ECLI:CZ:NS:2021:23.ND.439.2021.1
sp. zn. 23 Nd 439/2021-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému V. Ch., narozený dne XY, v České republice posledně bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1459/2021, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1459/2021 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, se sídlem exekutorského úřadu v Plzni, Palackého náměstí 28, podal dne 15. 6. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8 269 Kč podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 2. 2021, č. j. ČTÚ-44409/2020-631/rozhod.-SuR.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. 7. 2021, č. j. 36 EXE 1459/2021-15, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.), neboť absentují podmínky určení místní příslušnosti.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V případě prvního z předpokladů, které musí být splněny, aby Nejvyšší soud určil místně příslušný soud (§11 odst. 3 o. s. ř.), a sice že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, vychází Nejvyšší soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle které při určení místně příslušného soudu nezkoumá (není oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s tím, že tuto otázku náležitě zkoumal soud, u kterého byl podán návrh na pověření exekutora k provedení exekuce, který tak učinil s kladným výsledkem; tedy, že je v posuzované věci dána, neboť dospěl k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení §11 odst. 3 a §105 o. s. ř. (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015).
Protože povinný, který je fyzickou osobou, jednak nemá v současné době místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince [z hlediska zvláštní právní úpravy zakládající příslušnost exekučního soudu (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je evidence sídla podnikatele nerozhodná], jednak ze spisu nevyplývá, že by měl povinný na území České republiky majetek [případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinného na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013)], není dána místní příslušnost soudu podle §45 odst. 1 a 2 věty in fine exekučního řádu.
Z uvedeného vyplývá, že také druhý z předpokladů – absence skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu – vyplývajících z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., je splněn.
Nejvyšší soud v těchto situacích vychází při určení příslušného exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o. s. ř., pro kterou je příznačná aplikace pravidla, že věc projedná a rozhodne ten soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle §43a exekučního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, nebo již zmiňované usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012).
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako soud, který věc projedná a rozhodne, určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle §43a exekučního řádu, tedy Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu