ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1890.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1890/2020-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobců a) K. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, b) I. P. , narozené dne XY, bytem ve XY, a c) J. M. , narozené dne XY, bytem v XY, proti žalované J. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Hankem, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova č. 696/3, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 107/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. prosince 2019, č. j. 35 Co 96/2019-143, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci ze dne 16.12.2019, č.j. 35 Co 96/2019-143, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9.10.2018, č.j. 15 C 107/2017-90, jímž okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobci a), b) a c) jsou dědici po J. D., zemřelém dne 20.1.2015 (dále jen „zůstavitel“), tak, že se určuje, že žalovaná není dědičkou ze závěti po zůstaviteli. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.; k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), a dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Navíc ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř. [namítá-li, že odvolací soud „při svém rozhodování vycházel z vadných výslechů závětních svědků“ ze dne 2.11.2015 a 25.11.2015, že „při odvolacím řízení dne 13.11.2019 v rozporu se zákonem poučil žalobce, že by měli změnit návrh na petit rozsudku, což žalobci akceptovali“, a že „změnil rozsudek soudu prvního stupně na základě otočení důkazního břemene“, když „důkazní břemeno měli unést žalobci a nikoliv žalovaná“, vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovozuje na základě toho, že „odvolací soud zasáhl do předmětného řízení natolik vadným způsobem, že jí nezbývá nic jiného, než se se svým dovoláním obrátit na Nejvyšší soud“], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Pro úplnost, odvolací soud řádně vysvětlil, jakými úvahami se při posouzení dovoláním nastíněných otázek řídil, když uvedl, že „není pochyb o tom, že jestliže notářka k výslechu svědků závěti dle §146 odst. 1 z.ř.s. nepředvolala či nevyrozuměla o jeho konání všechny účastníky dědického řízení, porušila tím zásadu přímosti (bezprostřednosti) soudního jednání a zatížila tak řízení vadou spočívající v odepření práva jednat před soudem“, že tato „procesní vada však, jestliže byli svědci o svém postavení a následcích křivé výpovědi řádně poučeni, což se v daném případě stalo, nemohla ovlivnit to, co o věci vypověděli“, a proto „nelze alespoň ohledně věrohodnosti svědků od jejich původní výpovědi abstrahovat, nýbrž je třeba tuto jejich výpověď zhodnotit v kontextu s výpověďmi pozdějšími, rozpory v nich a svědky uváděnými důvody změny uváděných skutečností“. Dále uvedl, že „změnu žaloby ve formulaci jejího petitu žalobci navrhli po poučení odvolacím soudem (kdy ze strany soudní komisařky se jim dostalo nesprávného poučení) o tom, že žaloba vycházející z ust. §170 z.ř.s. má řešit to, co je mezi účastníky dědického řízení sporné, v daném případě tedy to, zda je, či není, žalovaná dědičkou ze závěti po zůstaviteli“. Konečně pokud se týká důkazního břemene, konstatoval, že sice „obecně soudní praxe vychází z toho, že méně pravděpodobné je dědické právo, které je závislé na vyvrácení existujícího dědického titulu, tedy např. na prokázání platnosti závěti, která nevykazuje na první pohled žádné nedostatky“, že „to však neplatí absolutně“, zejména v daném případě, kdy „byla relevantním způsobem zpochybněna pravdivost svědecké doložky na předložené závěti“ a kdy „jde o soukromou listinu, jejíž pravdivost, jestliže je zde rozumný důvod pochybností o ní, musí prokazovat ten, jenž z této listiny pro sebe dovozuje příznivé důsledky (k prokázání jehož tvrzení svědčí)“. Nadto lze dodat, že rovněž z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 13.11.2019 se podává, že platnost závěti zůstavitele nebylo možné prokázat výslechem svědků allografní závěti (když se jejich výpovědi odvolacímu soudu jevily jako nevěrohodné), za této situace tedy bylo na žalované (která tvrdila platnost závěti), aby navrhla jiné (další) důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že zůstavitel předmětnou závěť skutečně pořídil, a tudíž bylo žalované dáno poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. (bylo vyhověno i jejímu návrhu na poskytnutí lhůty ke splnění povinnosti uložené jí dle poučení odvolacího soudu a jednání bylo za tím účelem odročeno na 11.12.2019).
Dovolání není přípustné rovněž proto, že výslovně směřuje i proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (výrok II.) [§238 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (ve znění účinném od 30.9.2017)]. V tomto ohledu dovolatelka zjevně přehlédla, že již odvolací soud ji v napadeném rozsudku poučil o tom, že dovolání „je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné“, a to za splnění podmínek vymezených v ustanovení §237 o.s.ř. (přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud, k tomu srov. §239 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu