ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3305.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3305/2020-712
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Cashdirect alfa s.r.o. , se sídlem v Mníšku pod Brdy, Pražská 24, identifikační číslo osoby 28267346, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o zaplacení 229.693.736,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 145/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 360/2019-674, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 360/2019-674, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 3. 2019, č. j. 17 C 145/2010-525, rozhodl, že nárok žalobkyně na zaplacení pojistného plnění je po právu (výrok I.), a zamítl žalobu v části o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 70.011.735,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.).
2. Uvedeným způsobem soud I. stupně rozhodl o nárocích žalobkyně na zaplacení částky 159.682.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 11. 2006 do zaplacení jako pojistného plnění, vyplývajícího z pojistné smlouvy č. 7720092530 uzavřené dne 7. 4. 2006 žalovanou se společností XY, a na zaplacení částky 70.011.735,60 Kč (po omezení žaloby 65.433.009 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 10. 8. 2010 do zaplacení, a to jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku toho, že jí pojistné plnění nebylo v žalované výši vyplaceno včas a řádně.
3. Na základě výsledků provedeného dokazování učinil soud I. stupně následující závěr o skutkovém stavu: Dne 7. 4. 2006 byla mezi žalovanou a společností XY uzavřena pojistná smlouva č. 7720092530, jejímž předmětem pojištění byl tiskařský stroj Polyman SRN – Manroland, rok výroby 1991, pojištění bylo sjednáno na živelní pojištění a pojištění strojů, na celkovou pojistnou částku 159.900.000 Kč se spoluúčastí 20.000 Kč při živelní události, výše pojistného byla sjednána na 592.589 Kč za rok ve čtvrtletních splátkách, smlouva byla uzavřena pojistníkem jako vlastníkem stroje.
4. Dne 15. 12. 2005 byla mezi týmiž účastníky uzavřena pojistná smlouva č. 7720056162, jejímž předmětem bylo pojištění téhož tiskařského stroje na pojistnou částku 121.689.220 Kč, tato pojistná smlouva byla stornována dne 21. 3. 2006 s účinností od 1. 1. 2006 z důvodu, že XY nenabyla vlastnické právo k tiskařskému stroji. Vyšší pojistná částka u pojistné smlouvy ze dne 7. 4. 2006 byla odůvodněna tím, že stroj byl v mezidobí repasován.
5. Dne 29. 3. 2006 byla mezi společností XY jako kupujícím a společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl tiskařský stroj uvedený shora. Dodatkem č. 1 ze dne 31. 3. 2006 bylo ujednáno, že k přechodu vlastnického práva na kupujícího dojde dnem převzetí stroje, k čemuž došlo 29. 3. 2006. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že Dodatek č. 1 byl uzavřen dodatečně za účelem možnosti prokázání vlastnictví žalobkyně k předmětnému stroji, jak by mohlo vyplývat z odpovědi Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o. Policii ČR ohledně existence dodatků ke kupní smlouvě ze dne 29. 3. 2006. Toto zjištění je dle závěru soudu I. stupně podporováno i výpovědí svědka H. o tom, že dodatek ke kupní smlouvě podepisoval dne 29. 3. 2006.
6. Společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. tiskařský stroj nabyla kupní smlouvou ze dne 2. 3. 2006 od společnosti Grafosys s. r. o. za cenu 157.000.000 Kč. Dne 29. 5. 2006 žalobkyně sjednala se společností Empos Praha s. r. o. demontáž tiskařského stroje, jeho vystěhování, převezení a vyložení do skladu, a to ve lhůtě 14 dnů od písemného objednání.
7. Dne 31. 7. 2006 došlo k pojistné události – požáru, při kterém byl tiskařský stroj zcela zničen. Trestní stíhání členů představenstva XY pro podezření z pojistného podvodu bylo odloženo z důvodu, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Jako příčina požáru bylo uvedeno úmyslné založení požáru v několika místech poblíž tiskařského stroje, přičemž pachatele požáru se nepodařilo zjistit. Bylo konstatováno, že porušení bezpečnostních předpisů, které by bezprostředně vedlo ke vzniku požáru, nebylo příslušnými orgány shledáno, šíření a rozvoji požáru však napomohla situace v místě požáru. K porušení zákonných povinností v oblasti protipožární ochrany, které by souviselo se vznikem a rozvojem požáru tiskárny, nedošlo.
8. Dne 2. 8. 2006 nahlásil pojistník vznik pojistné události, žalovaná dopisem ze dne 19. 3. 2008 odmítla vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že pojistnou smlouvu sjednal pojistník jako vlastník, přestože nebyl ke dni podpisu pojistné smlouvy vlastníkem tiskařského stroje, a proto je pojistná smlouva absolutně neplatná. Navíc s ohledem na stáří stroje by pojistné plnění odpovídalo pouze časové ceně stroje.
9. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2009 postoupila společnost XY (následně působící pod firmou XY) své pohledávky z pojistné události (pojistné plnění a škoda, z důvodu a výše uplatňovaných v tomto řízení) na společnost Agrodebt, a. s. (následně vystupující pod firmou Cashdirect alfa, s. r. o.
– současná žalobkyně), přičemž dle §530 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), bylo sjednáno oprávnění spol. XY podat žalobu a vymáhat uvedené pohledávky za postupníka. Žaloba byla podána dne 30. 7. 2010. Listinou ze dne 7. 1. 2013 (odvolání pověření k vymáhání pohledávek) došlo ze strany spol. Cashdirect alfa, s. r. o. k odvolání tohoto oprávnění spol. XY. Společnost XY zanikla ke dni 29. 5. 2013 a jejím právním nástupcem se (fúzí sloučením se spol. PALMA LIFE s. r. o., jejíž jmění přešlo na spol. Grafian, spol. s r. o. v likvidaci rovněž na základě fúze a posléze na spol. PEARCE s. r. o.) stala spol. Cashdirect alfa, s. r. o.
10. Po právní stránce soud I. stupně vztah účastníků posoudil podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni jejího podpisu (§1) - dále jen „zákon o pojistné smlouvě“, dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), konkrétně dle §261 odst. 7, a dle §106 odst. 1, §39 a §30 obč. zák.
11. Soud prvního stupně rozhodl mezitímním a částečným rozsudkem tak, že nárok žalobkyně na zaplacení pojistného plnění je po právu, a zamítl žalobu v části o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu škody.
12. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 29 Co 360/2019-674, rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 159.682.000 Kč s příslušenstvím zamítá (první výrok), ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 65.433.009 Kč s příslušenstvím (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).
13. Odvolací soud znovu provedl důkaz výslechem R. H. a pojistnou smlouvou ze dne 7. 4. 2006. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, zatímco odvolání žalobkyně důvodným neshledal. Odvolací soud tak vyšel ze zjištění, že v době uzavření kupní smlouvy Dodatek č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 29. 3. 2006 prokazující vlastnictví tiskařského stroje Polyman SRN – Manroland, rok výroby 1991, společnosti XY neexistoval. Uvedený závěr odpovídá i dalším zjištěním – opakovaně vyjadřovanému stanovisku žalobkyně, která až do podání žaloby existenci Dodatku č. 1 vůbec netvrdila (ačkoliv jí byl znám důvod, pro který žalovaná pojistné plnění nevyplatila), či její odpovědi orgánům činným v trestním řízení.
14. Za dané situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu dne 7. 4. 2006 ve svůj prospěch a v čl. 1 odst. 1 této pojistné smlouvy v rozporu se skutečností deklarovala, že je zároveň pojištěným, přičemž tato skutečnost nebyla oběma smluvním stranám známa, se jedná o právní úkon absolutně neplatný, a nárok na vyplacení pojistného plnění tedy důvodný není.
15. Pokud žalovaná nebyla povinna poskytnout žalobkyni pojistné plnění, nemůže být důvodným ani nárok na zaplacení náhrady škody, které se tímto jednáním měla dopustit.
II. Dovolání a vyjádření k němu
16. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání.
17. Podle dovolatelky se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu při řešení dvou právních otázek hmotného práva a jedné otázky práva procesního. Konkrétně dovolatelka předkládá otázky:
a) Zdali může být pojistník, který není vlastníkem pojištěné věci, zároveň pojištěným z pojistné smlouvy;
b) Zdali může okolnost, že pojistník při uzavírání smlouvy nepravdivě uvedl, že je vlastníkem předmětu pojištění, způsobit absolutní neplatnost pojistné smlouvy ve smyslu §39 obč. zák.;
c) Zdali může soud učinit závěr o tom, kdo byl v určité době vlastníkem tiskařského stroje, aniž by v odůvodnění rozsudku vyložil příslušnou právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, která konkrétní pravidla chování a z jakých důvodů byla na zjištěný skutkový stav použita a jak a čím bylo nad rámec pochybností či pouhé pravděpodobnosti vlastnictví k danému okamžiku prokázáno nebo naopak vyloučeno.
18. Odvolací soud uzavřel, že původní žalobce v čl. I odst. 1 pojistné smlouvy v rozporu se skutečností deklaroval, že je zároveň pojištěným. Odvolací soud nesprávně vycházel z předpokladu, že pojištěným může být pouze vlastník pojištěné věci. Podle dovolatelky původní žalobce byl v době uzavření pojistné smlouvy vlastníkem tiskařského stroje, a to na základě kupní smlouvy ve znění jejího Dodatku č. 1. Vlastnictví věci však především není pro postavení původního žalobce jako pojištěného z pojistné smlouvy nezbytné. Pojištěným podle zákona o pojistné smlouvě může být i osoba odlišná od vlastníka pojištěné věci, dokonce i osoba odlišná od oprávněného držitele věci.
19. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1385/2014.
20. Původní žalobce byl dle dovolatelky přinejmenším oprávněným držitelem tiskařského stroje. Žalovaná dobře znala jak původního žalobce, tak tiskařský stroj a věděla, co je předmětem pojistné smlouvy. Soud prvního stupně postup žalované navíc shledal v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud se s těmito skutečnostmi nevypořádal.
21. Judikatura vylučuje, aby z důvodu vystupování nevlastníka jako pojištěného byla pojistná smlouva posuzována jako neplatná. Pojištěným může být nejen vlastník, ale i nevlastník pojištěné věci. Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 776/2015.
22. Závěr o absolutní neplatnosti je dle dovolatelky nesprávný a je vyvozen z jediné premisy, že původní žalobce měl v pojistné smlouvě nepravdivě uvést, že je pojistitelem a zároveň pojištěným.
23. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť z jeho odůvodnění není vůbec zřejmé, jak odvolací soud dospěl k závěru, že neexistoval dodatek č. 1 ke kupní smlouvě (na jehož základě se původní žalobce stal vlastníkem tiskařského stroje v den jeho předání).
24. K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že odkazovala na dosavadní skutková zjištění soudů nižších stupňů a jejich právní posouzení. Ve vztahu k dovolatelkou vznesené první otázce poukazovala na to, že namítaná judikatura Nejvyššího soudu není přiléhavá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009).
25. Ve vztahu k druhé otázce týkající se absolutní neplatnosti pojistné smlouvy není rovněž dle žalované na věc citovaná judikatura dopadající.
26. Při opakovaném uzavírání pojistné smlouvy v projednávané věci, kdy deklarovaným důvodem na straně žalobce bylo nabytí vlastnictví k pojištěné věci, ač skutečnost tomu neodpovídala, nesledoval původní žalobce legitimní pojistný zájem, ale zastření skutečné vlastnosti pojištěné věci tak, aby mohl uzavřít novou pojistnou smlouvu na vyšší pojistnou částku. Takový postup svým účelem odporuje zákonu o pojistné smlouvě a je dle žalované postižen absolutní neplatností podle §39 obč. zák.
III. Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval přípustností dovolání.
28. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
29. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
30. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
31. Dovolání je přípustné, neboť otázku platnosti sjednané pojistné smlouvy posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
32. Dovolání je též důvodné.
33. Podle §3 zákona o pojistné smlouvě se pro účely tohoto zákona rozumí podle písm. f) pojistitelem právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona, g) pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu, h) pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje, i) oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění.
34. Podle §10 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistník může uzavřít pojistnou smlouvu na pojistné riziko pojištěného, který je osobou odlišnou od pojistníka (dále jen "pojištění cizího pojistného rizika").
35. Podle §14 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistník a pojištěný jsou povinni pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění. To platí i v případě, že jde o změnu soukromého pojištění. Stejnou povinnost má pojistitel vůči pojistníkovi a pojištěnému.
36. Podle §15 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli změnu nebo zánik pojistného rizika. V případě pojištění cizího pojistného rizika má tuto povinnost pojištěný.
37. Podle §17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě pokud mělo porušení povinností uvedených v tomto zákoně nebo v pojistné smlouvě podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, může pojistitel pojistné plnění snížit úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit, nestanoví-li tento zákon jinak.
38. Podle §23 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, má pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil, jinak právo zanikne. To platí i v případě změny pojistné smlouvy.
39. Podle §24 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě nestanoví-li zákon jinak, může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže a) příčinou pojistné události byla skutečnost, o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události a kterou nemohl zjistit při sjednávání pojištění nebo jeho změně v důsledku úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně zodpovězených písemných dotazů, a jestliže by při znalosti této skutečnosti v době uzavření pojistné smlouvy tuto smlouvu neuzavřel, nebo ji uzavřel za jiných podmínek, nebo b) oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí.
40. Odvolací soud dospěl k závěru, že jelikož „právní předchůdkyně žalobkyně v čl. 1 odst. 1 pojistné smlouvy v rozporu se skutečností deklarovala, že je zároveň pojištěným, přičemž tato skutečnost nebyla oběma smluvním stranám známa, jedná se o právní úkon absolutně neplatný“.
41. Takové právní posouzení je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
42. Odvolací soud svůj závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy odůvodnil nepravdivým tvrzením pojistníka, že je zároveň již vlastníkem pojištěné věci a tedy pojištěným.
43. Zákon o pojistné smlouvě ukládá stranám pojistné smlouvy, tedy i pojistníkovi, pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění (§14 zákona o pojistné smlouvě). Pojistník je dále např. povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli změnu nebo zánik pojistného rizika (§15 zákona o pojistné smlouvě). Pro případy porušení povinností ze strany pojistníka je pojistitel za splnění zákonných podmínek oprávněn odstoupit od pojistné smlouvy, příp. pojistné plnění odmítnout nebo pojistné snížit. Porušení povinností uvést pravdivé údaje o vlastnictví pojištěné věci podle zákona o pojistné smlouvě však bez dalšího nepředstavují důvod absolutní neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem nebo obcházení zákona podle §39 obč. zák.
44. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 776/2015, dospěl k závěru, že byl naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., dovodil-li odvolací soud, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, jestliže žalobce nepravdivě uvedl údaje o předmětu pojištění. V dané věci Nejvyšší soud poukázal na dosavadní judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1735/2014), podle níž nepravdivá odpověď pojistníka na dotaz pojistitele při sjednávání pojištění nezpůsobuje neplatnost pojistné smlouvy, nýbrž může založit jen oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění či odstoupit od pojistné smlouvy. S ohledem na nesprávný právní závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pak odvolací soud dle citovaného rozhodnutí ve svém právním posouzení pochybil, nezabýval-li se již otázkou nároku na plnění z pojistné smlouvy, resp. příčinnou souvislostí mezi zatajenou informací při uzavírání pojistné smlouvy a pojistnou událostí ve vztahu k nároku na pojistné plnění a otázkou případné oprávněnosti odmítnutí pojistného plnění.
45. I když se rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 776/2015 týkalo uvedení nepravdivých údajů ohledně vozidla jako předmětu pojištění, lze je přiměřeně vztáhnout i na nyní projednávanou věc.
46. Jestliže se tedy odvolací soud omezil na pouhé konstatování, že neuvedení pravdivých údajů o vlastnictví tiskařského stroje pojistníkem způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy, je jeho právní posouzení nesprávné. Obdobně jako v odkazovaném rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 776/2015 s ohledem na nesprávný právní závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pak odvolací soud ve svém právním posouzení pochybil, nezabýval-li se již otázkou nároku na plnění z pojistné smlouvy, resp. příčinnou souvislostí mezi zatajenou informací při uzavírání pojistné smlouvy a pojistnou událostí ve vztahu k nároku na pojistné plnění a otázkou případné oprávněnosti odmítnutí pojistného plnění.
47. Vzhledem k nesprávným závěrům odvolacího soudu o právních následcích neuvedení pravdivých informací pojistníkem v pojistné smlouvě se dovolací soud nezabýval dalšími dovolacími námitkami.
V. Závěr
48. Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které spočívá napadené rozhodnutí, není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu (včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.). Dovolací soud tak zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o části žalobního nároku na náhradu škody, neboť odvolací soud se omezil v této části na konstatování o jeho nedůvodnosti vzhledem k nedůvodnosti části žalobního nároku na pojistné plnění.
49. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu