejímž prostřednictvím uplatňuje možnou vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. K té by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotné tvrzené vady řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu