ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1450.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1450/2021-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce D. B. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, proti žalovaným 1) nezletilou AAAAA (pseudonym) , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené kolizním opatrovníkem statutárním městem Brnem, se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánské náměstí č. 196/1, a 2) S. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Jezuitská č. 14/13, o návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty a o popření otcovství, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 24 Nc 605/2017, o dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2019 č. j. 70 Co 251/2019-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2019 č. j. 70 Co 251/2019-111 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (že v projednávané věci nejsou dány předpoklady pro prominutí zmeškání popěrné lhůty podle ustanovení §792 o.z.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
O prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství podle ustanovení §792 o. z. smí soud rozhodnout jen tehdy, pokud to vyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek. Obě podmínky (předpoklady) musí být splněny současně (kumulativně). Rozhodnutí o tom, zda tyto podmínky jsou splněny, je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tedy jak okolnosti svědčící pro zachování daného právního stavu, tak pro jeho změnu. Při rozhodování o prominutí zmeškání popěrné lhůty soud musí vždy posuzovat oba rozhodné korektivy (podmínky), tedy jednak zájem dítěte, jednak veřejný pořádek, a v tomto rámci hledat vyvážené řešení při zvažování protichůdných zájmů dotčených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2021 sp. zn. 24 Cdo 3536/2020). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je obecně za (nejlepší) zájem dítěte považován soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, tedy mezi rodičovstvím založeným biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu (biologické rodičovství), rodičovstvím, kde rodič vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (sociální rodič), a rodičovstvím založeném na právních domněnkách, kdy rodičem je ten, koho zákon za rodiče dítěte považuje (právní rodičovství); není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 298/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017 sp. zn. 21 Cdo 1369/2015). Situace odporující veřejnému pořádku pak znamená takový stav, který odporuje základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné trvat. V tomto směru zaujal dovolací soud již v minulosti stanovisko, že prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení §792 o. z. je nutno chápat jako výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2018 sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněném pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019, jehož si je vědom i dovolatel).
V projednávané věci se žalobce (otec) domáhá (žalobou podanou dne 13.12.2017) popření otcovství k nezletilé AAAAA které bylo založeno souhlasným prohlášením matky a žalobce ještě před jejím narozením, se současným návrhem na prominutí zmeškání popěrné lhůty. Žalobu, kterou podal až po 8 letech od narození nezletilé, s níž se do té doby občas vídal a nezletilá jej vnímá jako svého otce, odůvodnil svým podezřením, že není otcem nezletilé, a že „v současné době matka nezletilé stupňuje své finanční požadavky a žádá jej o zvýšení výživného na nezletilou“, takže jeho „jedinou funkcí v tomto podivném vztahu je být sponzorem celé rodiny“. V průběhu prvostupňového řízení byl dne 10.7.2018 vypracován RNDr. Jitkou Kadlecovou, Ph.D., znalecký posudek z oboru zdravotnictví
– molekulární genetika a DNA diagnostika, podle jehož řádně odůvodněných závěrů je žalobce „potvrzen jako biologický otec testovaného nezletilého dítěte AAAAA“.
Za této situace odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku
– při svém rozhodování o prominutí zmeškání popěrné lhůty důvodně akcentoval, že v daném případě právní (matrikový) stav odpovídá biologické (genetické) realitě, a že je tedy dán soulad biologického a právního rodičovství žalobce. Tento právní stav, založený v daném případě na základě tzv. druhé domněnky otcovství (souhlasným prohlášením matky a muže
- srov. §779 o.z), je českým právním řádem primárně považován za žádoucí a souladný s nejlepším zájmem dítěte i veřejným pořádkem. Proto také zákon v ustanovení §790 o.z. výslovně stanoví, že muž, jehož otcovství bylo určeno (tak jako v případě dovolatele) souhlasným prohlášením rodičů, může své otcovství k dítěti popřít,
„jen je-li vyloučeno, že by mohl být (biologickým) otcem dítěte“. I když lze přisvědčit dovolateli, že soud prvního stupně „procesně pochybil“, jestliže nechal vypracovat znalecký posudek ještě předtím, než rozhodl o prominutí zmeškání popěrné lhůty, neznamená to, že by k závěrům tohoto znaleckého posudku, který zjevně netrpí žádnými formálními ani obsahovými vadami, nemohlo být přihlédnuto jen proto, že byl vypracován předčasně. Byl-li tímto znaleckým posudkem jednoznačně potvrzen soulad mezi biologickou a právní (matrikovou) realitou, nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat (jak to činí žalobce v dovolání), že „neřešil“, jaká je „aktuální sociální realita“ (kterou žalobce „popsal“ tak, že se s nezletilou již přes dva roky nestýká a že „navíc matka styku nepřeje“), k jejímuž zhoršení zjevně došlo až poté, co žalobce pojal podezření, že není biologickým otcem nezletilé. Toto podezření však bylo v průběhu řízení vyvráceno, proto nelze pominout, že žalobci s ohledem na zmíněné ustanovení §790 o.z. nesvědčí (nemůže svědčit) žádný právně relevantní důvod, pro který by mohl být se svojí žalobou na popření otcovství úspěšný. Dovodil-li proto odvolací soud, že za daných okolností není prominutí zmeškání popěrné lhůty ani v zájmu nezletilé, ani ho nevyžaduje veřejný pořádek, jde o závěr, který je konformní se zákonem i konstantní judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (otce) proti usnesení odvolacího soudu, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu