ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1379.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1379/2021-756
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci žalobkyň a) H. J. , narozené dne XY, a b) A. J. , narozené dne XY obou společně bytem v XY, zastoupeným JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Široká 294, proti žalovaným 1) J. J. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Adámkova 149, a 2) R. J. , narozenému dne XY, fakticky bytem XY, trvale bytem v XY, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 71/2016, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. prosince 2020, č. j. 18 Co 145/2020-719, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2020, č. j. 12 C 71/2016-572, určil, že (ve výroku I.) specifikovaná sbírka starožitných mlýnků náležela ke dni smrti J. J., narozeného dne XY, posledně bytem v XY zemřelého dne 10. srpna 2015 (dále již „zůstavitel“), do společného jmění zůstavitele a žalobkyně a), výrokem II. zamítl tu část žaloby, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že dalších 89 kusů blíže nespecifikovaných mlýnků náleželo ke dni smrti zůstavitele do společného jmění zůstavitele a žalobkyně a), výrokem III. ohledně zde označených mlýnků určovací žalobu rovněž zamítl, výrokem IV. určil, že označené 4 kusy keramiky „náležely ke dni smrti“ zůstavitele „do výlučného vlastnictví zůstavitele“ , a navazujícími výroky V. až X. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyň a žalovaného 1) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. prosince 2020, č. j. 18 Co 145/2020-719, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV., VII., VIII. až X. potvrdil (výrok I.), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích V. a VI. změnil způsobem vyloženým ve výroku II. a navazujícími výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to do jeho výroků I., II. a III., podal žalovaný 1) (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání.
Podáním označeným jako zpětvzetí dovolání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 21. června 2021, vzal žalovaný 1) své dovolání zpět s odůvodněním, že mezi žalobkyněmi a dovolatelem byla dne 21. června 2021 v předmětné věci uzavřena dohoda o narovnání, v důsledku čehož dovolatel přistoupil k uvedenému zpětvzetí dovolání.
K výzvě Nejvyššího soudu žalobkyně sdělily, že se vzdávají náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud z důvodu dovolatelem učiněného zpětvzetí dovolání proto řízení o jeho dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 3 věty druhé a za užití §243f odst, 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu