ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3391.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3391/2021-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně ASSIST 24 s.r.o. , se sídlem v Brně, Líšeň, Trnkova 3103/109b, identifikační číslo osoby 65276604, zastoupené JUDr. Františkem Štouračem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 413/34, proti žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, o zaplacení 66 206,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 43 C 309/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 20 Co 36/2021-169, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 66 206,36 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované mělo vzniknout tím, že žalobkyně dne 8. 11. 2017 odstranila následky havárie nákladního automobilu na 155,31 km dálnice D1. Žalovaná se bránila tvrzením, že si tuto službu u žalobkyně jednak neobjednala, jednak likvidovat škody na daném úseku dálnice byla oprávněna pouze společnost JEREX, a.s., se kterou měla žalovaná uzavřenou smlouvu.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 48 C 309/2018-133, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 206,36 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok II) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vzniklých státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním.
Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 8. 2021, č. j. 43 C 309/2018-211, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve lhůtě 15 dní. Usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno dne 10. 8. 2021. Soudní poplatek za dovolání byl zaplacen připsáním na účet soudu prvního stupně dne 26. 8. 2021 (č. l. 213 spisu), tedy po lhůtě, která marně uplynula dnem 25. 8. 2021.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 25. 5. 2021 vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 7 000 Kč.
Žalobkyně v posuzovaném řízení zaplatila soudní poplatek za dovolání dne 26. 8. 2021, neboť až k tomuto dni byla její platba připsána na účet soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4276/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2035/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III ÚS 1588/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1849/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo aktuální nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, podle nichž poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu je splněna dnem připsání platby na účet soudu). Učinila tak tedy až po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 8. 2021, č. j. 43 C 309/2018-211. Protože k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a nejednalo se o žádnou z výjimek, kdy by soud mohl jednat i bez zaplacení poplatku (§9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích), byl soud prvního stupně povinen podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, řízení o dovolání zastavit. Jelikož tak neučinil, rozhodl o zastavení dovolacího řízení Nejvyšší soud podle §9 odst. 1 ve spojení s §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3751/2019).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu