ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.106.2021.2
sp. zn. 24 Cdo 106/2021-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v řízení o pozůstalosti po P. D. , zemřelém dne 28. března 2017, posledně bytem XY, za účasti 1) M. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1936/19, 2) H. H. , narozené XY, bytem XY, 3) P. H. , narozeného XY, bytem XY, a 4) J. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 590/2017, o dovolání M. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2019, č. j. 18 Co 119/2019-218, a o návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného usnesení, takto:
Návrh M. D. na odklad právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2019, č. j. 18 Co 119/2019-218, se zamítá.
Odůvodnění:
V řízení o pozůstalosti po P. D., zemřelém dne 28.3.2017 (dále jen „zůstavitel“), které bylo zahájeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11.4.2017, č.j. 58 D 590/2017-3, rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 28.2.2019, č.j. 58 D 590/2017-154, že se ukončuje účast M. D. v řízení o pozůstalosti, a to pro jeho dědickou nezpůsobilost podle §1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.10.2019, č.j. 18 Co 119/2019-218, usnesení Městského soudu v Brně potvrdil. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 22.3.2018, sp. zn. 14 T 251/2017-216, který nabyl právní moci dne 6.6.2018, byl M. D. odsouzen pro trestný čin účast na sebevraždě dle §144 odstavce 1 trestního zákoníku z důvodu, že dne 27.3.2017 napomohl k sebevraždě svého otce (zůstavitele) P. D. Odvolací soud konstatoval, že je tedy ve smyslu ustanovení §135 odst. 1 o.s.ř. vázán rozhodnutím soudu v trestním řízení a že na tom nic nemůže změnit ani okolnost, že zůstavitel zanechal dopis na rozloučenou, v jehož části uvedl: „vše odkazuji svému synovi M.“. Dovodil, že „v ustanovení M. D. za dědice nelze spatřovat prominutí trestného činu, k němuž v době sepsání této listiny ještě nedošlo, nehledě ke skutečnosti, že by prominutí trestného činu muselo být výslovné“.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal M. D. dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, zejména pak otázky „výslovného prominutí“ činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli ve smyslu ustanovení §1481 o.z. Dovolatel ve svém dovolání mimo jiné konstatuje, že mu „ vykonatelností napadeného rozhodnutí hrozí závažná újma“. Zároveň si však poněkud „protiřečí“, pokud v závěru žádá (navrhuje), aby Nejvyšší soud ČR „postupem podle §243 písm. b) o.s.ř. rozhodl o odložení právní moci napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně“. Má za to, že „v současné době již ničeho nebrání ukončení řízení o pozůstalosti po zůstaviteli P. D.“, že „lze tedy důvodně očekávat, že majetkové hodnoty z pozůstalosti zůstavitele nabydou osoby, se kterými je nadále v řízení jednáno jako s dědici s tím, že následně mohou s těmito majetkovými hodnotami libovolně nakládat, tj. tyto majetkové hodnoty (např. nemovitost) převést na třetí osoby, znehodnotit je apod.“
Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (§243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky k ustanovení §243 o.s.ř. (shrnuté např. v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016), s přihlédnutím k účelu, k jakému odklad vykonatelnosti slouží, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí to, že dovolání nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by odvolateli hrozila závažná újma na jeho právech, že se odklad nedotkne právních poměrů třetích osob, a že je podle obsahu spisu možné, že dovolání bude úspěšné, přičemž všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně.
Již z povahy napadeného rozhodnutí však nejsou (nemohou být) dány všechny ustanovením §243 o.s.ř. stanovené předpoklady pro možnost odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je totiž rozhodnutím procesním, kterým se neukládá žádná povinnost. Vykonatelnost usnesení nastala podle ustanovení §171 odst. 2 o.s.ř. jeho doručením. Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením neukládá zaplacení peněžité částky ani jiná povinnost, než zaplacení peněžité částky, pak nepřichází v úvahu žádný ze způsobů výkonu rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v ustanovení §258 o.s.ř. (tj. srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem, resp. vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů). Vykonatelnost tak spočívá v tom, že všichni, pro které je usnesení závazné (dosavadní účastníci řízení a soud, který usnesení vydal), je musí respektovat. Jestliže nelze nařídit výkon rozhodnutí o ukončení účasti v řízení o pozůstalosti podle části šesté o.s.ř., je zřejmé, že nemůže být naplněn zákonný předpoklad „hrozící závažné újmy dovolateli na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí“.
Opodstatněná není námitka dovolatele, že bez odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení hrozí „ukončení řízení o pozůstalosti po zůstaviteli P. D.“, neboť ze spisu, který je o průběhu řízení o pozůstalosti veden a který se v současné době nachází u dovolacího soudu, tj. spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 58 D 590/2017, vyplývá, že řízení již bylo skončeno, a to vydáním usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 58 D 590/2017-285, které nabylo právní moci dne 20.1.2020 a kterým bylo - mimo jiné - potvrzeno nabytí dědictví H. H. jako jediné dědičce ze zákona (byť k pravomocnému skončení řízení o pozůstalosti došlo, aniž by městský soud vyčkal uplynutí lhůty pro podání dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu a po jeho podání řízení o pozůstalosti přerušil do pravomocného skončení dovolacího řízení).
Vzhledem k výše uvedenému nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že jsou naplněny podmínky ust. §243 písm. b) o.s.ř. a že bez odkladu právní moci napadeného usnesení hrozí (ze strany jediné dědičky) zcizení (nebo jiné nakládání) s majetkem náležejícím do pozůstalosti po zůstaviteli, neboť tomu odkladem právní moci usnesení o ukončení účasti M. D. v řízení o pozůstalosti (prozatím) nelze předejít.
Vycházeje ze závěru, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu dovolatel není závažně ohrožen ve svých právech a že podle tohoto usnesení nemůže být nařízen výkon rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky návrh dovolatele na odložení právní moci (vykonatelnosti) napadeného usnesení jako nedůvodný zamítl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu