ECLI:CZ:NS:2021:23.ND.570.2021.1
sp. zn. 23 Nd 570/2021-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce J. J. , nar. XY, bytem XY, proti žalovanému J. J. , nar. XY, bytem XY, s adresou pro doručování, XY, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Ondříčkova 2176/16, 130 00 Praha 3, o určení výživného pro zletilého, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 24/2021, nyní o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 24/2021 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobce žalobou podanou 8. 9. 2020 u Okresního soudu ve Zlíně se domáhal určení vyživovací povinnosti žalovanému z důvodu znovuobnovení studia žalobce na vysoké škole – na Mendelově univerzitě v Brně. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 22. 4. 2015, č. j. 6 C 103/2015-5, vyslovil svoji místní nepříslušnost z důvodu, že žalovaný má podle výpisu z informačních registrů bydliště na adrese XY a věc postoupil Okresnímu soudu Praha-západ, jako soudu místně příslušnému, který však s postoupením věci vyjádřil nesouhlas adresovaný Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že na adrese XY žalovaný nepřijímá žádnou poštu, nemá na této adrese žádnou domovní poštovní schránku a na této adrese nevlastní ani žádnou nemovitost; bylo tak věcí Okresního soudu ve Zlíně, aby zjistil faktické bydliště žalovaného. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. 31 Nc 1402/2020-19, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu Praha-západ s postoupení věci je důvodný. Okresní soud ve Zlíně po postoupení věci zpět ve věci dále jednal, vyzval žalovaného k písemnému vyjádření se k žalobě. Z vyjádření žalovaného zjistil, že žalovaný nemá bydliště, kde by měl v úmyslu se trvale zdržovat, a že v době podání žaloby se zdržoval na adrese XY, v sídle jím vedeného Exekutorského úřadu pro Plzeň-jih, kde má i soukromé prostory pro bydlení. Na základě této informace Okresní soud ve Zlíně vyslovil usnesením ze dne 11. 1. 2021, č. j. 19 C 271/2020-35, svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní moci 30. 1. 2021. Okresní soud Plzeň-město v dané věci následně vydal usnesení, v němž mimo jiné rozhodl o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného předběžným opatřením. Krajský soud v Plzni po odvolání žalovaného proti předběžnému opatření a po provedeném dokazování o poměrech účastníků, učiněného prostřednictvím dožádaného Okresního soudu ve Zlíně, a na základě dalších listinných důkazů změnil rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá. Žalobce poté z důvodu, že povinnost žalovaného k placení výživného stanovená mu pravomocným rozsudkem soudu v roce 2015 stále trvá, vzal svoji žalobu na obnovení vyživovací povinnosti zpět. Žalovaný Okresnímu soudu Plzeň-město navrhl, aby pokračoval v řízení a rozhodl, že jeho vyživovací povinnost vůči žalobci se zrušuje. Okresní soud Plzeň-město o těchto návrzích účastníků rozhodl usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 16 C 24/2021-119, tak, že řízení o žalobě ze dne 8. 9. 2020 se zastavuje a vyzval žalovaného k doplnění vzájemné žaloby. Poté žalobce podal návrh na přidělení věci Okresnímu soud ve Zlíně z důvodu vhodnosti, odůvodněný tím, že žalobce má bydliště ve XY, žalovaný fakticky bydlí ve XY u své manželky na adrese XY, řízení pokračuje o protinávrhu žalovaného, takže žaloba směřuje po zpětvzetí žaloby žalobcem ve skutečnosti proti žalobci, a že je zároveň vhodné, aby o protinávrhu žalovaného na zrušení výživného rozhodoval soud, který výživné původně určil. Žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou vyslovil nesouhlas, uvedl, že žalobce se převážně zdržuje v Brně z důvodu každodenních tréninků profesionálního sportovce a o bydlišti žalovaného nemůže mít žalobce žádné relevantní informace. Poukázal zároveň na závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle níž není důvodem pro delegaci rozdílná ekonomická síla účastníků či nemajetnost jednoho z nich (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Nd 191/2018) a ani vzdálenost bydliště účastníka nebo jeho zástupce od sídla příslušného soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Nd 93/2018, 27 Nd 135/2017). Okresní soud Plzeň-město poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále též jen „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuálně předběžným opatřením na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§12 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud zvážil okolnosti uváděné žalobcem v jeho návrhu na delegaci vhodnou i důvody uváděné žalovaným v jeho nesouhlasu k podanému návrhu žalobce a dospěl k závěru, že zjištěné okolnosti dané věci opodstatňují postup Nejvyššího soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud z centrálního rejstříku obyvatel zjistil, že žalovaný má v tomto rejstříku uvedenu adresu pro doručování XY, a podle obsahu spisu jsou žalovaným na této adrese písemnosti přijímány, zatímco na v rejstříku uvedené trvalé adrese XY, se trvale nezdržuje, na této adrese nemá ani domovní schránku, ani nemovitost na této adrese nevlastní. Řízení v dané věci bylo původně zahájeno u Okresního soudu ve Zlíně, tento soud činil i další úkony, vyzýval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě (čl. 30 spisu) a po postoupení spisu Okresnímu soudu Plzeň-město, jako soudu místně příslušnému, prováděl na základě dožádání tohoto soudu i provádění důkazů. S ohledem na všechny tyto zjištěné okolnosti lze tak očekávat, že skutečnosti podstatné pro rozhodnutí budou spolehlivěji zjištěny a řízení proběhne rychleji a hospodárněji u Okresního soudu ve Zlíně. Nejvyšší soud vzal v úvahu především značnou vzdálenost mezi bydlištěm žalobce a místem, kde se zdržuje žalovaný a sídlem příslušného soudu. Nejvyšší soud neopomenul hodnotit ani to, že bude-li věc projednávat navrhovaný soud, předejde se tím případnému dalšímu dožádání k provedení dalších důkazů u Okresního soudu Zlín. K výše uvedenému závěru dospěl Nejvyšší soud i přes negativní stanovisko žalovaného, neboť to nemohlo převážit nad ostatními zvažovanými hledisky, jestliže delegováním věci k Okresnímu soudu ve Zlíně se postavení žalovaného nijak zásadně neztíží.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodů vhodnosti vyhověl a věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu přikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu