ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.315.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 315/2021-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ABUS PAP s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Pod Marjánkou 1674/39, identifikační číslo osoby 04959175, zastoupené JUDr. Davidem Černeckým, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti žalované CARBIDE, s. r. o. , se sídlem v Měříně, Brněnská 618, identifikační číslo osoby 25524879, zastoupené JUDr. Editou Pařízkovou, advokátkou se sídlem v Měříně, Náměstí 16, o zaplacení částky 9.265,84 Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 28/2020, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. 27 Co 208/2020-138, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 6 C 28/2020-107, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Benešově se nevyslovuje a věc se nepostupuje Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) není dovolání dle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Zatímco podle procesní úpravy dovolání účinné do 29. 9. 2017 bylo z hlediska tzv. bagatelnosti rozhodující, zda o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným výrokem, podle úpravy stávající je významný i předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Při novelizaci provedené zákonem č. 296/2017 Sb. bylo podle důvodové zprávy úmyslem zákonodárce odbřemenit dovolací soud. V souladu s tím pak ze současného znění §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. plyne, že dovolání není nově přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, aniž však rozhodují o peněžitém plnění. Zákonodárce uvedenou novelou sleduje rozšíření okruhu případů, ve kterých není dovolání přípustné, a to tak, že k případům, kdy je napadeným výrokem rozhodováno o nižší částce, přidává nově i případy, kdy se dotčený výrok samotného plnění netýká, je však vydán v řízení, které podle toho, jak je vymezen jeho předmět, může skončit jen výrokem o podlimitní částce (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, či ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 16/2019).
V nyní projednávané věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem je částka 9.265,84 Kč, přičemž se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah. Dovolání proti takovému rozhodnutí je tedy objektivně nepřípustné dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani nesprávné poučení o přípustnosti dovolání poskytnuté účastníkům v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1058/2020).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu