ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3346.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3346/2021-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Raiffeisen stavební spořitelna a. s. , se sídlem v Praze 4, Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49241257, proti žalovanému V. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného M. K. , narozené XY, bytem XY, adresa pro doručování u V. K., XY, o zaplacení částky 854 275,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 167/2016, o dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 188/2021-282, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 38 C 167/2016-123, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 853 630,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 358,14 Kč od 26. 10. 2015 do 31. 12. 2015 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 854 275,24 Kč od 1. 1. 2016 do 17. 4. 2016 a z částky 853 630,24 Kč od 18. 4. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), řízení co do částky 645 Kč s úrokem z prodlení od 18. 4. 2016 do zaplacení zastavil (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 15 Co 219/2019-168, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2019, č. j. 15 Co 219/2019-172, odmítl odvolání vedlejší účastnice proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, ve výrocích pod body I a III tento rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 38 C 167/2016-238, odmítl pro opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 6. 2. 2021.
Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním také vedlejší účastnice a současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. 38 C 167/2016-213, ve výroku pod bodem I vedlejší účastnici přiznal osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání v této věci a ve výroku pod bodem II rozhodl, že vedlejší účastnici se zástupce pro řízení o dovolání neustanovuje. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 15 Co 219/2020-230, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil.
Na to Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 38 C 167/2016-237, vyzval vedlejší účastnici, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě do 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení; současně vedlejší účastnici poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud dovolací řízení zastaví.
Usnesením ze dne 22. 3. 2021, č. j. 38 C 167/2016-245, Okresní soud v Ostravě řízení o dovolání vedlejší účastnice proti rozsudku odvolacího soudu zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení. Proti tomuto usnesení vedlejší účastnice podala dne 15. 4. 2021 odvolání, jež obsahovalo i žádost „o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení právního zástupce pro dovolání odvolání v předmětné věci“ a návrh, aby řízení bylo přerušeno do doby „vydání rozhodnutí u insolvenčního soudu“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 C 167/2016-258, ve výroku pod bodem I řízení o žádosti vedlejší účastnice ze dne 15. 4. 2021 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro podání dovolání zastavil a ve výroku pod bodem II návrh vedlejší účastnice na přerušení řízení zamítl.
O odvolání vedlejší účastnice proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2021, č. j. 38 C 167/2016-245, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 187/2021-279, jímž napadené rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil.
V záhlaví označeným rozhodnutím (tj. usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 15 Co 188/2021-282) Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání vedlejší účastnice proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 C 167/2016-258, tak, že prvním výrokem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, jímž bylo rozhodnuto o žádosti vedlejší účastnice o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, druhým výrokem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o návrhu vedlejší účastnice na přerušení řízení, a třetím výrokem rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Posledně uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla vedlejší účastnice dovoláním, jež má za přípustné podle §237 občanského soudního řádu, protože odvolací soud se dle jejího názoru „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, včetně stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010, jakož i z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ohledně otázky vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), [dále též jen „o. s. ř.“].
Dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 188/2021-282 v jeho druhém výroku, jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu vedlejší účastnice na přerušení řízení, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř., protože vedlejší účastník není k podání dovolání proti takovému rozhodnutí oprávněn (subjektivně legitimován).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vedlejší účastník legitimován není, nejde-li o rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 tamtéž, a dále např. usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1867/2016, a ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3215/2019, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).
Dovolání proti napadenému usnesení v jeho prvním a třetím výroku subjektivně přípustné je, neboť jím vedlejší účastnice napadá rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech. Není však přípustné objektivně, neboť podle §238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
V této části proto Nejvyšší soud dovolání vedlejší účastnice odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu