ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.318.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 318/2020-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. U. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem v Rudné, Oblouková 1302/3, proti žalované BIOPREPARÁTY, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 6, Tylišovská 772/1, identifikační číslo osoby 25607324, zastoupené JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách 1834/24, o zaplacení částky 2 716 511,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 412/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. 21 Co 50/2019, 21 Co 27/2019-247, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 23 570,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Hany Ižovské, advokátky se sídlem v Rudné, Oblouková 1302/3.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částek 1 058 166 Kč a 494 776 Kč s příslušenstvím jako doplatku odměny ze smlouvy o spolupráci, jež byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 1. 2010. Dále se žalobce na podkladě stejné smlouvy na žalované domáhal zaplacení částek 480 000 Kč a 204 453 Kč s příslušenstvím jako peněžitého vyrovnání za uzavřenou konkurenční doložku, částek 336 000 Kč a 143 117 Kč s příslušenstvím jako odstupného a konečně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 1 552 942 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení.
Rozsudkem ze dne 4. 4. 2018 č. j. 6 C 412/2015-182, Okresní soud Praha- západ jako soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 480 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), částku 336 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), částku 204 453 Kč s příslušenstvím (výrok III), částku 143 117 Kč s příslušenstvím (výrok IV), částku 1 058 166 Kč s příslušenstvím (výrok V) a částku 494 776 Kč s příslušenstvím (výrok VI). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z částky 1 552 942 Kč za každý den prodlení od 21. 7. 2015 do zaplacení (výrok VII) a zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady řízení ve výši 418 675,60 Kč (výrok VIII).
Usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. 6 C 412/2015-226, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 418 Kč.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 4. 1. 2010 smlouvu o spolupráci, podle které měl žalobce za účelem zefektivnění podnikových procesů a zvýšení obratu žalované vyvíjet pro žalovanou konzultační činnost. Žalobci za jeho činnost náležela odměna tvořená „fixní měsíční odměnou“ a „pohyblivou složkou odměny,“ která se dle čl. 2.3 smlouvy měla vypočítávat jako procentuální podíl z obratu žalované, tj. z celkové uhrazené prodejní ceny přípravků Bio Repel a Polyversum. Rozhodné období pro stanovení pohyblivé složky odměny bylo stanoveno na 12 měsíců, přičemž její výše měla být zjištěna prostřednictvím informačního systému žalované, do nějž měla žalovaná umožnit žalobci přístup. Žalobce se ve smlouvě zavázal, že v případě skončení smluvního vztahu jakýmkoliv způsobem nebude sám nebo pro jinou osobu po dobu 6 měsíců provádět obdobnou činnost jako činnost dle této smlouvy. Za dodržení tohoto závazku se žalovaná zavázala žalobci vyplatit vyrovnání ve výši 50 % z celkové odměny vyplacené za posledních 12 měsíců trvání závazku. Pro případ výpovědi smlouvy žalobcem z důvodu neplnění smluvních závazků žalovanou se strany dohodly, že žalovaná žalobci vyplatí odstupné ve výši 35 % z celkové částky odměny, na kterou žalobci vzniklo právo 12 měsíců zpětně od podání výpovědi.
Od počátku roku 2014 žalovaná odmítala žalobci proplácet jím vystavená vyúčtování pohyblivé složky odměny za rok 2013 a posléze i za rok 2014, neboť měla za to, že žalobce do základu pro výpočet pohyblivé složky odměny nesprávně zahrnoval platbu od společnosti GOWAN a dvě platby od společnosti DE SANGOSSE. Podle žalované tyto platby nebylo možné považovat za její obrat, protože se týkaly ještě neukončených obchodů, když protazím nedošlo k předání objednaného zboží. Dané platby tak podle žalované představovaly uhrazené zálohy s tím, že nebylo jisté, jestli žalovaná nebude muset platby vracet zpět. Žalovaná přesto žalobci proplatila fakturu ze dne 6. 5. 2014, č. BIOP05-02-2014, která zahrnovala mimo jiné první platbu od spol. DE SANGOSSE. Dne 16. 2. 2015 žalobce vypověděl smlouvu z důvodu, že žalovaná i přes písemné upozornění dlouhodobě porušovala závazky ze smlouvy, když mu k uvedenému datu dlužila částku 1 361 344 Kč. Žalovaná uznala výpověď za odůvodněnou pouze co do částky 80 000 Kč. Ve zbytku trvala na tom, že při výpočtu dlužné částky žalobce nesprávně vychází z plateb od společností GOWAN a DE SANGOSSE. Ve vztahu k proplacení faktury č. BIOP05-02-2014 ze dne 6. 5. 2014 žalovaná následně tvrdila, že platbu žalobci poskytla omylem, a toto plnění proto žádala zpět.
Žalobce výši svých nároků dokládal účetními výstupy, které v průběhu let 2014 a 2015 obdržel od M. Š., jenž pro žalovanou zpracovávala souhrny prodeje přípravku Polyversum a podklady pro výpočet odměn. Z těchto výstupů soud prvního stupně zjistil, jaký byl prodej produktů Polyversum v České republice a v zahraničí v letech 2013 a 2014 a jaký byl tedy v příslušných letech obrat žalované a z něj vypočtená odměna žalobce.
Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní vztah vzniklý na základě smlouvy o spolupráci byl obchodněprávní povahy, a věc tak posuzoval dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“. Dále se soud prvního stupně zabýval mezi stranami spornou otázkou, zda do obratu žalované bylo možné zahrnovat mimo jiné i platby od spol. GOWAN a spol. DE SANGOSSE, a dospěl k závěru, že tyto platby byly do obratu žalované zahrnuty správně. Uvedený závěr soud prvního stupně odůvodnil tím, že z obsahu smlouvy uzavřené mezi žalovanou a spol. GOWAN dne 16. 11. 2012 vyplynulo, že spol. GOWAN provede úvodní nákup 10 tun biologických produktů za kupní cenu 1 450 000 USD a tuto cenu uhradí do 10. 1. 2013 a výrobek bude dodán podle harmonogramu. Z provedeného dokazování přitom nebylo zjištěno, že by některá ze stran od smlouvy odstoupila nebo zpochybnila jejich platnost. Stejně tak platby od spol. DE SANGOSSE byly dle názoru soudu prvního stupně provedeny v souladu se smlouvou ze dne 29. 4. 2013, podle které se spol. DE SANGOSSE zavázala, že v den účinnosti této smlouvy provede rámcovou nezměnitelnou objednávku přípravku Polyversum a ve dvou platbách uhradí žalované zálohu ve výši 1 250 000 EUR. Rovněž v případě této smlouvy nebyla napadena její platnost, ani od ní nebylo odstoupeno.
Dle názoru soudu prvního stupně tak na základě smlouvy o spolupráci vznikl žalobci nárok na doplatek pohyblivé složky odměny za roky 2013 a 2014 v jím uplatněné výši. Vzhledem k tomu, že k ukončení smlouvy o spolupráci došlo z důvodu porušení smlouvy žalovanou, vznikl žalobci dle soudu prvního stupně zároveň nárok na odstupné a vyrovnání z konkurenční doložky. Výše těchto nároků dle soudu prvního stupně rovněž odpovídala částkám, které žalobce uplatnil žalobou. Soud prvního stupně proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
K odvolání žalované proti rozsudku a usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 70 712 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, na které pro stručnost odkázal. Blíže se odvolací soud zabýval pouze odvolacími námitkami žalované. V tomto ohledu odvolací soud posoudil jako nepřípustné nové tvrzení žalované, že předmětem obchodů se spol. GOWAN a spol. DE SANGOSSE nebyly přípravky Bio Repel nebo Polyversum, jakož i tvrzení, že v těchto obchodních případech žalobce pro žalovanou nevykonával konzultační činnost. Z uvedeného důvodu se proto nezabýval ani námitkou žalované, že žalobce ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní. Odvolací soud dále nepřisvědčil námitce žalované, že žalobce neprokázal, že výše pohyblivé složky odměny byla zjištěna prostřednictvím informačního systému žalované a že jako podklad pro výpočet odměny byly nesprávně použity žalobcem předložené účetní výstupy. Podle odvolacího soudu totiž použití těchto výstupů bylo odůvodněno tím, že žalovaná v rozporu se smlouvou neumožnila žalobci přístup do svého informačního systému. Odvolací soud současně upozornil na skutečnost, že žalovaná správnost těchto výstupů sama odsouhlasila, když žalobci proplatila fakturu č. BIOP05-02-2014 ze dne 6. 5. 2014. Konečně k námitce, že obchody mezi žalovanou a spol. GOWAN a spol. DE SANGOSSE nebyly realizované dodávkou zboží a že platby od těchto společností představovaly pouze uhrazenou zálohu, odvolací soud uvedl, že odměna žalobce byla sjednána za výkon činnosti, a nikoliv za její výsledek.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž namítala, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně sporných skutečností, zda předmětem obchodů se spol. GOWAN a spol. DE SANGOSSE byly přípravky Bio Repel nebo Polyversum, resp. zda v těchto obchodních případech žalobce pro žalovanou vykonával konzultační činnost. Pokud odvolací soud tyto skutečnosti vzal za prokázané, vycházel tím podle žalované ze skutkových zjištění, které nevyplynuly z provedeného dokazování, a odchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017. Od zmíněné rozhodovací praxe dovolacího soudu se podle žalované odvolací soud odchýlil i tím, že při určování výše nároků na odstupné a vyrovnání za konkurenční doložku vycházel z nesprávné výše odměny žalobce, z nichž tyto nároky byly odvozovány.
Žalovaná dále dovolacímu soudu vytýkala, že se nevypořádal s její námitkou, že žalobce neprokázal, že výše pohyblivé složky odměny uplatněná žalobou byla zjištěna prostřednictvím informačního systému žalované. Podle žalované není zřejmé, z čeho odvolací soud usoudil, že žalovaná neumožnila žalobci přístup do svého informačního systému. Nadto podle žalované smlouva o spolupráci na takový alternativní způsob určení odměny vůbec nepamatovala. Opačný výklad smlouvy, který zaujal odvolací soud, je dle žalované v rozporu s učiněnými projevy vůle, a tedy i v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Žalovaná dále namítala, že odvolací soud pominul skutečnost, že výše pohyblivé složky odměny žalobce se podle smlouvy o spolupráci odvíjela od výsledků transakcí mezi žalovanou a jejími obchodními partnery. Odvolací soud dle žalované nesprávně dovodil, že vztahy mezi žalovanou a jejími obchodními partnery nemají vliv na vztah mezi žalobcem a žalovanou. V návaznosti na to žalovaná odvolacímu soudu vytkla, že přestože mezi stranami panoval spor ohledně výkladu ohledně toho, co lze považovat za obrat žalované, neprovedl výklad příslušných ustanovení smlouvy a nepoužil výkladová pravidla projevu vůle vyplývající z §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“ a §266 obch. zák., čímž se rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Konečně žalovaná namítala, že rozsudek soudu prvního stupně nesplňoval náležitosti dle §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, protože postrádal výčet rozhodných skutečností, ze kterých vycházel při posuzování sporné otázky výše pohyblivé složky odměny žalobce. Odvolací soud dle žalované tuto vadu neodstranil.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání není způsobilé k projednání, neboť postrádá náležitosti uvedené v §241a o. s. ř., když žalovaná u jednotlivých dovolacích námitek nevymezuje řádně předpoklady jejich přípustnosti ani dovolací důvody. Žalovaná dle žalobce v dovolání pouze obecně namítá nesprávné hodnocení věci, aniž by vyložila, jak by věc měla být správně posouzena. Dovolání by tak dle žalobce mělo být odmítnuto jako nepřípustné.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky §241 odst. 1 a §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto dále zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitka žalované, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že předmětem obchodů mezi žalovanou a společnostmi GOWAN a DE SANGOSSE byly rovněž přípravky Bio Repel nebo Polyversum, resp. zda v těchto obchodních případech žalobce pro žalovanou vykonával konzultační činnost, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť jde o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. dovolání nezakládá ani námitka žalované, že žalobce neprokázal, že výše pohyblivé složky odměny uplatněná žalobou byla zjištěna prostřednictvím informačního systému žalované. I touto námitkou se žalovaná ve skutečnosti pokouší vyvrátit správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. Jak již ale uvedeno shora, ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. vylučuje přezkum skutkových zjištění odvolacího soudu v dovolacím řízení. K tomu dovolací soud dodává, že odvolací soud své posouzení předmětné otázky založil rovněž na závěru, že žalovaná dříve akceptovala, že údaje obsažené v podkladech od M. Š. odpovídají údajům z informačního systému žalované. Uvedený závěr odvolacího soudu přitom žalovaná v dovolání nikterak nenapadá.
Namítá-li žalovaná, že odvolací soud měl při určování základu pro výpočet odměny žalobce v souladu s ustanoveními §35 odst. obč. zák. a §266 obch. zák. provést výklad pojmu „obrat" obsaženého ustanovení 2.3 smlouvy o spolupráci, přehlíží, že potřeba výkladu právního úkonu soudy je podle těchto ustanovení dána pouze tehdy, jsou-li (mohou-li být) o výkladu právního úkonu pochybnosti (ze stejného předpokladu vychází i ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2809/2013, usnesení ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3388/2016, usnesení ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1235/2017, nebo usnesení ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 32 Cdo 470/2020). V daném případě tomu tak není, neboť odvolací soud vyšel z jednoznačného jazykového vyjádření ustanovení 2.3 smlouvy o spolupráci nevzbuzující pochybnosti o jeho obsahu, na základě čehož dospěl k závěru, že do obratu žalované bylo možné zahrnovat veškeré platby, které žalovaná obdržela v příslušných letech v souvislosti s prodejem přípravků Bio Repel nebo Polyversum, tedy i platby od společností GOWAN a DE SANGOSSE. Nebyl tudíž důvod použít zákonná výkladová pravidla za účelem zjištění obsahu tohoto smluvního ustanovení. Ostatně ani sama žalovaná v dovolání neuvádí, jaká konkrétní výkladová kritéria odvolací soud opomněl zohlednit a zda by za jejich případného použití muselo být hodnocení obsahu daného ustanovení odlišné. Uvedená námitka žalované proto přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Vzhledem k tomu, že se žalované nepodařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu ohledně výše odměny žalobce za roky 2013 a 2014, nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. ani na tom závislá námitka žalované, že odvolací soud nesprávně určil výši nároků na odstupné a vyrovnání za konkurenční doložku, které byly z této odměny odvozovány.
Namítá-li žalovaná, že rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje náležitosti dle §157 odst. 2 o. s. ř., vytýká tím vadu řízení. K těm však dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzovaném případě není.
Z výše uvedeného vyplývá, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto nemohl postupovat jinak, než dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
V projednávané věci žalovaná dovoláním napadla rovněž výrok III rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné, proto je také v tomto rozsahu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu