ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.443.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 443/2021-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, PSČ 383 01, proti žalované Generali České pojišťovně a. s. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, IČO 45272956, o zaplacení částky 437 580 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 97/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, č. j. 55 Co 373/2017-281, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 300 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 5. 2017, č. j. 30 C 97/2007-258, zamítl žalobu na zaplacení v záhlaví uvedené částky a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 55 Co 373/2017-281, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel k přípustnosti dovolání ocitoval znění §237 o. s. ř. a uvedl, že dovolání není ani vyloučeno ustanovením §238 o. s. ř. Nikde dále v dovolání však neformuloval konkrétní právní otázku, která by podle jeho názoru splňovala některé z kritérií §237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2015).
Jako dovolací důvod pak dovolatel uvedl zásah do jeho práva na spravedlivý proces, který měl spočívat v tom, že soudy obou stupňů při posuzování hodnoty motorového vozidla ke dni pojistné události vycházely z nelogických a nesprávných závěrů znaleckých posudků. K uvedenému dovolací soud uvádí, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu může být uplatnitelná jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. i námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15). V řešeném případě však dovolatelova námitka porušení práva na spravedlivý proces nezaloží přípustnost dovolání, neboť dovolatel toto porušení spatřuje v hodnocení důkazů, tedy v činnosti soudů vedoucí ke zjištění skutkového stavu věci, kterým je dovolací soud vázán. Dovolacímu soudu totiž nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní. Zjištěný skutkový stav, ani hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu proto nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3014/2017, či usnesení ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3579/2013). Jestliže dovolatel namítal, že soudy vycházely ze znaleckých posudků, které určovaly cenu odlišného vozidla, a že identifikátor VIN byl zneužit, staví své námitky na vlastních skutkových tvrzeních, které nebyly v řízení před soudy obou stupňů prokázány. Námitka nesprávného právního posouzení vznesená na základě neprokázaných skutkových tvrzení dovolatele nezaloží přípustnost dovolání s ohledem na výše řečenou vázanost dovolacího soudu skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního stupně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3692/2013).
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné, neboť veškeré jeho námitky směřují proti skutkovému stavu věci, kterým je dovolací soud vázán a jehož přezkum mu nepřísluší. Nad rámec námitek směřujících proti skutkovému stavu neformuloval dovolatel žádnou právní otázku, která by naplňovala kritéria §237 o. s. ř. a založila tak přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu