ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1413.2020.2
sp. zn. 24 Cdo 1413/2020-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce CREDITEX HOLDING, a.s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru č. 701/3, IČO 16193938, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 34/30, proti žalovanému Stavební bytové družstvo Ostrava, se sídlem v Ostravě, Luční č. 170/7, IČO 27846334, zastoupenému Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova č. 1285/2, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 69/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 22 Co 1341/2019-106, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 7. srpna 2019, č. j. 12 C 69/2019-94, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 7. srpna 2019, č. j. 12 C 69/2019-94, přerušil řízení, v němž se žalobce domáhal určení, že je vůči němu neúčinná kupní smlouva o převodu nemovitostí uzavřená dne 21. 1. 2019 mezi jeho dlužníkem a žalovaným, neboť tímto právním jednáním mělo dojít ke zkrácení uspokojení jeho pohledávek za dlužníkem, které uplatnil žalobou u soudu, tyto pohledávky nejsou dosud vykonatelné. Soud vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007, v němž žalobce uplatnil své pohledávky, bylo podáno dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu. S ohledem na uvedené soud přerušil řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť existence vykonatelných pohledávek žalobce za dlužníkem řešená v řízení u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007, je otázkou, která může mít význam v tomto řízení, a to pro posouzení toho, zda má žalobce za dlužníkem vykonatelnou pohledávku. Jelikož o této otázce probíhá řízení, v němž žalobce podal dovolání, s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud přerušil řízení až do pravomocného skončení zmíněného dovolacího řízení vedeného před Nejvyšším soudem České republiky.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 11. 2019, č. j. 22 Co 1341/2019-106, potvrdil usnesení soudu I. stupně. Konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007, aktuálně ve fázi dovolacího řízení, je řešena otázka, kterou by si mohl soud I. stupně předběžně vyřešit sám, ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. však dává ke zvážení, zda řízení přerušit nebo vyřešit stejnou otázku předběžně. Důvody pro přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení o otázce, která může mít podstatný význam pro řešení projednávaného případu, a kterou si může soud posoudit jako otázku předběžnou sám. Přerušení řízení je opodstatněno zásadou hospodárnosti řízení, aby stejná otázka nebyla nadbytečně posuzována dvakrát. Otázka existence vykonatelné pohledávky žalobce je zásadní pro vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, tato otázka je předmětem zmíněného dovolacího řízení, proto je z hlediska procesní ekonomie správné řízení přerušit. Žádný význam pro rozhodnutí o přerušení řízení nemá skutečnost, že žalobce učinil dne 28. 2. 2019 výhradu práva dovolat se relativní neúčinnosti právního jednání u notáře. Pokud by v uvedeném řízení nebyla shledána existence vykonatelných pohledávek, mohla by být žaloba zamítnuta, aniž by soud prováděl důkazy k ostatním zákonným předpokladům pro vyslovení neúčinnosti právního jednání.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a že odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel neodkazuje na žádnou judikaturu dovolacího soudu, z obsahu dovolání je však patrno, že za otázku dosud neřešenou považuje to, zda lze řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit, jestliže žalobce není z důvodu absence vykonatelné pohledávky aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby. V souvislosti s tím poukazuje na to, že podle ustanovení §593 zákona č. 89/2012 Sb. lze učinit výhradu prostřednictvím soudu, notáře či exekutora, v takovém případě po učinění výhrady neběží věřiteli lhůta k podání odpůrčí žaloby. Žalobce tuto výhradu učinil. Nemá-li žalobce za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, měla by být žaloba zamítnuta a nikoli přerušeno řízení. Pro případ, že by žalobce získal v budoucnu vykonatelnou pohledávku za dlužníkem, nedošlo by nyní zamítnutím žaloby k vytvoření překážky rei iudicate.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvádí, že má za to, že dovolání nesplňuje obligatorní náležitost dovolání spočívající ve vymezení jeho přípustnosti. Dále namítá, že argumentace dovolatele se týká důvodnosti samotné žaloby, až že tyto námitky nejsou z hlediska přerušení řízení významné. Závěrem poukazuje na to, že důvod přerušení řízení v mezidobí odpadl, neboť předmětné dovolací řízení skončilo, a to procesním úspěchem žalobce, a v řízení o odpůrčí žalobě bude možné pokračovat poté, co bude Krajským soudem rozhodnuto o existenci pohledávek žalobce.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, zda je dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě, kterou bylo napadeno právní jednání, k němuž došlo v době počínaje dnem 1. 1. 2014, není-li zkracovaná pohledávka věřitele dosud vykonatelná a probíhá-li u soudu jiné řízení, v němž se věřitel domáhá přisouzení této pohledávky. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného přípustným ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Projednávanou věc je třeba - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 21. 1. 2019 - posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.").
Podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Podle ustanovení §593 o. z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.
Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno (§589 odst. 1 o. z.). Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba) [§589 odst. 2 o. z.]. Neúčinnost právního jednání zakládá věřiteli právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo; není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada (§595 odst. 1 o. z.)
Smyslem žaloby podle ustanovení §589 o. z. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinné dlužníkovo právní jednání. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením i toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním jednáním ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch bylo právní jednání učiněno. V případě, že uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporované právní jednání učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel - místo určení neúčinnosti právního jednání - domáhat, aby mu byla poskytnuta odpovídající náhrada. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které neúčinným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením náhrady odpovídající požadavkům ustanovení §595 odst. 2 a 3 o. z.
Výše předestřenou právní otázkou, zakládající přípustnost dovolání, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, v němž uzavřel, že v řízení o odpůrčí žalobě ohledně právních jednání učiněných ode dne 1. 1. 2014 není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jenom proto, že žalobce nemá vykonatelnou pohledávku za dlužníkem a že jeho pohledávka je předmětem (dosud) probíhajícího jiného soudního řízení. K tomuto právnímu názoru dovolací soud dospěl na základě následujících závěrů.
Již z toho, jak je vymezen smysl odpůrčí žaloby, vyplývá, že "vykonatelnou pohledávkou" se ve smyslu ustanovení §589 o. z. rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci). Slouží-li totiž odpůrčí žaloba - jak uvedeno výše - k uspokojení pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením odpovídající náhrady, pak by neodpovídalo tomuto jejímu účelu, kdyby pohledávka věřitele nebyla přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a kdyby šlo jen o pohledávku "dospělou" či splatnou.
Požadavek, aby pohledávka věřitele byla vykonatelná, nevymezuje podmínku pro vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, ale aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě; podmínky, za nichž se věřitel může (úspěšně) dovolat určení neúčinnosti právního jednání dlužníka, se uvádí zejména v ustanoveních §590 a §591 o. z. Neúčinnosti právního jednání se lze za podmínek uvedených zejména v ustanoveních §590 a §591 o. z. dovolávat nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vykonatelnou již v době, kdy bylo učiněno napadené právní jednání, ale i v případě, že bylo učiněno dříve, než se pohledávka věřitele za dlužníkem stala vykonatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodování soudu.
Vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane (§593 o. z.).
S ohledem na výše uvedené je odůvodněn závěr, že dovolává-li se věřitel neúčinnosti právního jednání dlužníka, aniž by se jeho pohledávka (dosud) stala vykonatelnou, není k odpůrčí žalobě věcně legitimován; soud proto odpůrčí žalobu zamítne. Současně je nepochybné, že vyčkáváním na to, až příslušné řízení bude pravomocně skončeno a až se věřitelova pohledávka stane vykonatelnou, by mohlo dojít ke zmeškání lhůt k dovolání se neúčinnosti dlužníkova právního jednání. Ustanovení §593 o. z. proto věřiteli umožňuje, aby si - není-li jeho pohledávka za dlužníkem dosud vykonatelná - vyhradil právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu oznámí prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat a vůči komu tedy bude podávat odpůrčí žalobu, stane-li se jeho pohledávka za dlužníkem opravdu vykonatelnou; uplatní-li věřitel takovou výhradu, má to za následek, že mu neběží lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání, dokud se pohledávka nestane vykonatelnou, a věřitel tedy nemůže zmeškat lhůtu k dovolání se neúčinnosti právního jednání jen proto, že probíhá jiné řízení, jehož předmětem je dlužníkem zkracovaná pohledávka.
V poměrech projednávané věci lze poznamenat, že žalobce prostřednictvím notáře učinil výhradu práva dovolat se relativní neúčinnosti právního jednání na základě ustanovení §593 o. z.
Ve vztahu k právním jednáním učiněným ode dne 1. 1. 2014 se proto již neuplatní dosavadní judikatura, která dovozovala opačný závěr [že není-li v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná (vykonatelná) a domáhá-li se žalobce této pohledávky v jiném řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno, je zpravidla dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, který byl uveřejněn pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003)]. Tento dosavadní závěr vyplýval z požadavku na zachování lhůty k dovolání se odporovatelnosti dlužníkova právního úkonu i v případě, že věřitelova pohledávka je předmětem jiného řízení, nadále však tento závěr již není opodstatněn, a to s ohledem na odlišné řešení možnosti zachování lhůty není-li pohledávka věřitele dosud vykonatelnou, které je obsažené v ustanovení §593 o. z.
V projednávané věci žalobce během řízení o odpůrčí žalobě neměl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem, a nemá ji doposud. Poukazuje-li žalobce na to, že v řízení, v němž se domáhá přisouzení pohledávek, bylo rozhodnutí, kterým byla jeho žaloba zamítnuta dovolacím soudem zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ničeho to nemění na tom, že doposud vykonatelnou pohledávkou nedisponuje.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Písku) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu