ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1614.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1614/2021-718
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , Územní pracoviště v hlavním městě Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 697 97 111, jako správce zajištěného majetku žalobkyně b), a b) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. , se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, za účasti účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 257 80 450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 104/2015, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 4 Co 308/2020-642, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 4 Co 308/2020-642, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V této právní věci Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“) již rozhodoval, a to usnesením ze dne 1. července 2020, č. j. 24 Cdo 2650/2019-445, jímž zrušil předchozí usnesení Vrchního soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 28. srpna 2018, č. j. 19 C 104/2015-257, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jeho aplikační úvaha (vyložená v odůvodnění písemného vyhotovení jeho usnesení) není vůbec dostatečná a tedy ani z pohledu aplikovaného práva v daných poměrech přezkoumatelná, neboť z odůvodnění rozhodnutí se nepodávají právně rozhodné skutkové okolnosti, přičemž právní posouzení postrádá tomuto případu vyžadující příslušné právně aplikační rozvedení, které v žádném ohledu nelze zredukovat (a považovat za dostačující) toliko odkazem na princip hospodárnosti řízení a na označený příslušný paragraf občanského soudního řádu.
Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, k němu dovolací soud mj. vyložil, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že setrvává na svém závěru učiněném v předchozím usnesení ze dne 10. února 2017, č. j. 4 Co 188/2016-133, aniž by rovněž smysluplně vyložil, též s přihlédnutím k bodu č. 9 odůvodnění svého usnesení, jaké konkrétní okolnosti v tomto případě vylučují použitelnost právního názoru vyplývajícího z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017, že okolnost, že probíhá občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je důvodem pro přerušení řízení o žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu §245 a §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud připomenul, že ve skutkově obdobné věci (vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o vkladu práv do katastru nemovitostí, podle téhož rozhodčího nálezu, jako nyní v posuzované věci) ve vydaném rozsudku ze dne 31. března 2020, sp. zn. 24 Cdo 1972/2019, mj. vyložil a odůvodnil právní názor, že se plně uplatní závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017, nebo ze dne 31. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 3366/2017) ohledně (shora již vyloženého) důvodu pro přerušení řízení o vkladové žalobě.
V uvedeném kasačním usnesení pak dovolací soud závěrem uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení přihlédl k dosahu posledně zmíněných rozhodnutí Nejvyššího soudu pro poměry této věci a podle okolností přihlédl též k právní argumentaci žalobkyně b) obsažené v dovolání, která tímto rozhodnutím nebyla konzumována.
Soud prvního stupně posléze usnesením ze dne 9. října 2020, č. j. 19 C 104/2015-616, návrh žalobce a) ze dne 30. září 2020 na pokračování řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 104/2015, zamítl s odůvodněním, že: „vázán citovaným právním názorem Nejvyššího soudu nemůže postupovat svévolně a v řízení pokračovat, neboť v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu bylo rozhodnutí o pokračování v řízení zrušeno. Řízení ve věci je tak nadále přerušeno dle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2017, č. j. 19 C 104/2015-165. Tyto skutečnosti vyplývající z označených rozhodnutí jsou žalobci známy. Přesto byl podán návrh žalobce a) na pokračování v řízení dne 30. 9. 2020, tedy poté, co již nabylo právní moci rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 1. 7. 2020, č. j. 34 (zjevně míněno 24) Cdo 2650/2019-445. Nalézacímu soudu na základě shora uvedeného tak nezbylo, než návrh žalobce a) na pokračování v řízení ze dne 30. 9. 2020 zamítnout a nalézací soud vyčká pravomocného skončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu.“
K odvolání žalobce a) odvolací soud usnesením ze dne 10. února 2021, č. j. 4 Co 308/2020-642, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího soudu z výše označeného kasačního usnesení dovolacího soudu „plyne, že v tomto řízení pokračovat nelze při použití argumentace uvedené ve skutkově obdobné věci, v níž bylo Nejvyšším soudem dne 17. 10. 2017 vydáno usnesení sp. zn. 24 Cdo 973/2017 (správně 21 Cdo 973/2017)“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. V dovolání uplatňuje dovolací důvod a předpoklad přípustnosti dovolání s tím, že odvolací soud se v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když mj. nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, jak byl vyjádřen ve shora již zreferovaném kasačním usnesení. Dovolatel zdůrazňuje, že primárním důvodem zrušení rozhodnutí obou soudů byla jejich nepřezkoumatelnost. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud vydaným rozhodnutím zrušil jak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, tak i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání dovolatele je – jak bude dále rozvedeno – přípustné i důvodné.
Z odůvodnění shora již zreferovaného kasačního usnesení dovolacího soudu nevyplývá, že dovolací soud shledal, že v daném řízení nelze pokračovat. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, jakož i soudu prvního stupně nedostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí, přičemž podrobně poukázal na stěžejní okolnosti, které by měl v další řízení rozhodující soud zohlednit a vypořádat se s nimi v rámci nově vydaného rozhodnutí.
Odvolací soud své usnesení odůvodnil de facto pouhým odkazem na zmíněné kasační usnesení dovolacího soudu a zcela nesprávně vyložil, že z něj (bez dalšího) vyplývá, že podle dovolacího soudu v daném řízení pokračovat nelze; měl-li by však dovolací soud podklad k takovému závěru, nutně by musel přistoupit ke změně tehdy dovoláním napadeného předmětného usnesení odvolacího soudu, ke kteréžto procesní situaci právě pro defekty v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (ale i soudu prvního stupně) pochopitelně dojít nemohlo.
Aby nedošlo ke zbytečným průtahům v dané věci, dovolací soud přistoupil ke kasaci toliko dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť popsaný defekt v odůvodnění jeho rozhodnutí je reparovatelný v rámci nově vydaného rozhodnutí, které by odvolací soud měl vydat co nejdříve.
Nejvyšší soud proto dle §243e odst. 1 zrušil uvedené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu