ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3160.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3160/2020-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Gass-eko s.r.o., identifikační číslo osoby 26819970, se sídlem v Hlučíně, Ostravská 1929/16a, zastoupené Mgr. Michalem Miturou, advokátem se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, proti žalovanému R. M., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Za Humny 1299/13, o zaplacení částky 175 267,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 193/2018, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2019, č. j. 15 Co 206/2019-109, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2019, č. j. 15 Co 206/2019-109, se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. 4. 2019, č. j. 17 C 193/2018-72, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 175 267,40 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 79 615 Kč (výrok II).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 425 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž s ohledem na svou nepříznivou finanční situaci způsobenou špatným zdravotním stavem rovněž navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně se k návrhu žalovaného nevyjádřila.
Podle ustanovení §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, na které odkázal též v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 144/2018, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci uzavřel, že není splněn předpoklad uvedený v bodu 3/ shora citovaného usnesení. Z obsahu dovolání se reálná hrozba závažné újmy žalovaného, k níž by mělo dojít splněním povinností podle napadeného rozsudku odvolacího soudu, nepodává. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu jeho majetku a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatel však v návrhu okolnosti svých majetkových poměrů, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy pro případ výkonu rozhodnutí, vůbec neuvádí.
Skutečnosti týkající se majetkových poměrů žalovaného, jež by mohly odůvodňovat takovou hrozbu, přitom nevyplývají ani z obsahu spisu. Dovolatel pouze v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků ke svým majetkovým poměrům již dříve v řízení uvedl, že nemá žádný hodnotnější majetek, za rok 2018 měl celkové příjmy ve výši 784 444 Kč, přičemž náklady tvořily 80 % jeho příjmů. Dále v dané souvislosti uvedl, že jeho čisté měsíční příjmy činily v roce 2018 průměrně 13 074 Kč a jeho měsíční výdaje dosahovaly částky 20 726 Kč s tím, že má rovněž dluh ve výši 7 000 Kč. Svá tvrzení však žalovaný dostatečně nedoložil a podle Nejvyššího soudu je nelze považovat ani za hodnověrná, když žalovaný nikterak nezdůvodnil, z čeho hradí výdaje, které přesahují jeho příjmy.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu